ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.404.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 404/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 3 To 446/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 54/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 1 T 54/2005, uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. (bod 1), trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. (bod 2) a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 3). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §234 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené J. N. a V. P. odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. K. trestných činů loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. dopustil tím, že
- dne 27. 11. 2004 v době kolem 5.00 hodin v obci K., na chodníku u silnice, nedaleko areálu obchodní společnosti K. u., a. s., poté co dohonil zde procházející J. N., uchopil černou dámskou kabelku, kterou měla pověšenou přes rameno, a pokusil se jí tuto kabelku z ramene strhnout, což se mu však nepodařilo, proto se začal s J. N. o kabelku přetahovat, v důsledku čehož ji strhl pozpátku na zem, kde se tato udeřila i do hlavy, přičemž i s na zemi ležící poškozenou se o kabelku dál přetahoval a vzhledem ke své fyzické převaze a následnému prasknutí ucha kabelky jí nakonec kabelku vytrhl a i s věcmi v ní uloženými, včetně peněženky s hotovostí ve výši nejméně 1.700,- Kč, osobních dokladů poškozené, klíčů, kosmetiky, hracích šipek a platební karty vystavené na jméno poškozené k účtu vedenému P. s. a platební karty … vystavené na jméno poškozené k účtu u této banky, z místa činu odešel, čímž poškozené J. N. jako vlastníkovi všech uvedených věcí a hotovosti způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 2.880,- Kč (bod 1);
trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. měl podle zjištění tohoto soudu spáchat tím, že
- v přesně nezjištěné době od 22.30 hodin dne 22. 11. 2004 do 02.00 hodin dne 23. 11. 2004 v J., v r. L. na ulici B., po předchozí vzájemné domluvě s obviněným P. V., jehož trestní stíhání pro tento skutek bylo zastaveno podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., vzali V. P., poté co P. V. odlákal hovorem její pozornost, k její škodě z ledvinky, kterou měla položenou těsně vedle sebe na sedačce, na níž seděla, mobilní telefon zn. Siemens C55 v hodnotě 2.070,- Kč a hotovost ve výši nejméně 1.300,- Kč, přičemž hotovost odcizil zcela nepochybně obviněný J. K., který se tohoto jednání dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 4. 2003, č. j. 1 T 31/2003-550, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2003, potrestán mimo jiné i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., když z výkonu tímto rozsudkem uloženého trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, byl podmíněně propuštěn dne 4. 8. 2004 (bod 2);
trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se měl dopustit tím, že
- ačkoliv věděl, že P. V. získal osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia GLXI včetně jeho výbavy tím, že jej odcizil P. P., tak v přesněji nezjištěné době dne 4. 12. 2004 v H. C. si z uvedeného vozidla vzal 4 gumové koberečky v úhrnné hodnotě 500,- Kč a jednu textilní podložku ze zavazadlového prostoru v hodnotě 700,- Kč, kteréžto následně používal ve svém vlastním vozidle (bod 3).
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině pod bodem 1) a proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 3 To 446/2005, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byl uznán vinným i trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a na něj navazujícímu výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Znovu opakoval, že podle jeho přesvědčení byl skutek nesprávně posouzen též jako trestný čin loupeže, ač subjektivní stránku tohoto trestného činu nenaplnil. Uvedl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že neměl v úmyslu poškozené J. N. cokoliv odcizit, a v těchto souvislostech připomněl, že motiv svého jednání věrohodně popsal, vysvětlil, proč poškozenou následoval a kontaktoval, a jak proběhlo celé jednání na místě samém. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že s ohledem na skutková zjištění a zejména s poukazem na intenzitu, kterou obviněný použil, aby poškozené kabelku vytrhl, je zřejmé, že v posuzovaném případě nešlo o pouhé vytržení kabelky z držení poškozené, ale o násilí vůči poškozené ve smyslu ustanovení §234 tr. zák., neboť obviněný překonal vůli poškozené kabelku nevydat. Státní zástupce neshledal žádnou vadu, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, a navrhl, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku, byl-li posouzen též jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutek obviněného vykazuje znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a to především po stránce subjektivní. Obviněný v dovolání (ale ani v odvolání) neuplatnil žádné výhrady, byl-li skutek právně posouzen i jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která přesvědčivě vyjadřují zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že poté co dohonil poškozenou J. N., uchopil černou dámskou kabelku, kterou měla pověšenou přes rameno, a pokusil se jí tuto kabelku z ramene strhnout, což se mu však nepodařilo, proto se s ní začal o kabelku přetahovat, v důsledku čehož strhl poškozenou pozpátku na zem, i s na zemi ležící poškozenou se o kabelku dál přetahoval, až jí vzhledem ke své fyzické převaze a následnému prasknutí ucha kabelky nakonec kabelku vytrhl i se všemi věcmi v ní uloženými a z místa činu odešel.
Obviněný namítl, že ze skutkových zjištění uvedených v rozsudku soudu prvního stupně neplynou všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže. Poukázal na motiv svého jednání, tj. snahu přimět poškozenou k návratu do restaurace, a zpochybnil prokázání jeho úmyslu zmocnit se jakékoliv věci z majetku poškozené. S výhradami obviněného vůči právnímu posouzení skutku souhlasit nelze.
Násilím ve smyslu zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže se rozumí typicky použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí je prostředkem nátlaku na vůli poškozeného a ke zmocnění se cizí věci a zpravidla tedy zmocnění věci předchází. Musí být zjevné, že při zmocnění se věci je vůle poškozeného předchozím užitím násilí ovlivněna (vědomí fyzické převahy útočníka, obava před dalším násilím apod.). Podle ustálené praxe soudů jestliže napadený pevně věc svírá a snaží se klást odpor, který pachatel násilím překonává např. tím, že věcí cloumá, aby se jí již proti projevované vůli napadeného zmocnil, jde o násilí ve smyslu zákonných znaků §234 tr. zák. (na rozdíl od situace nenadálého vytržení věci z ruky – k tomu též č. 19/1972 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech není od věci dodat, že pro naplnění znaků trestného činu loupeže není relevantní, zda úmysl pachatele směřoval k trvalé dispozici s věcí, jíž se násilím zmocnil, či nikoli. Zmocněním se věci se totiž rozumí, že si pachatel zjedná možnost volně s věcí nakládat s vyloučením toho, kdo ji měl dosud ve své moci. Není rozhodné, zda si pachatel chtěl věc přivlastnit nebo ji jen přechodně užívat, popř. jinak s ní naložit, např. odevzdat jiné osobě, zničit ji apod. (k tomu č. 41/1967, 51/1976 Sb. rozh. tr.).
Závěr o formě zavinění je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Námitky skutkové totiž nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů.
Soud prvého stupně opřel svá skutková zjištění o neměnnou výpověď poškozené J. N., která též vyvracela obhajobu obviněného, že motivem jeho činu byla snaha přimět ji k návratu do restaurace. Přesvědčivě argumentoval, že obviněný použil násilí jak ve chvíli samotného napadení, tak i po pádu poškozené na zem při nenadálém trhnutí za kabelku, a nebýt této násilné formy útoku, kterou překonával odpor poškozené, obviněný by se jejích věcí nezmocnil. Upozornil i na následné chování obviněného, jeho útěk od poškozené a nezájem o její zdravotní stav, což přiléhavě vyhodnotil jako doložení původního záměru obviněného získat za každou cenu majetkový prospěch na úkor poškozené, která se jevila jako snadná oběť činu i pro svoje ovlivnění alkoholem. Soud prvního stupně správně soustředil svoji pozornost k intenzitě použitého násilí, vyloučil možnost závěru o nenadálém vytržení kabelky z ruky poškozené a zdůraznil, že právě použité násilí posunulo majetkový útok do skutkového rámce trestného činu loupeže (strana 4 rozsudku soudu prvního stupně).
Odvolací soud úvahy soudu prvního stupně sdílel, označil je za správné. I on zdůraznil, že tvrzení obžalovaného, že chtěl s poškozenou navázat kontakt a že jeho úmyslem bylo přimět ji k návratu do restaurace, aniž by předtím s poškozenou komunikoval, je nevěrohodné. Připomněl, že obviněný spolu s P. V. kabelku poškozené prohledali, nalezenou finanční hotovost si rozdělili napůl, přičemž všechny zbývající věci včetně kabelky zničili, vyjma tří kusů hracích šipek, které si obviněný ponechal. Taková situace i podle odvolacího soudu potvrzuje, že obviněný jednal v úmyslu za použití násilí zmocnit se cizí věci (strana 2 usnesení odvolacího soudu).
Se závěry soudů obou stupňů nelze než se ztotožnit. Jestliže se obviněný pokoušel z ramene poškozené strhnout kabelku a po prvním nezdařilém útoku se s poškozenou začal o kabelku přetahovat a nepřestal, ani když poškozenou strhl na zem, a přetahoval se o ni až do chvíle, než vzhledem ke své fyzické převaze a prasknutí ucha kabelky tuto poškozené vytrhl, načež z místa činu i s kabelkou odešel, pak je na místě učinit nejen závěr, že vůči poškozené užil násilí, ale též, že tak činil se záměrem zmocnit se jejích věcí. Naplnil proto všechny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, jak soudy obou stupňů správně vyvodily; jiné právní posouzení skutku v úvahu nepřichází.
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková