ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.408.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 408/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 o dovolání obviněného M. R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 31 To 302/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 167/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 5. 2005, sp. zn. 5 T 167/2004, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v L. jako ředitel společnosti G. C., a. s., převzal dne 16. 4. 2004 finanční hotovost ve výši 120.606,- Kč, kterou nevyúčtoval a ponechal si ji pro vlastní potřebu a dále 1. 4., 13. 4. a 21. 4. 2004 pomocí platební karty vedené u H. B., a. s., výrobního čísla 707932355………. vybral ve třech případech finanční hotovost ve výši 30.000,- Kč dohromady, z níž částku 28.471,- Kč nevyúčtoval a ponechal si ji pro vlastní potřebu, čímž společnosti G. C., a. s., se sídlem v P., H. ul., způsobil celkovou škodu ve výši 149.077,- Kč. Podle §248 odst. 2 tr. zák. byl za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 31 To 302/2005, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. U. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný se neztotožnil s právními závěry učiněnými soudy prvního a druhého stupně, neboť se domnívá, že v provedeném dokazování nebylo zjištěno žádné porušení dohod či smluv mezi obviněným a poškozeným, popř. pokynů udělených poškozeným obviněnému jako svému zaměstnanci, jimiž by byl obviněný omezován v nakládání s prostředky, které mu byly svěřeny. Pokud soud prvního stupně pro své závěry vycházel z vyjádření poškozeného ze dne 24. 3. 2005, podle něhož byl obviněný údajně oprávněn z jemu svěřených prostředků platit výdaje na parkovné a na občerstvení, jestliže byly vynaloženy při schůzce se zákazníkem, dovolatel namítl, že se jednalo o jednostranné vyjádření poškozeného učiněné po zahájení trestního stíhání a nikoli o řádný listinný důkaz jako např. o dohodu, dvoustrannou smlouvu, pracovní řád, či jiný druh pokynu zaměstnanci, kterým by poškozený obviněnému prokazatelně takováto omezení uložil. Zjištěný skutkový stav proto nedává podklad pro právní závěr, že obviněný disponoval se svěřenou věcí - finančními prostředky - v rozporu s účelem, ke kterému mu byla věc svěřena. Z pouhé skutečnosti, že obviněný poškozenému finanční operace nevysvětlil, nelze dovozovat naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, neboť aby se jednalo o tento trestný čin, musí dojít k nakládání se svěřenou věcí v rozporu s dohodou s vlastníkem věci a tento rozpor musí být soudem dostatečně prokázán, k čemž v dané věci nedošlo.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby jej sám zprostil obžaloby a poškozeného aby v plném rozsahu odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písmeně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který zejména zdůraznil, že bylo prokázáno, že obviněnému nebyly zaměstnavatelem svěřeny finanční prostředky k jeho osobní potřebě a poukázal na ustanovení §248 tr. zák., které nevyžaduje, aby byl způsob nakládaní se svěřenou věcí určen nějakým kvalifikovaným způsobem (např. písemnou smlouvou). Námitky proti skutkovým zjištěním nejsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., a protože se právě o takové argumenty v dovolání obviněného jedná, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z těchto zásad lze dovodit, že dovolatelem namítané vady musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito rozvedenými zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti dokazování ve věci provedenému a na jeho základě učiněným skutkovým zjištěním. Svými výhradami obviněný zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, která byla následně potvrzena také soudem odvolacím. V rámci svého dovolání obviněný především vytýká, že soud prvního stupně za podklad svého rozhodnutí vzal (mimo jiné) vyjádření společnosti G. C., a. s., ze dne 24. 3. 2005, jímž byla doložena skutečnost, že obviněný byl oprávněn z firemních peněz platit výdaje na parkovné a občerstvení, pokud byly vynaloženy při schůzce se zákazníkem. Bylo tudíž tímto důkazem prokázáno, že obviněný byl povinen prostředky odčerpané z účtu společnosti v souladu s těmito podmínkami vyúčtovat. Dalším dokazováním však bylo prokázáno, že obviněný ve vztahu k částce 149.077,- Kč žádné vyúčtování zaměstnavateli G. C., a. s., nepředložil. Takové doklady nejsou zaneseny ani v účetnictví. V souvislosti s tímto zjištěním je i závěr, že si obviněný tyto finanční prostředky ponechal pro vlastní potřebu. Je tedy patrné, že obviněný se s obsahem uvedeného namítaného listinného důkazu neztotožnil, protože ho nepovažuje za dostatečný podklad pro rozhodnutí o vině a domáhá se důkazů dalších, jimiž by byl potvrzen závěr z vyjádření vyplývající.
Z uvedených argumentů obviněného je tak zřejmé, že obviněný se domáhá toho, aby účel, k němuž byly zpronevěřené prostředky užity, byl podle jím uváděné obhajoby změněn tak, že je vynaložil v souvislosti se svými pracovními úkoly. Tvrdí tudíž jiné skutkové okolnosti, než jsou obsaženy ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a prostřednictvím této výhrady se snaží domoci změny skutkových zjištění.
Z obsahu podaného dovolání v rozporu se zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se primárně netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, za jaké je obviněný v dovolání formálně označuje, nýbrž směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, k nimž na základě provedeného dokazování soudy obou stupňů dospěly.
V tomto případě proto nebyl materiálně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Z takto uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. R. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová