ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.578.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 578/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Mgr. D. V., zastoupeného advokátem, proti povinné F. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, pro 753.610,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 8 Nc 4726/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, č.j. 25 Co 167/2005-31, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 5. 2005, č.j. 25 Co 167/2005-39, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, č.j. 25 Co 167/2005-31, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 5. 2005, č.j. 25 Co 167/2005-39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 26. 10. 2004, č.j. 8 Nc 4726/2004-10, jímž Okresní soud Praha – východ nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2004, č.j. 50 Cm 106/2003-33, k vydobytí pohledávky 753.610,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 73.104,- Kč a nákladů exekučního řízení, na majetek povinné exekuci, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně a zavázal oprávněného nahradit povinné náklady odvolacího řízení a soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí není vykonatelné, neboť „rozsudek č.j. 50 Cm 106/2003-33 ze dne 5. 3. 2004, není dosud v právní moci“ a věc byla předložena „Vrchnímu soudu v Praze k projednání odvolání podaného žalovaným, tj. povinným“.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž jako dovolací důvody namítal vadu řízení (§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“) a nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení dovolatel spatřoval v nedostatku odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který neuvedl, z čeho dovodil nevykonatelnost podkladového rozhodnutí. Pod nesprávné právní posouzení lze podřadit argumentaci dovolatele, kterou vytýká odvolacímu soudu, že svůj závěr o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí založil pouze na zjištění, že věc je v současné době předkládána Vrchnímu soudu v Praze k projednání odvolání podaného povinnou. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm c), odst. 2 o.s.ř a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“ – je důvodné.
Dovolatel prostřednictvím v pořadí druhého dovolacího důvodu vyjádřeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu, že podání odvolání proti rozsudku vede bez dalšího k závěru o (formální) nevykonatelnosti exekučního titulu; s touto výtkou se dovolací soud ztotožňuje.
Již v usnesení ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10 ročník 2005 pod č. 166, na jehož důvody dovolací soud odkazuje, Nejvyšší soud zdůraznil, že důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemůže být samotná okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí opatřenému doložkou vykonatelnosti bylo podáno odvolání; je tomu tak proto, že suspenzivní účinek odvolání nenastává vždy, ale jen za určitých předpokladů (srov. §206 odst. 1 o.s.ř.). Stejný názor je obsažen např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1808/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 368/2005.
Odlišné právní posouzení, k němuž v dané věci dospěl odvolací soud, tedy správné není a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl tudíž uplatněn po právu.
Naproti tomu neobstojí v pořadí první dovolací důvod, že odvolací soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, založený na výhradě, že je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Vycházel-li odvolací soud z (nesprávného) právního názoru, že podání odvolání proti podkladovému rozsudku vede bez dalšího k závěru o (formální) nevykonatelnosti exekučního titulu, pak z pohledu takto prosazovaného právního názoru, je z odůvodnění jeho usnesení zřejmé, z jakých skutkových zjištění odvolací soud vycházel a jakými úvahami se řídil. Odůvodnění odvolacího soudu formulované tak, že „rozsudek č.j. 50 Cm 106/2003-33 ze dne 5. 3. 2004, není dosud v právní moci“ a věc byla předložena „Vrchnímu soudu v Praze k projednání odvolání podaného žalovaným, tj. povinným“, splňuje i přes svoji úspornou formulaci náležitosti stanovené v §157 odst. 2 ve spojení s §167 odst. 2 a §211 o.s.ř.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. ledna 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu