ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2958.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2958/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné J. J., zastoupené advokátem, proti povinnému B. N., zastoupenému advokátkou, pro 406 159,- Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 Nc 4498/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 5. 2006, č.j. 15 Co 96/2006-81, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněná je povinna do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.700,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení okresního soudu ze dne 7. 11. 2005, č.j. 4 Nc 4498/2005-9 (kterým okresní soud nařídil podle smíru účastníků, schváleného usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 1. 2005, č.j. 8 C 245/2003-55, exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. M. D., soudní exekutorku), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, že ke ztrátě výhody splátek nedošlo, neboť povinný se s oprávněnou dohodl, že částku 6 159,50 Kč za ni zaplatí k rukám soudní exekutorky v jiné exekuci (nařízené na majetek oprávněné) a tato platba bude odečtena z částky 300 000,- Kč, představující druhou splátku pohledávky oprávněné podle smíru, jenž je v souzené věci exekučním titulem.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněná nesprávné a jednostranné hodnocení důkazů a z toho vyplývající nesprávné právní posouzení věci. Trvá na tom, že s povinným žádnou dohodu o zaplacení částky 6 159,50 Kč neuzavřela a o úhradě této částky k rukám exekutorky vůbec nevěděla; povinný provedl úhradu o své vůli s cílem zajistit odblokování katastru nemovitostí. Hodlal-li svůj písemný závazek změnit, měla být dohoda učiněna písemně. Jednostranný úkon směřující k započtení nebyl ze strany povinného učiněn. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Z výpovědí svědků podle jeho názoru nepochybně vyplývá, že úhradu dluhu za oprávněnou provedl na její žádost a po předchozí dohodě s ní podle §534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Povinný dostál své povinnosti platit jednotlivé splátky řádně a včas, a proto ke ztrátě výhody splátek nemohlo dojít.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – není důvodné.
Námitkou, že odvolací soud v otázce uzavření dohody o úhradě částky 6 159,50 Kč nesprávně a jednostranně zhodnotil provedené důkazy, zejména že neměl uvěřit pouhému tvrzení povinného o uzavření této dohody, zpochybňuje dovolatelka hodnocení důkazů odvolacím soudem. To však v dovolání již nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatelka tak nečiní), pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3178/2005).
Námitka, že povinný neučinil vůči dovolatelce úkon směřující k započtení, není důvodná. Takového úkonu by bylo třeba tehdy, jestliže by povinný za dovolatelku zaplatil její dluh z vlastního podnětu, bez jakékoli předchozí dohody s ní. V takovém případě by mu vznikla vůči dovolatelce pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení podle §454 obč. zák. a snížení svého závazku vůči ní by mohl dosáhnout vskutku pouze započtením. Jestliže však (jako tomu bylo v souzené věci) platbě dluhu za dovolatelku předcházela dohoda účastníků podle §534 obč. zák., podle níž platbou povinného k rukám dovolatelčina věřitele bude snížen dluh povinného vůči ní, došlo touto platbou k zániku závazku povinného splněním a projev směřující k započtení již není na místě (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003). Situace je tu obdobná jako u poukázky (§536 odst. 1, věta první a druhá, obč. zák.). Námitka, že dohoda o převzetí plnění měla být uzavřena písemně, není opodstatněná, neboť §534 obč. zák. písemnou formu této dohody nevyžaduje.
Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo povinnému podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 9 400,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 6. a §12 odst. 1 písm. a/ bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), sníženou dále o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 9. 2006.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li oprávněná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může povinný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. června 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu