ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1487.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1487/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2006 o dovolání obviněné J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. n. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 7 To 192/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 68/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 3 T 8/2004, byla obviněná J. S. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (pod bodem 1.) a třemi trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (pod body 2., 3., 4.) a odsouzena za trestné činy pod body 1., 2., 3. podle §248 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou, a současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 18 T 16/2003, jakož i všechny další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu; za trestný čin pod bodem 4. byla podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena rovněž do věznice s ostrahou. Současně byla obviněná podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek pod jejím bodem 4., kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které směřovalo proti jeho odsuzující části.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 7 To 192/2005, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. pod bodem 2., ve výroku o uložení souhrnného trestu odnětí svobody a ve výroku o náhradě škody poškozeným T. L., a. s., a G. C. L., a. s. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzena za tento trestný čin a za trestný čin pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně podle §248 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 18 T 16/2003, jakož i všechny další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §226 písm. b) tr.ř. byla obviněná zproštěna obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. (původně pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně). Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným T. L., a. s., a G. C. L., a. s. Rozsudek soudu prvního stupně zůstal nezměněn ve výroku o vině pod bodem 3., 4., ve výroku o uložení trestu odnětí svobody za trestný čin pod bodem 4. a ve výroku o náhradě škody poškozeným R. P. a B. F.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím jeho odsuzující části a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, čímž slovně zřetelně odkázala na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Opodstatněnost tohoto důvodu dovolání dokládala odkazem na obsah trestního spisu a důkazy v něm založené včetně návrhů důkazů neprovedených. Navrhovala, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že i přes strohé odůvodnění dovolání lze dovodit, že se obviněná domáhá odlišného hodnocení provedených důkazů a poukazuje, že soudy neakceptovaly její návrhy na provedení některých důkazů. Napadenému rozsudku a řízení, jež předcházelo jeho vydání, však podle něj nevytkla žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Především je třeba poznamenat, že lhůta k podání dovolání obviněné uplynula dne 21. 9. 2005, důvody dovolání proto nemohou být již jakkoliv dodatečně modifikovány, tedy ani uvedeny důvody nové, poněvadž podle §265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Velmi stručné odůvodnění dovolání obviněné na jedné straně nebylo proto důvodem pro dodatečné vymezení dalších, upřesňujících námitek cestou odstranění vad dovolání (stalo by se tak po uplynutí lhůty k podání dovolání), a na straně druhé nebylo ani důvodem pro jeho odmítnutí proto, že nesplňuje náležitosti dovolání, poněvadž obviněná vymezila rozsah a slovně i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání - i přes jeho kusost - vyplývá, že obviněná uplatnila námitky, které směřovaly výlučně proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 5 a z nichž v podstatě vycházel v odsuzující části napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Tento závěr lze spolehlivě učinit na podkladě té části odůvodnění dovolání, v němž se nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení, na němž podle ní spočívá napadené rozhodnutí, domáhala s odkazem na důkazy ve spise založené včetně návrhů důkazů, jež nebyly provedeny.
Se zřetelem na povahu dovolatelkou vytýkaných vad je evidentní, že jí vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních, poněvadž žádnou konkrétní námitku vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudy obou stupňů, dovolatelka neuplatnila. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (strany 6, 7).
Dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti o přerušení výkonu rozhodnutí, kterou dovolatelka učinila v závěru svého dovolání, poněvadž obviněná není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková