ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1033.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1033/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. O. C. R., a. s., zastoupené advokátkou proti povinné B. V., pro 5.296,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 Nc 3814/2005, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 10. 2006, č. j. 35 Co 904/2006-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 19. 6. 2006, č. j. 7 Nc 3814/2005-12, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 1. 4. 2005, č. j. 7 Nc 3814/2005-3, určil, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení a že oprávněný je povinen zaplatit JUDr. I. R., soudnímu exekutorovi, náklady exekuce ve výši 5.020,70 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením v napadené části, tj. ve výroku o náhradě nákladů exekuce, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že povinnost k náhradě nákladů exekuce uložil povinné (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním, jež směřuje – hodnoceno podle obsahu – výlučně proti jeho měnícímu výroku.
Vzhledem k tomu, že u oprávněné došlo k 1. 7. 2006 ke změně její obchodní firmy z původní Č. T. a. s., na novou T. O. C. R., a. s., vycházel Nejvyšší soud při označení oprávněné z její nové obchodní firmy.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod poř. č. 4).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70).
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu