ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.75.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 75/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2006 o dovolání obviněného V. F. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 137/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 13/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 3 T 13/2003, byl obviněný V. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem; podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelské činnosti v obchodě, stavebnictví a realitách, informačním servisu a propagaci a v poskytování úvěrů a půjček na dobu pěti roků. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že v období od 12. 11. 1999 do 9. 6. 2000 v P. jako podnikatel pod firmou V. F.- R. a i. s., ve snaze soustředit větší finanční obnos pro vlastní bankovní spekulace, vylákal na níže uvedených subjektech různě vysoké finanční částky jako poplatky a zálohy a tzv. akontace tím způsobem, že se zájemci o půjčky uzavíral smlouvy o zajištění poskytovatele půjčky a smlouvy o půjčce, jejichž předpokladem bylo složení určené částky na jeho účet u R. P., půjčky však nezajistil ani neposkytl a složené částky použil pro své potřeby a záměry, když z uvedeného účtu byly prováděny exekuční srážky na jeho dluhy a podstatnou částku 140.000,- USD (ekvivalentně 7,633.006,80 Kč) převedl dne 14. 8. 2000 ve snaze dosáhnout pro sebe zisku jejím zhodnocením v cizině na účet Ing. J. V. a takto obviněný jednal v následujících případech:
- dne 12. 11. 1999 v P. uzavřel s Ing. J. K., jednatelem obchodní společnosti M. K., s. r. o., smlouvu o zajištění půjčky ve výši 10,000.000,- Kč, žadatel poukázal podle smlouvy dne 31. 5. 2000 na účet u R., a. s., P. majitele V. F. 48.780,- USD, v přepočtu kurzu k uvedenému dni (1 USD je 38,65 Kč) částku 1,880.956,80 Kč, jako akontaci na sjednanou půjčku, která nebyla poskytnuta, a akontace v rozporu se smlouvou nebyla vrácena, čímž poškodil obchodní společnost M. K., s. r. o., o částku ve výši 1,880.956,80 Kč,
- dne 26. 1. 2000 v P. uzavřel se Z. F. smlouvu o zajištění poskytovatele finanční půjčky ve výši 4,000.000,- Kč, téhož dne jmenovaný složil v sídle společnosti hotově částku ve výši 17.800,- Kč jako jistinu, dne 9. 3. 2000 uzavřel smlouvu o půjčce a dne 4. 4. 2000 dodatek k této smlouvě, 14. 6. 2000 Z. F. složil na účet u R., a. s., P. majitele V. F. zálohu ve výši 20.602,63 USD, v přepočtu kurzu k uvedenému dni (1 USD je 37,69 Kč) částku 800.000,- Kč, půjčku obžalovaný nezajistil a finanční prostředky podle smlouvy nevrátil, a tak poškodil Z. F. o částku 817.800,- Kč,
- dne 31. 1. 2000 v P. uzavřel s L. P. smlouvu o zajištění poskytovatele akreditivu, podle níž dne 26. 1. 2000 jmenovaný uhradil tzv. jistinu ve výši 17.800,- Kč, poplatek 1.050,- Kč za konzultaci, 12.200,- Kč za zprostředkování, celkem tedy 31.050,- Kč, a složil zálohu ve výši 133.200,- Kč , dne 4. 4. 2000 uzavřeli smlouvu o půjčce ve výši 4,440.000,- Kč, půjčku neposkytl ani složené zálohy podle smlouvy nevrátil, a tak jmenovaného poškodil o částku 164.250,- Kč,
- dne 4. 4. 2000 v P. uzavřel s L. M. smlouvu o poskytnutí půjčky ve výši 4,000.000,- Kč, podle které žadatel složil na účet u I.P.B., a. s., P. částku ve výši 30.000,- Kč na zajištění úvěru, když předtím dne 13. 12. 1999 složil finanční částku ve výši 120.000,- Kč jako zálohu na poskytnutí akreditivu, půjčka poskytnuta nebyla a po urgencích byla poškozenému dne 23. 11. 2000 vrácena záloha ve výši 80.000,- Kč, a tak poškodil jmenovaného o částku 70.000,- Kč,
- dne 4. 4. 2000 v P. uzavřel se Z. M. smlouvu o poskytnutí půjčky ve výši 13,000.000,- Kč, následně jmenovaná dne 3. 7. 2000 složila podle smlouvy na účet u R., a. s., P. majitele V. F. zálohu ve výši 9.065,01 USD, tj. v přepočtu kurzu k uvedenému dni (1 USD je 37,20 Kč) 350.000,- Kč, a dále finanční částky 100.000,- Kč a 160.000,- Kč, jako zálohu na poskytnutí půjčky, která poskytnuta nebyla a rovněž záloha nebyla vrácena, a tak poškodil jmenovanou o částku 610.000,- Kč,
- ve dnech 3. 5. 2000 a 17. 5. 2000 v P. uzavřel s M. V. smlouvu o půjčce částky ve výši 10,000.000,- Kč, když dne 19. 4. 2000 jmenovaný podle smlouvy zaplatil částku 30.000,- Kč a dne 14. 6. 2000 složil na účet u R., a. s., P. majitele V. F. finanční částku ve výši 51.506,57 USD, v přepočtu kurzu k uvedenému dni (1 USD je 37,69 Kč) částku ve výši 2,000.000,- Kč, a dne 7. 7. 2000 na shodný účet složil částku 3.351,38 USD, v přepočtu kurzu k uvedenému dni (1 USD je 38,79 Kč) částku ve výši 130.000,- Kč, půjčka nebyla poskytnuta a záloha dle smlouvy nebyla vrácena a jmenovaný byl poškozen o částku 2,130.000,- Kč,
- dne 17. 5. 2000 v P. uzavřel s Ing. J. J. - jednatelem společnosti S. E., s. r. o., B., smlouvu o zajištění půjčky ve výši 10,000.000,- Kč, když žadatel poukázal dne 1. 6. 2000 na účet u R., a. s., P. majitele V. F. finanční částku ve výši 47.500,- USD, v přepočtu kurzu k uvedenému dni (1 USD je 38,75 Kč) částku 1,850.000,- Kč, jako zálohu na půjčku, která nebyla poskytnuta a záloha nebyla vrácena, a tak byla jmenovaná obchodní společnost poškozena o částku 1,850.000,- Kč,
- dne 9. 6. 2000 v P. uzavřel s A. M. smlouvu o zajištění poskytovatele půjčky ve výši 5,000.000,- Kč, když dne 10. 5. 2000 D. M. zaplatila poplatek ve výši 1.050,- Kč za konzultaci a dne 14. 6. 2000 zaplatil A. M. zálohu ve výši 17.800,- Kč a dne 15. 6. 2000 na nákladech řízení uhradil částku 12.200,- Kč a složil zálohu na vklad ve výši 200.000,- Kč, půjčku obviněný neposkytl a po urgencích vrátil postupně od měsíce září do prosince 2000 celkem částku 200.000,- Kč, a tak poškodil manžele A. a D. M. o finanční částku 30.000,- Kč,
- dne 19. 6. 2000 v P. uzavřel s K. M. smlouvu o zajištění poskytovatele půjčky ve výši 3,000.000,- Kč a tato uhradila dne 20. 6. 2000 poplatky a zálohu ve výši 30.000,- Kč a 350.000,- Kč na zajištění půjčky, obviněný půjčku nezajistil a po urgencích poškozené dne 22. 11. 2000 vrátil 300.000,- Kč, a tak ji poškodil o částku 80.000,- Kč,
čímž celkem obviněný vylákal částku ve výši 8,183.006,- Kč a dosud dluží částku ve výši 7,633.006,80 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 137/2004, bylo jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Namítl, že napadeným usnesením odvolacího soudu byl zamítnut řádný opravný prostředek, ač řízení mu předcházející bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku a v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázal tak na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn, poněvadž dokazování nebylo provedeno dostatečně a řádně, zejména v tom ohledu, že výslech svědka Ing. J. V. byl proveden postupem podle §183a tr. ř. a jeho výpověď byla poté v hlavním líčení toliko čtena, aniž k tomu byly splněny podmínky, a návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků M. V., P. K. aj. K. byly zamítnuty, čímž došlo k zásahu do jeho práva na obhajobu. Odvolací soud sice připustil, že protokol o výpovědi svědka Ing. J. V. nebylo možno v hlavním líčení přečíst, sám však tuto vadu neodstranil, svědka nevyslechl a jeho výslech jakož i výslechy dalších zmíněných svědků označil za důkazy, jejichž absence nemůže mít za následek nedostatečné objasnění věci. Shledal-li odvolací soud důkazní materiál přesto za dostatečný, pak měl podle něj jednání hmotně právně posoudit jako trestný čin podle §255a tr. zák., a nikoliv jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný již od počátku musel vědět, že jeho poškozeným předestřená vize o zajištění úvěru za téměř nereálně nevýhodných podmínek pro poskytovatele úvěru v tak vysoké úhrnné částce se nepohybuje v intencích reálného závazku. Obviněný finance od poškozených vylákal, nebyly mu svěřeny, neboť již v době, kdy od poškozených přebíral peníze, neměl v úmyslu s nimi naložit způsobem, který poškozeným deklaroval. Uzavřela, že jednání obviněného bylo správně kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., a navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil též námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Hradci Králové a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. Jestliže vytkl, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy (výslech svědků M. V., J. K. a P. K.) a výpověď svědka Ing. J. V. provedenou postupem podle §183a tr. ř. toliko přečetly, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu, pak fakticky uplatnil námitky skutkové, event. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu podvodu nedopustil.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (viz zejména strany 5 - 8 rozsudku soudu prvního stupně a strany 7 - 17 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Z těchto důvodů nebylo možno učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových, dovolání obviněného nebylo opřeno nejen o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání obsažených v §265b tr. ř. Odvolací soud se vypořádal i s výhradami obviněného vůči úplnosti dokazování, nebyli-li vyslechnuti svědci J. K., M. V. a P. K., svoji pozornost soustředil k zákonnosti přečtení protokolu o výpovědi svědka Ing. J. V. a uzavřel, že předpoklady pro čtení tohoto protokolu ve smyslu §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. splněny nebyly. Přesvědčivě však též zdůvodnil, že absence těchto důkazů nemá za následek nedostatečné objasnění věci (viz strany 7 - 10 napadeného usnesení).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku a namítl, že jednání, kterého se dopustil, mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a tr. zák., nikoliv jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák.
S právním názorem obviněného souhlasit nelze.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a tak způsobí na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný sebe a jiného obohatil tím, že někoho uvedl v omyl nebo využil něčího omylu, a způsobil tak škodu velkého rozsahu.
Skutková část výroku o vině tohoto rozsudku ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák.
Skutková zjištění vyjadřují vedle následku - škody 8,183.006,- Kč (tj. škody velkého rozsahu - §89 odst. 11 tr. zák.), především podvodné jednání obviněného vůči poškozeným, jehož podstata spočívala v tom, že obviněný ve snaze soustředit větší finanční obnos pro vlastní bankovní spekulace vylákal na uvedených subjektech různě vysoké částky jako poplatky, zálohy a tzv. akontace tím způsobem, že se zájemci o půjčku uzavíral smlouvy o zajištění poskytovatele půjčky a smlouvy o půjčce, jejichž předpokladem bylo složení určité částky na účet vedený u R., a. s., P., půjčky však nezajistil ani neposkytl a složené peníze použil pro své potřeby a záměry, kdy z uvedeného účtu byly prováděny exekuční srážky na dluhy obviněného a podstatnou částku 140.000,- USD převedl ve snaze dosáhnout pro sebe zisku jejím zhodnocením v cizině na účet Ing. J. V.
Z hlediska obsahu dovolání a právního posouzení skutku soudy, jak vyplývá z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, správně upozornily na zjištění, že obviněný již od počátku jednal v úmyslu vylákat na poškozených finanční prostředky a použít je jako prostředek zejména k vlastnímu obohacení. Soud prvního stupně v této souvislosti uvedl, že součástí snahy obviněného o získání velkého množství prostředků pro vlastní záměry – zhodnocení financí před skončením podnikání a zajištěním se na důchod, bylo celé aranžmá od inzertní nabídky výhodného úvěru, přes sepsání smluv o zajištění poskytovatele úvěru, nekonkrétní posouzení materiálů předložených žadatelem investorem (samotným obviněným), po sepsání již konkrétní smlouvy o poskytnutí půjčky, podle které byl obviněný vlastně věřitelem, spolupodpisové právo Z. M. i poškozeným předané neplatné tzv. výběrní doklady, kdy tato opatření jej v podstatě neomezovala v nakládání se složenými peněžními prostředky. Významné podle něj bylo, že poškozeným zamlčel pravý účel shromáždění financí jako sumy pro zhodnocení ve svůj prospěch a přiměl je ke složení peněz na jeho účet s tím, že získají výhodný úvěr, čímž je uvedl v omyl. Obviněný předstíral a poškozené opakovaně utvrzoval, že je schopen úvěr výhodně opatřit, některým dokonce sděloval, že za ně vysoké částky jako zálohy za úvěr uhradil, a dále pak neučinil žádné kroky k získání úvěru; v době podpisu neměl žádnou jistotu a ani skutečně reálnou možnost smluvnímu závazku opatření 63 milionů Kč v průběhu dvou měsíců dostát. Podle soudu prvního stupně šlo proto o podvodné vylákání zálohy pod předstíranou záminkou zajištění úvěru (půjčky) nejméně s eventuálním úmyslem, že úvěr opatřen nebude a v úmyslu obohatit se nakládáním se složenými zálohami (strana 10 rozsudku).
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí označil závěry soudu prvního stupně za správné. Dále sám přiléhavě dodal, že obviněný se v kritické době připravoval na ukončení podnikatelských aktivit, finanční prostředky v době uzavření smluv ani později zajištěné neměl a pokud šlo o jeho záměry směřující ke zhodnocení peněz, nebyly dovedeny do stadia, které by se realizaci byť jen blížilo. Poškozeným uváděl zavádějící nebo nepravdivé informace, ujišťoval je o bezproblémovém poskytnutí vysokých půjček v krátkých lhůtách, že má lidi, kteří mu půjčí, že jimi poskytnuté peněžní prostředky jsou bezpečně uloženy v bance a v případě, že půjčky nebudou realizovány, budou jim vráceny. Když pak v termínu půjčky neposkytl, nepravdivě poškozené informoval o termínu oddálení úvěru. Zdůraznil, že obviněný jednal s vědomím, že jde o riskantní záležitost, která se nemusí vydařit, jak sám uvedl, avšak tuto rozhodující skutečnost, tj. že není zaručeno zhodnocení peněz ani návratnost složených peněžních prostředků, poškozeným zamlčel (strany 13, 14).
Těmito závěry se soud prvního stupně jakož i soud odvolací přesvědčivě vypořádaly s těmi námitkami obviněného, které směřovaly vůči správnosti závěrů o existenci podvodného jednání; dovolací soud jejich názory sdílí, pokládá je za správné a nemá, čím by je relevantně doplnil.
Jednání obviněného nelze kvalifikovat jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a tr. zák.
Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo z vědomé nedbalosti [§5 písm. a) tr. zák.] jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku. Způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, dopustí se trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
O to se však v posuzovaném případě nejednalo. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že podstata jednání obviněného spočívala v podvodném jednání vůči poškozeným, ve vylákání zálohy pod předstíranou záminkou zajištění úvěru, jehož nereálnosti si byl od samého počátku vědom, s cílem dosáhnout vlastního obohacení, kterého se dopustil nejméně v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. Obviněný skutky nespáchal jako subjekt, který porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, poněvadž již v době, kdy od poškozených peněžní prostředky přebíral, neměl v úmyslu naložit s nimi způsobem, který poškozeným deklaroval, finanční prostředky od poškozených vylákal, nebyly mu svěřeny. Též škoda, kterou poškozeným způsobil, byla pokryta úmyslnou formou zavinění, nikoliv jen vědomou nedbalostí. Čin obviněného byl správně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., a nikoliv jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková