ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.440.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 440/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. o. b., a. s., zastoupené advokátkou, proti povinnému C. s. a. s. – v l., pro 163.365.236,38 Kč prodejem nemovitosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 1927/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2005, č.j. 20 Co 114/2005-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 12. 2004, č.j. 27 E 1927/2000-106, kterým Městský soud v Brně na návrh povinného zastavil podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí prodejem „nemovitosti zapsané na LV č. 314, pro k. ú. V., obec B., u Katastrálního úřadu pro J. k. se sídlem v B., katastrální pracoviště B. – m.“ (nařízený usnesením ze dne 11. 7. 2000, č.j. 27 E 1927/2000-4). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že převodem nemovitosti správcem konkursní podstaty v rámci konkursu prohlášeného na majetek povinného pozbyl úpadce vlastnické právo k věci. Za této situace se výkon rozhodnutí stal nepřípustným, protože postihuje věc, jejímž vlastníkem je jiná osoba, a jako takový musí být zastaven. Pro výsledek řízení o zastavení výkonu rozhodnutí je podle odvolacího soudu nepodstatné, zda věřitelský výbor s prodejem nemovitosti souhlasil, případně za jakých podmínek.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž vytýká, že soudy obou stupňů o věci rozhodly, aniž nařídily za účelem dokazování okolností týkajících se tvrzené neplatnosti kupní smlouvy jednání. Dovolatelka má zato, že kupní smlouva ze dne 13. 7. 2004, jíž správce konkursní podstaty výkonem postiženou nemovitost prodal, je – pro rozpor se zákonem č. 328/1991 Sb. – neplatným právním úkonem (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). I když konkursní soud s prodejem mimo dražbu vyslovil souhlas, učinil tak přes negativní vyjádření věřitelského výboru; nemovitost tak byla prodána za 12.000.000,- Kč, přestože podle posudku znalce ustanoveného ve vykonávacím řízení činila její cena 102.443.000,- Kč. Z uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinný se ve vyjádření ztotožnil s názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí. Připomenul, že nemovitost byla převedena se souhlasem konkursního soudu, který při svém rozhodování přihlédl k vyjádření věřitelského výboru, takže k porušení ustanovení §27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. nedošlo. Tvrzení oprávněné, že zpeněžením nemovitosti v dražbě by bylo dosaženo vyššího výtěžku, označil za nepodloženou spekulaci.
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést výtky podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; k tvrzené vadě řízení – absenci jednání – proto dovolací soud nepřihlížel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132).
Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, oprávněná argumenty dovolacímu soudu nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde. Odvolací soud při posuzování konkrétního důvodu zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., tj. platnosti kupní smlouvy ze dne 13. 7. 2004, vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 199/2003, rozsudek ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 63).
Usnesením ze dne 11. 7. 2000, č.j. 27 E 1927/2000-4, nařídil Městský soud v Brně podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2000, č.j. 4 Cmo 1514/97-241, k vydobytí pohledávky 163.365.236,38 Kč prodej nemovitosti povinného, tj. budovy č.p. 775 (na pozemcích jiných vlastníků) v katastrálním území V., obci B. Krajský soud v Brně prohlásil na majetek povinného usnesením ze dne 24. 3. 2003, č.j. 26 K 5/2003-12, konkurs. Správce konkursní podstaty Ing. P. B. nemovitost sepsal do konkursní podstaty úpadce a se souhlasem Krajského soudu v Brně daným usnesením ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 26 K 5/2003, ji mimo dražbu kupní smlouvou ze dne 13. 7. 2004 prodal B., s. r. o., se sídlem v B., M. 775/1 (účinky vkladu vlastnického práva nastaly 14. 7. 2004).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 63, uzavřel, že předpokladem platnosti právního úkonu, jímž správce konkursní podstaty zpeněžil majetek podstaty mimo dražbu (§27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů), je souhlas konkursního soudu; prodej majetku bez souhlasu soudu má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu (§39 obč. zák.). Okolnost, že při rozhodování přihlíží konkursní soud mimo jiné i k vyjádření věřitelského výboru, neznamená, že jeho záporné vyjádření, případně nevyjádření zakládá neplatnost právního úkonu ve smyslu §39 obč. zák. Hodnocení efektivnosti zvoleného způsobu zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty úpadce je věcí konkursního soudu a ve vykonávacím řízení se jím nelze zabývat.
Důsledkem prodeje nemovitosti se souhlasem konkursního soudu je vyvedení věci postižené výkonem rozhodnutí z konkursní podstaty úpadce; protože nemovitost již ve vlastnictví povinného není, je výkon rozhodnutí jejím prodejem ve smyslu §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. nepřípustný.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu