ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1174.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1174/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Mgr. D. K., zastoupené advokátkou, proti povinnému S. J., pro 20.850,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 E 249/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2005, č.j. 9 Co 141/2005-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil – v tom znění, že se zastavuje výkon rozhodnutí – usnesení ze dne 11. 11. 2004, č.j. 19 E 249/2003-22, kterým Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově na návrh plátce mzdy (důchodu) podle ustanovení §290 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), zastavil „řízení.“ Z podání České správy sociálního zabezpečení v P. ze dne 2. 11. 2004 vyplývá, že výše důchodu povinného činila od července 2003 do prosince 2003 částku 1.742,- Kč měsíčně a od ledna 2004 částku 1.754,- Kč měsíčně. Výkon rozhodnutí (nařízený usnesením Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 27. 5. 2003, č.j. 19 E 249/2003-15) je podle odvolacího soudu neproveditelný, protože důchod povinného po dobu jednoho roku nedosahuje po odečtení základní částky, která nesmí být sražena, takové výše, aby z něho mohly být srážky prováděny.
V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu oprávněná namítá, že soud prvního stupně před zastavením výkonu rozhodnutí neprozkoumal další majetkové poměry povinného (vycházel toliko ze zjištění o výši pobíraného důchodu), nepoučil dovolatelku o tom, že má povinnost prokázat existenci majetku povinného a „neučinil kroky vedoucí k prohlášení majetku žalovaného dle ust. §260a a násl. o.s.ř.“ Odvolacímu soudu vytknula, že o odvolání rozhodl bez nařízení jednání. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Shora uvedené je významné proto, že oprávněná (podle obsahu dovolání) argumentaci podřaditelnou ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nevznesla; jinými slovy, důvod zastavení výkonu rozhodnutí (protože povinný po dobu jednoho roku nepobírá důchod v postižitelné výši) nezpochybnila. Lze jen připomenout, že pro zastavení výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu podle §290 odst. 1 o.s.ř. je otázka existence případného dalšího majetku povinného nerozhodná.
K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Takovými námitkami jsou v souzené věci tvrzení, že soud prvního stupně nepředvolal povinného k prohlášení o majetku a že odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu