ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.4926.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4926/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P. a. s., proti povinnému L. H., pro částky 7 609,- Kč, 5 100,- Kč a 38 994,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 7157/2004, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. května 2007, č. j. 11 Co 230/2007-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. října 2006, č. j. 42 Nc 7157/2004-19, zastavil exekuci nařízenou usnesením tohoto soudu ze dne 10. května 2004, č. j. 42 Nc 7157/2004-11 (výrok I.), oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že povinný je povinen uhradit oprávněné na nákladech exekuce částku ve výši 7 735,- Kč (výrok III.).
K odvolání oprávněné rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením tak, že potvrdil výrok o zastavení exekuce, a dále změnil výrok
o nákladech exekuce tak, že povinnému uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Současně soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce, podal soudní exekutor dovolání, které odůvodnil tím, že krajský soud nesprávně změnil rozhodnutí okresního soudu o nákladech soudního exekutora, když povinnému uložil povinnost uhradit mu náklady exekuce.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první,
§224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu