ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1948.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1948/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné m. č. P. – L., zastoupené advokátem, proti povinné M. Ž., zastoupené advokátkou, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 26 E 18/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2004, č.j. 29 Co 418/2004-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 700,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 6. 2002, č.j. 26 E 18/2002-11, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle svého rozsudku ze dne 13. 10. 2000, č.j. 7 C 91/2000-9, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu bez náhrady a k vydobytí exekučních nákladů výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle §340 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), byly splněny, zejména shledal podkladový rozsudek vykonatelným (tříměsíční výpovědní lhůta počala běžet první den kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, jež nastala 25. 11. 2000, poté následovala patnáctidenní lhůta k vyklizení) a konstatoval, že pokud se oprávněná domáhá vyklizení, nejedná se o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Na vykonatelnost exekučního titulu nemá vliv to, že v době, kdy již soud prvního stupně rozhodl o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, bylo vydáno vnučce povinné stavební povolení k jeho rekonstrukci.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolacímu soudu vytýká, že neaplikoval ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 41/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“); s ohledem na průběh nalézacího řízení, vysoký věk a špatný zdravotní stav dovolatelky je podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí v rozporu s dobrými mravy. V nalézacím řízení jí byla odňata možnost jednat před soudem (jednání proběhlo přesto, že požádala ze zdravotních důvodů o jeho odročení), navíc dlužné nájemné 13. 11. 2000 zaplatila a 23. 11. 2000 bylo na jméno její vnučky vydáno stavební povolení rekonstrukce bytového jádra ve vyklizovaném bytě. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (napadenému usnesení nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým – podle obsahu podání – dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze; otázky, které nabídla k přezkumu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou. Ta dovodila, že podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem nebyla splněna dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1686/2003).
Nejvyšší soud již také v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003). V projednávaném případě to znamená, že dovolatelkou vytýkaná pochybení soudu v řízení, jehož výsledkem bylo vydání podkladového rozsudku, nepředstavují okolnosti, jež by byly rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí.
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Povinná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna zaplatit náklady, které oprávněná vynaložila v dovolacím řízení; náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 625,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/ bod 2., §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006) a paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006). Nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí ve vztahuje i na tyto náklady (§270 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu