ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1287.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1287/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2006 dovolání obviněného F. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 5 To 31/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 520/2004, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 5 To 31/2006, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 3 T 520/2004, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Břeclavi přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 3 T 169/2003, byl obviněný F. M. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, 2 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 2.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti F. F., spol. s r. o., P. částku 7.607,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 9 To 475/2003, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení krajského soudu jakožto soudu druhého stupně podal obviněný dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1022/2004, podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 9 To 475/2003, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 3 T 169/2003, zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Břeclavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V řízení po přikázání věci dovolacím soudem byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 3 T 520/2004, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu 2.000, Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti F. F., spol. s r. o., se sídlem P., Z. 11, částku 6.235,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 24. 8. 2002 kolem 12.20 hodin v L., okr. B., poškodil motorové vozidlo tov. zn. I., zaparkované před domem na ulici L., a to tak, že na vozidlo hodil ze vzdálenosti 4 metrů kus cihly, čímž rozbil čelní sklo a poškodil přední kapotu, čímž majiteli společnosti F. F., spol. s r. o., způsobil škodu ve výši 6.235,- Kč.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 5 To 31/2006, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 3 T 520/2004.
Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, směřující proti výroku o vině, trestu i náhradě škody. Namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že výše škody nebyla zjištěna náležitým způsobem, v důsledku čehož jsou rozhodnutí soudů obou stupňů nesprávná. Upozornil, že na správném zjištění škody je závislá nejen právní kvalifikace skutku, ale v tomto konkrétním případě též závěr, zda jde vůbec o trestný čin, a správné zjištění škody má svůj význam i pro rozhodnutí o náhradě škody. Vytkl, že soud prvního stupně vyšel pouze z fotokopie faktury a fotokopie výdejky, která obsahuje rozpis provedených prací, jejich hodnotu a hodnotu čelního skla, aniž by od těchto nákladů na opravu vozidla odečetl částku odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou proti původnímu stavu ve smyslu právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1022/2004. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, popř. i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby odvolacímu soudu, event. soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolací námitce obviněného je třeba přisvědčit ve vztahu k výměně čelního skla, jelikož od částky 3.486,- Kč měla být odečtena částka odpovídající tzv. amortizaci; stran vyklepání a lakování přední kapoty takový postup nepřichází v úvahu. Současně však dodal, že celkově způsobená výše škody v částce 6.235,- Kč by se u částky 3.486,- Kč snížila o zjištěnou amortizaci, ale na straně druhé soud prvního stupně nesprávně snížil celkově způsobenou škodu o DPH v částce 1.372, Kč. Proto podle něj není nutné zmiňovanou vadu při stanovení celkově vzniklé výše škody napravovat cestou mimořádného opravného prostředku, neboť se obviněného ani významněji nedotýká. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, poněvadž je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, zda má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání obviněného je důvodné.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
S odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je zjevné, že námitky dovolatele lze pod uplatněný důvod podřadit.
Trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle tzv. právní věty ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se měl obviněný tohoto trestného činu dopustit tím, že skutkem popsaným v tzv. skutkové větě poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání obviněného je významná otázka, zda závěry soudů vztahující se ke stanovení výše škody odpovídají kritériím §89 odst. 12 tr. zák.
Nutno předeslat, že zpochybnění postupu soudů při stanovení výše škody bylo jednou z námitek uplatněných již v předchozím stadiu řízení před dovolacím soudem. V usnesení ze 22. 9. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1022/2004, se jí Nejvyšší soud zabýval a jeho právní názor byl relevantní pro řešení této otázky v řízení po přikázání věci.
Nejvyšší soud připomněl, že podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií je takový, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav (k tomu č. 32/1994 Sb., 39/2002 Sb.).
Tato hlediska platí i pro stanovení výše škody vzniklé v důsledku poškození věci a v případech určování výše škody při částečném poškození větších funkčních celků. I zde platí, že rozhodujícím hlediskem je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posouzení této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci či její části a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm. Extenzivní výklad §89 odst. 12 věty druhé tr. zák. pro tyto případy, aniž by byly jakkoliv zpochybňovány již rekapitulované zásady, umožňuje subsidiární uplatnění některého z dalších dvou hledisek. Stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do stavu před jejím poškozením přichází v úvahu zejména tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že výše způsobené škody je ve značném nepoměru ve srovnání s celkovou cenou poškozené věci nebo jde o poškození části většího funkčního celku, které se neprojeví na jeho prodejní ceně (např. poškození kapoty motorového vozidla, rozbití jeho oken apod.). při tomto způsobu stanovení výše škody je třeba od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci odečíst částku odpovídající zhodnocení věci oproti stavu před poškozením (k tomu obdobně též stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 304/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 8 Tdo 239/2006 aj.).
Právě o takový případ se jednalo i v posuzované věci. Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru dovolatele, že při stanovení výše škody mělo být vycházeno z hlediska ceny a že škoda měla být vyjádřena rozdílem mezi cenou, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodávala ve stavu před poškozením, a cenou, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodávala ve stavu se zjištěným poškozením. Přiléhavým naopak shledal hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav, což předpokládá, že od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu.
Obviněný vytkl, že soudy právní názor Nejvyššího soudu nerespektovaly, poněvadž vyšly toliko z nákladů na opravu vozidla, aniž by od nich odečetly částku odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou. Námitka obviněného je opodstatněná.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku podrobně rekapituloval obsah faktury a rozpisu prací i materiálu potřebných k opravě poškozeného vozidla (strana 7). Ve shodě s obsahem této listiny založené na č. l. 24 spisu uvedl, že cena čelního skla činila 3.486,- Kč, vyklepání a lakování přední kapoty představovalo částku 2.449,- Kč a práce (výměna čelního skla a oprava přední kapoty) 300,- Kč, tj. celkem 6.235,- Kč. Fakturována však byla částka 7.607,- Kč, poněvadž účtována byla i 22% daň z přidané hodnoty ve výši 1.371,70 Kč. Soud prvního stupně tuto položku do celkové výše škody nezahrnul s odkazem na právní názor vyjádřený v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu. Takový postup však v usnesení Nejvyššího soudu oporu nemá. Vyjádřil-li tento soud názor, že při stanovení výše škody korespondující hledisku účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav měla být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou, rozhodně tím neměl na mysli odečtení částky odpovídající dani z přidané hodnoty, ale tzv. amortizaci čelního skla, jak na to správně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření, na niž pozornost soudu prvního stupně vůbec soustředěna nebyla.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení sice správně uvedl, že daň z přidané hodnoty je součástí účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozeného vozidla v předešlý stav a že, veden zásadou zákazu reformace in peius, výrok o vině měnit nemohl, avšak nelze souhlasit s tím, že škoda byla spolehlivě prokázána a provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné.
Otázkou eventuálního zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu se ani on nezabýval. Právě to je však v konkrétním případě významné pro závěr, zda skutek vykazuje znaky trestného činu (výše škody nevýrazně převyšuje hranici 5.000, Kč), a též pro uložení povinnosti k náhradě škody, poněvadž součástí rozsudku soudu prvního stupně je i výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody. Proto bude na soudu prvního stupně, aby se s touto otázkou, konkrétně otázkou amortizace čelního skla poškozeného vozidla, důsledně vypořádal. Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že při stanovení výše škody musí být s ohledem na zásadu zákazu refomace in peius respektována dosavadní hranice škody 6.235,- Kč. Bude-li tedy přicházet v úvahu modifikace výše škody v důsledku amortizace, nelze pominout, že nesprávně byla škoda snížena o daň z přidané hodnoty, a proto by výše škody měla být změněna zásadně jen tehdy, představovala-li by částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu částku vyšší než 1.371,70 Kč.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného znovu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, neboť spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a tedy důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a jako vadnou část předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Břeclavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je Okresní soud v Břeclavi vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková