ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1374.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1374/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného S. M. L., zastoupeného advokátem, proti povinné „C., s. r. o.“, zastoupené advokátem, pro 5.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 126 Nc 1362/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, č.j. 56 Co 259/2005-121, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. 1. 2005, č.j. 126 Nc 1362/2004-63, Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1998, č.j. 1 Sm 360/98-9, ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 1999, č.j. 15 Cm 156/98-21, k uspokojení pohledávky oprávněného 5.000.000,- Kč s 6 % úroky od 20. 9. 1997 do zaplacení, částky 16.666,- Kč a nákladů předcházejícího řízení (213.016,- Kč) na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora (dále jen „exekutor“). Soud prvního stupně zjistil, že smlouvou ze dne 11. 4. 2003 postoupila A. P., a. s. v likvidaci, jíž podkladová rozhodnutí přiznala právo na plnění, pohledávky 5.000.000,- Kč s úroky po splatnosti ve výši 1.483.561,64 Kč, 16.666,- Kč a nákladovou pohledávku ve výši 262.636,- Kč oprávněnému. Smlouvu za oprávněného podepsal Mgr. K. V., a to na podkladě plné moci z 6. 12. 2002 udělené společností, za niž jednal P. N. Z osvědčení ze dne 31. 3. 2004 (opatřeného ověřovací doložkou podle Haagské úmluvy z 5. 10. 1961) o zápisu do obchodního rejstříku podle zákona o společnostech Kyperské republiky, reg. č. HE 117862, a z osvědčení Ministerstva obchodu, průmyslu a turistického ruchu, odboru registrace obchodních společností a konkursních komisařů, ze dne 31. 3. 2004 (opatřeného ověřovací doložkou podle Haagské úmluvy z 5. 10. 1961), soud prvního stupně zjistil, že oprávněný je zapsán v obchodním rejstříku Kyperské republiky a že ředitelem společnosti je P. N. Uvedená zjištění vedla soud k (právnímu) závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), jsou splněny, zejména podkladová rozhodnutí nabyla vykonatelnosti a oprávněnému svědčí věcná legitimace, neboť převod práva byl prokázán (postoupena byla pohledávka s příslušenstvím přiznaná Agrobance Praha, a. s. v likvidaci, směnečným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 1 Sm 360/98).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2005, č.j. 56 Co 259/2005-121, rozhodnutí potvrdil; ztotožnil se se zjištěními, která soud prvního stupně učinil z listin, i s právními závěry ohledně subjektivity oprávněného, způsobilosti za něj jednat a převodu vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Za bezvýznamnou označil námitku povinné, že plnila dluh před vydáním exekučního titulu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“); zásadního právního významu je podle ní otázka, „zda doručení usnesení o nařízení exekuce účastníku řízení správcem podniku (třetí osobou) může vyvolat řádné účinky doručení spojené právními předpisy s usnesením o nařízení exekuce.“ Exekutor usnesení o nařízení exekuce doručoval prostřednictvím správce podniku, jehož ustanovil exekučním příkazem, tedy prostřednictvím osoby k tomu neoprávněné; dovolatelce tudíž řádně doručeno nebylo. Dále vytýká neúplnost (a tím nesprávnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud převzal; z listin, jimiž oprávněný podle §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. prokazoval převod vymáhaného práva, nevyplývá oprávnění P. N. zmocnit Mgr. K. V. k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
V průběhu dovolacího řízení byl prohlášen konkurs na majetek povinné (usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2007, č.j. 25 K 79/2004-237); tato skutečnost však nemá na dovolací řízení žádný vliv [účastníkem exekučního řízení zůstává povinná (úpadkyně), exekuci nelze provést (§14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů)].
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno [soud prvního stupně sice rozhodoval – poté, co jeho první rozhodnutí (usnesení ze dne 2. 6. 2004, č.j. 126 Nc 1362/2004-25) krajský soud usnesením ze dne 27. 10. 2004, č.j. 56 Co 457/2004-40, zrušil – znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí (v obou případech exekuci v plném rozsahu nařídil)], zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); námitkou, že usnesení o nařízení exekuce jí nebylo řádně doručeno, neboť exekutor písemnost doručoval prostřednictvím správce podniku, a tudíž doručení nevyvolalo zákonem předpokládané účinky, dovolatelka takový nezpůsobilý důvod uplatnila, aniž si uvědomila, že vady vyjmenované v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. jsou – bez ohledu na to, zda byly či nebyly vytčeny – relevantní jen, je-li dovolání přípustné, tedy za předpokladu, který v souzené věci splněn není.
Z obsahu spisu – nad rámec uvedeného – se podává, že doručení kritického rozhodnutí je prokázáno prohlášením samotné povinné ve smyslu ustanovení §50g o.s.ř., které je použitelné i v exekučním řízení (§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). V písemných podáních ze dne 14. 3. 2005 (vznesení námitky podjatosti exekutora), ze dne 22. 3. 2005 (odvolání proti usnesení o nařízení exekuce), ze dne 23. 3. 2005 (doplnění odvolání a návrh na částečné zastavení exekuce), ze dne 5. 4. 2005 (doplnění návrhu na částečné zastavení exekuce), ze dne 19. 4. 2005 (doplnění návrhu na částečné zastavení exekuce) a ze dne 24. 5. 2005 (návrh na odklad exekuce) prohlásila, že usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 1. 2005, č.j. 126 Nc 1362/2004-63 jí bylo doručeno 10. 3. 2005 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2501/2006).
Poukazuje-li dovolatelka na to, že následkem tvrzené vady při doručování usnesení o nařízení exekuce nemohlo být řádně zahájeno odvolací řízení, je třeba připomenout, že Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1199/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/97 pod č. 30, dovodil, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně je účinné i tehdy, jestliže bylo podáno po jeho vyhlášení dříve, než odvolateli bylo doručeno písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí; je nerozhodné, že v době podání odvolání ještě nezačala běžet odvolací lhůta. V usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 202/2003, pak Nejvyšší soud uzavřel, že závada v doručení ve smyslu §49 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000) se stává právně nevýznamnou, jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně bylo doručeno účastníku řízení způsobem, který nedokládá jeho řádné doručení, a ten je přesto v plném rozsahu napadl odvoláním. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci s tím, že v důsledku jí tvrzené formální závady v doručení neutrpěla povinná žádnou procesní újmu (svých procesních práv skutečně využila).
Námitka nesprávnosti skutkových zjištění, jež je v dovolacím řízení podřaditelná dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), se nepojí s jakoukoli skutkovou výhradou; významné jsou zásadně námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že pominul skutečnosti, které naopak v řízení najevo vyšly, případně že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, anebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby podle §133 až §135 o.s.ř.
Neúplnost skutkových zjištění, zakládající dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., je relevantní, jestliže při zjišťování skutkového základu soud nepostupoval v souladu se zásadami zakotvenými v ustanovení §120 o.s.ř. (§254 odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výtka, že z listin prokazujících převod pohledávky s příslušenstvím nevyplývá právo P. N. jednat za oprávněného, se dotýká skutkového zjištění; bez ohledu na to, zda jí dovolatelka sledovala uplatnit důvod podle ustanovení §241a odst. 3 nebo §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., k založení přípustnosti dovolání není způsobilá. Odůvodnit dovolání ustanovením §241a odst. 3 o.s.ř. umožňuje úprava jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238, §238a o.s.ř.), dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. je k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ (§238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) – jak již bylo uvedeno výše – nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003).
Jestliže pro absenci způsobilého dovolacího důvodu nelze dospět k závěru, že rozhodnutí má zásadní právní význam, nejsou podmínky přípustnosti dovolání dány ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu