ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2273.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2273/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. A. P., proti povinnému J. B., pro 4.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 Nc 206/2004, o dovolání soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2006, č. j. 26 Co 668/2004-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 13. 4. 2004, č. j. 13 Nc 206/2004-8, nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 8. 10. 1998, č. j. 3 Sm 272/98-25, k vydobytí pohledávky ve výši 4.000.000,- Kč s 6 % úroky od 16. 5. 1998 do zaplacení, směnečné odměny 13.333,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení 163.380,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil exekutora.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Brně usnesení soudu prvního stupně s odkazem na ustanovení §222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že povinnému se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že oprávněný je povinen zaplatit exekutorovi na nákladech exekuce 3.570,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I.); výrokem pod bodem II. nepřiznal povinnému a exekutorovi náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výroku o nákladech exekuce dovoláním exekutor, pokládaje výpočet odměny za chybný.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu