ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.837.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 837/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2006 o dovolání obviněné R. M., roz. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 10 To 531/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 129/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné R. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 6 T 129/2004, byla obviněná R. M. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustila tím, že dne 9. 11. 2001 v K., v pobočce Č. s., a. s., uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut střednědobý úvěr – sporoservis, vedený na účtu ve výši 97.000,- Kč na pořízení zboží, přičemž při sjednávání úvěru úmyslně předložila „potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance“ nepravdivě vyplněné tak, že je zaměstnána u firmy M. J. Z. se sídlem P., že její čistý měsíční příjem činí 17.600,- Kč, a opatřené razítkem firmy M. J. Z. se sídlem P., a to přesto, že obviněná u tohoto zaměstnavatele zaměstnána nebyla, čímž způsobila poškozené společnosti Č. s., a. s., P., škodu ve výši 97.000,- Kč a úvěr nesplácela.
Obviněné byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Současně bylo rozhodnuto i o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 10 To 531/2005, zamítl podle §265 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání namítla, že neměla nic společného s vystavením dokladu o výši pracovního příjmu ze zaměstnání, který byl užit k poskytnutí předmětného úvěru. Zdůraznila, že tyto záležitosti zařizovala osoba jménem Š. a její zaměstnavatelka J. Z. Dále nesouhlasila s tím, že soudy nevzaly v potaz tvrzení manžela J. Z. o zrušení podnikání jeho manželky. Dovolatelka dále soudu prvního i druhého stupně vytýkala, že odmítly její návrhy na doplnění dokazování, konkrétně výslech manžela J. Z., ztotožnění a výslech osoby jménem Š. a výslech majitele domu, kde měla mít provozovnu firma J. Z. V rámci dovolací argumentace rovněž poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tz 84/1999, které je podle ní aplikovatelné i na posuzovaný případ. V souladu s citovaným rozhodnutím namítla, že jestliže pachatel má záměr dodržet podmínky úvěrové smlouvy a jeho finanční možnosti to nevylučují, nelze dovodit, že došlo na straně věřitele ke vzniku škody ve smyslu §250b odst. 3 tr. zák. Podle vyjádření dovolatelky soudy nezohlednily skutečnost, že před rozhodnutím ve věci samé uhradila podstatnou část dluhu. Opakovala, že neměla úmysl neplnit sjednaný závazek v dohodnuté výši a termínech, nýbrž jí v tom zabránil nedostatek finančních prostředků.
V petitu dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí okresního i krajského soudu a věc přikázal Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §2656h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolatelka v rámci uplatněné argumentace prosazuje vlastní verzi skutkového děje, založenou na tvrzení, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy s poškozenou Č. s., a. s., předkládala potvrzení o svém skutečném příjmu, plynoucím z reálného pracovního poměru. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně dovolatelka tak zcela vybočuje z rámce dovolacího řízení a nastoluje stav, kdy svůj mimořádný opravný prostředek činí zcela nezpůsobilým k jeho věcnému projednání. To lze podle ní vztáhnout i na dovolatelkou namítanou nesprávnost posouzení subjektivní stránky jejího jednání, neboť i to je založeno na jiném skutkovém základě, když tvrdí, že k podpisu předmětné úvěrové smlouvy přistoupila při plném vědomí své odpovědnosti za úhradu závazků z ní plynoucích. Podle nejvyšší státní zástupkyně skutkové závěry soudů obou instancí nejsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Má za to, že pokud byl obviněné na základě nepravdivých údajů poskytnut střednědobý úvěr na nákup spotřebního zboží, který nebyl za dohodnutých podmínek splácen, pak není sporu o tom, že obviněná svým jednáním ke škodě finančního ústavu uvedla jeho pracovníky v omyl o míře své solventnosti, bez které by k poskytnutí úvěrových finančních prostředků nedošlo. Nejvyšší státní zástupkyně proto nemá pochybnosti ani o správnosti právního posouzení jednání dovolatelky, tak jak plyne z výroku o její vině.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatelky, kterými zpochybňovala skutková zjištění soudů, když poukazovala na způsob vystavení dokladů stran jejího pracovního příjmu ze zaměstnání. Stejně tomu bylo v případě námitek, jež se týkaly návrhů na doplnění dokazování výslechy jmenovaných svědků k podnikání J. Z. Z povahy těchto námitek dovolatelky je zřejmé, že jejich prostřednictvím napadala údajné vady skutkových zjištění učiněných soudy, nikoli vady právního posouzení zjištěného skutku. Námitkami tohoto druhu však dovolatelka vybočovala z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže k nim Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. 73/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Nad rámec toho Nejvyšší soud konstatuje, že okresní i krajský soud v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně a logicky vysvětlily, jak provedené důkazy hodnotily, jaké skutkové závěry z nich postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily, a proč nepřistoupily k provádění dalších navrhovaných důkazů.
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud námitku dovolatelky, kterou zpochybňovala závěr soudů, že zjištěným skutkem naplnila skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. pro tvrzenou absenci zákonného znaku v podobě způsobení škody.
Znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. naplnila obviněná podle závěrů soudů tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje a tímto činem způsobila škodu nikoli malou.
Nejvyšší soud považuje za nutné úvodem konstatovat, že naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. není vázána na způsobení následku v podobě škody nebo na úmysl pachatele takový následek způsobit.
Formální znaky skutkové podstaty podle §250b odst. 1 tr. zák. budou proto naplněny již v případě, že pachatel uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů získá úvěr, byť jej pak třeba i řádně splácí. V takových případech bude ovšem nezbytné náležitě zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák.
Způsobí-li pachatel jednáním uvedeným v §250b odst. 1 tr. zák. škodu, je její výše jedním ze znaků kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Za škodu nicméně nelze považovat bez dalšího celkovou výši úvěru získaného trestným činem podle §250b tr. zák. Pokud pachatel tohoto trestného činu podle §250b odst. 1 tr. zák. podmínky uzavřené smlouvy o úvěru plní, tj. splácí jej v dohodnutých termínech, naruší sice nemajetkové právo chráněné ustanovením §250b odst. 1 tr. zák., nebude však možno na straně věřitele dovodit vznik škody jako podmínku trestní odpovědnosti pachatele ve smyslu ustanovení §250b odst. 3, event. 4 nebo 5 tr. zák.
V posuzovaném případě je užití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 3 tr. zák. v rozsudku okresního soudu odůvodněno tím, že jednání obviněné směřovalo k oklamání protistrany při uzavírání úvěrové smlouvy za účelem získání úvěru ve výši 97.000,- Kč, přičemž tyto peníze obviněná převzala, užila pro vlastní potřebu a následně úvěr nesplácela. Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněná po poskytnutí úvěru nesplatila ani jedinou splátku, Č. s., a. s., nekontaktovala, přičemž kontaktní telefonní číslo do zaměstnání a adresa uvedená obviněnou v potvrzení o zaměstnání vylučovaly, aby byla kontaktována Č. s. První splátky splatila až v únoru 2004 poté, co byl na podkladě trestního oznámení poškozené společnosti vypátrán pobyt obviněné a bylo vůči ní zahájeno trestní stíhání.
Č. s., a. s., tedy v důsledku jednání obviněné zjevně vznikla škoda, neboť obviněná v souladu se splátkovým kalendářem, k němuž se v rámci uzavřené smlouvy zavázala, neuhradila ničeho. S ohledem na prodlení se tak úvěr stal splatným v celé části a v této výši také zmíněné společnosti vznikla škoda. Pozdější úhrady zaslané obviněnou lze proto považovat jen za splácení způsobené škody.
Nejvyšší soud nicméně připomíná, že dodatečná úhrada převážné části způsobené škody byla soudy zohledněna při úvaze o druhu a výměře trestu jako polehčující okolnost svědčící ve prospěch obviněné.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dovolání obviněné R. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr