ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3156.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3156/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné P. B., spol. s r. o., zastoupené advokátkou, proti povinnému P. M., zastoupenému advokátem, za účasti JUDr. J. L., soudního exekutora, pro 150 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. Nc 2846/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2006, č.j. 28 Co 429/2006-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne
27. 4. 2006, č.j. Nc 2846/2004-60 (jímž okresní soud uložil oprávněné zaplatit povinnému náhradu nákladů ve výši 17 926,- Kč a JUDr. J. L., soudnímu exekutorovi, náklady exekuce ve výši 3 428,60 Kč) tak, že oprávněné uložil povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů 15 171,- Kč. V dalším usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti shora označenému rozhodnutí podala oprávněná dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech řízení, stejně jako usnesení o nákladech exekuce, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod č. 4, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o.s.ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku proto, že povinnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, věty první,
§224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., náklady nevznikly. Jeho náklady spojené s vyjádřením k dovolání nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1, věta první, o.s.ř.), neboť jeho posouzení nebylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné. Soudnímu exekutorovi ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2007
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu