ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.905.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 905/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B. s. K. s. r. o., proti povinnému V. K., zastoupenému advokátem, pro 100.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. E 137/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2005, č.j. 12 Co 475/2005-62, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2005, č.j. 12 Co 475/2005-62, a usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 4. 7. 2005, č.j. E 137/2004-57, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Rokycanech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 4. 7. 2005, č.j. E 137/2004-57, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (§268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“) odůvodněný tvrzením povinného, že oprávněná neprokázala, že na ni přešlo právo, které podkladové rozhodnutí (platební rozkaz Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 23 Cm 2836/93) přiznává podniku P. P., s.p., se sídlem v R. Odvolací soud učinil ve shodě se soudem prvního stupně závěr, že podpisy na smlouvách o postoupení pohledávek, jimiž oprávněná prokazuje svou aktivní legitimaci, nemusí být úředně ověřeny; postačuje, že byly předloženy notářsky ověřené shody kopie s originálem těchto smluv. Takovéto kopie mají kvalitu listin ve smyslu §256 odst. 2 o.s.ř.
V dovolání povinný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Spatřuje je v tom, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou neváže kvalitu listin dokládajících přechod práva ve smyslu §256 odst. 2 o.s.ř. na nutnost existence úředně ověřených podpisů na smlouvách o postoupení pohledávek. Odkazuje na standardní judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1985/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2003 pod č. 17) a poukazuje na to, že ve skutkově obdobné věci projednávané pod sp. zn. 14 Co 589/2005 dospěl odvolací soud k opačnému řešení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení s §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ten je dán tím, že otázku kvality listiny, jíž lze prokázat přechod práva podle ustanovení §256 o.s.ř., vyřešil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, mylně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §256 odst. 1 o.s.ř., domáhá-li se nařízení výkonu rozhodnutí (jiného titulu) jiná osoba, než která je v něm označena jako oprávněná, nebo směřuje-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (jiného titulu) proti jiné osobě, než která je v něm označena jako povinná, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí (jiného titulu).
Podle §256 odst. 2 o.s.ř. přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Otázku, již nabídl dovolatel k přezkumu (zda kvalifikovaný průkaz převodu práva ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, představuje notářsky ověřená shoda kopie smlouvy o postoupení pohledávky s originálem /vidimace/), vyřešil odvolací soud v rozporu s již dlouhodobě ustálenou judikaturou; ta dovodila, že ověření podpisů je nezbytné vzhledem k principu formalizace předpokladů nařízení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 1999 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1772/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1999 pod č. 50 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005 pod č. 43). Ověřený opis smlouvy s neověřenými podpisy k prokázání přechodu práva z exekučního titulu nestačí, neboť vidimací se soukromé listině vyšší kvalita věrohodnosti neposkytuje. Nejvyšší soud také již dlouhodobě zastává výklad, že povinnost oprávněného doložit (prokázat) způsobem uvedeným v §256 o.s.ř. přechod práva nebo povinnosti je jeho procesní povinností a že nesplní-li ji, je soud povinen poskytnout mu potřebné poučení a vyzvat jej, aby svou povinnost splnil dodatečně v přiměřené lhůtě, kterou mu soud určí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997 pod č. 13).
Dospěl-li odvolací soud v souzené věci k opačnému závěru o kvalifikovaném průkazu převodu práva ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, je jeho právní názor nesprávný. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. l, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. l, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á ,v. r. předsedkyně senátu