ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1509.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1509/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2006 o dovolání obviněného R. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 4 To 137/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 227/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š., odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 2 T 227/2005, byl obviněný R. Š. uznán vinným dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 12. 10. 2005 ve 23.45 hod. řídil motorové vozidlo zn. Škoda 125L a to přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 2 T 138/2005, dne 29. 7. 2005, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2005, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let, a to od 2. 9. 2005 do 1. 9. 2007, a dále mu byla rozhodnutím Městského úřadu v Odrách, odbor správní ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 197/1253/05 a 198/1254/05 uložena sankce zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců od právní moci rozhodnutí, která nastala dne 8. 10. 2005,
2) dne 5. 11. 2005 v době od 17.00 hod. do 19.00 hod. řídil motorové vozidlo zn. Škoda, které nebylo způsobilé pro provoz na pozemní komunikaci, vozidlo řídil přesto, že mu bylo trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 2 T 138/2005, dne 29. 7. 2005, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2005, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let, a to od 2. 9. 2005 do 1. 9. 2007, a dále mu byla rozhodnutím Městského úřadu v Odrách, odbor správní ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 197/1253/05 a 198/1254/05 uložena sankce zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců od právní moci rozhodnutí, která nastala dne 8. 10. 2005.
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §171 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 4 To 137/2006, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. L. L. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., neboť má za to, že bylo vedeno trestní stíhaní, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný ve svém dovolání nerozlišil, ke kterému z dovolacích důvodů se jednotlivé námitky vztahují a jejich existenci odůvodnil tím, že již v rámci závěrečného návrhu u soudu prvního stupně i v podaném odvolání namítal, že je zřejmé, že v obou případech se jednalo o jízdy měřitelné jen ve stovkách metrů, tedy ujel jen velmi krátké vzdálenosti. U jednoho ze skutků se navíc jednalo o jízdu na komunikaci označené jako polní cesta. Aby došlo ke zmaření nebo podstatnému ztížení výkonu rozhodnutí soudu, musel by se dopustit závažného jednání, které je nutné posuzovat především podle povahy, rozsahu a intenzity trvání jízdy bez řidičského oprávnění a s přihlédnutím k následkům ve vztahu ke stupni porušení zájmu chráněného trestním zákonem. Tuto závažnost nelze dovozovat jen z několika krátkodobých jízd motorovým vozidlem. Vědomí pachatele, že takto jedná proti výroku o trestu zákazu činnosti tu zpravidla samo o sobě nestačí k závěru a odůvodnění jeho úmyslu mařit účel tohoto trestu. Jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako výše uvedené trestné činy, neboť vzhledem k nepatrnému stupni společenské nebezpečnosti jednání, jímž byl uznán vinným, i když jinak znaky tohoto trestného činu vykazuje, po materiální stránce o tyto trestné činy nejde (§3 odst. 2 tr. zák.).
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací napadené usnesení odvolacího Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 4 To 137/2006, ze dne 12. 7. 2006, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně a přikázal mu, aby byla v potřebném rozsahu znovu projednána a aby ve věci rozhodl.
K tomuto dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí předchozího řízení a obsahu dovolání k námitkám obviněného uvedla, že je lze subsumovat pod jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shledala ovšem, že obviněný R. Š. po formální stránce naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a při respektování ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., bylo jen stěží možno dojít k závěru, že v tomto konkrétním případě stupeň společenské nebezpečnosti činu pro společnost neodpovídá ani lehčím běžně se vyskytujícím trestným činům maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a je tedy možno uzavřít, že společenská nebezpečnost jednání obviněného byla vysoká. Dovolání obviněného R. Š. proto navrhla odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
S ohledem na obsah podaného dovolání Nejvyšší soud dále shledal, že výhrady dovolání jsou způsobilé naplnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný namítl nedostatek společenské nebezpečnosti, což je otázka právní, a proto se Nejvyšší soud zabýval tím, zda z tohoto důvodu podané dovolání je opodstatněné. Obviněný své dovolání odůvodnil také na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Ve svém dovolání ovšem neuvedl jedinou námitku, která by tomuto dovolacímu důvodu odpovídala. Podle tohoto dovolací důvodu lze dovolání podat tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je dán jen pokud ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Spočívá tedy v tom, že, příslušný orgán činný v trestním řízení, v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. S ohledem na obsah podaného dovolání se však o žádnou skutečnost, která by zakládala povinnost zastavit trestní stíhání z důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1, 4 tr. ř nebo §11a tr. ř. v daném případě nejednalo. Nejvyšší soud proto shledal, že tento důvod v daném případě není dán, a proto se dále tímto dovolacím důvodem nezabýval.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný své námitky uplatnil relevantním způsobem, a proto Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. Znak maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí znamená, že rozhodnutí, které má být v době činu vykonáno, fakticky v důsledku jednání pachatele vykonáno není a vykonat ho nelze nebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek. Toto ustanovení nepředpokládá, jak ve svém dovolání naopak zmiňuje obviněný, že vykonávání zakázané činnosti musí být natolik závažné, soustavné nebo trvající delší dobu. Znak uvedené skutkové podstaty, že pachatel „zmaří“ nebo „podstatně ztíží“ výkon rozhodnutí soudu je dán tehdy, pokud pachatel jedná úmyslně a bez závažného důvodu proti účelu uložené sankce, dává tím najevo, že se jí nepodrobil. Z formálního hlediska jde v každém jednotlivém případě o porušení uloženého zákazu maření výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (srov. rozh. Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 7 Tdo 622/2003). Uvedený trestný čin proto může být spáchán i jedinou jízdou motorovým vozidlem a nevyžaduje se opakované nebo soustavné jednání pachatele spočívající v řízení motorového vozidla v době výkonu trestu zákazu činnosti, jímž mu toto řízení bylo zakázáno, tak jak to vyžadovalo původní ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., které bylo novelizováno zákonem č. 175/1990 Sb., od jehož účinnosti dne 1. 7. 1990, lze jednání, které bylo dříve posuzováno jako přečin podle §7 písm. b) zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech, kvalifikovat jako trestný čin podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Podle skutkových zjištění výše popsaných, obviněný R. Š. dne 12. 10. 2005 a 5. 11. 2005 řídil motorové vozidlo, a to i přesto, že si byl vědom uložené sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let od 2. 9. 2005, resp. od 8. 10. 2005, stanovených rozhodnutími Okresního soudu v Novém Jičíně a Městského úřadu. Není pochyb o tom, že obviněný R. Š. u obou činů po formální stránce naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Ve vztahu k námitkám obviněného zaměřeným proti materiální stránce uvedených trestných činů, je vhodné nejprve připomenout, že podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti činu pro společnost, než je stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Citované ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.)
Soud prvního stupně se materiální stránkou věci zabýval a v souladu s ustanovením §3 odst. 4 tr. zák. rozvedl, že společenská nebezpečnost jednání obviněného R. Š. je zvyšována tím, že obviněný nejen, že vykonával zakázanou činnost, ale navíc není ani držitelem řidičského průkazu, a i přesto z jeho evidenční karty (viz č. l. 48 spisu) vyplývá, že zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel mu byl uložen již pětkrát. Soud neopomenul, že obviněný v několika případech v předchozí době i před oběma nyní projednávanými jízdami požil alkohol. Obviněný prokazatelně po požití alkoholických nápojů na frekventované komunikaci řídil motorové vozidlo dne 12. 10. 2005, a stalo se tak dva měsíce poté, co mu bylo dne 29. 7. 2005 trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 2 T 138/2005 (č. l. 43 spisu), který nabyl právní moci dne 2. 9. 2005, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let, počínaje dnem 2. 9. 2005 do 1. 9. 2007, a jen čtyři dny poté, co nabylo právní moci rozhodnutí Městského úřadu v Odrách, ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 197/1253/05 a 198/1254/05 (č. l. 39 spisu), kterým byla obviněnému uložena sankce zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Právní moci rozhodnutí nastala dne 8. 10. 2005. Je zcela zřejmé, že obviněný se těmto rozhodnutím odmítal podrobit a jimi vyslovený zákaz zcela ignoroval.
Tyto názory soudu prvního stupně akceptoval i odvolací soud, aniž by již blíže tuto otázku rozvedl.
Nejvyšší soud po uvážení všech uvedených skutečností a zjištění posoudil uvedená rozhodnutí jako správná, neboť u obou trestných činů v bodě 1), 2) jde o jednání, které vykazuje zákonem požadovaný stupeň společenské nebezpečnosti, a to zejména i proto (jak vyplývá z výpovědi svědka J. T. na str. 66 spisu), že obviněný řídil motorové vozidlo směrem na náměstí v obci za účelem nákupu dalších alkoholických nápojů a že dne 5. 11. 2005 obviněný opět řídil motorové vozidlo Škoda, které nebylo způsobilé pro provoz na pozemních komunikacích, jel v úseku dlouhém asi 3 km a v závěru jízdy havaroval. Tyto okolnosti společenskou nebezpečnost nepochybně zvyšují.
Na základě všech rozvedených výhrad dovolací soud neshledal pochybení ve vztahu k použité právní kvalifikaci u trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Na základě všech shora rozvedených a popsaných úvah závěrů a názorů, dovolací soud dovolání obviněného R. Š. celkově posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová