ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1514.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 1514/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobkyně L. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. a.s., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.zn. 7 C 28/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2005, č.j. 49 Co 82/2004-155, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.6.2005, č.j. 49 Co 82/2004-155, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11.12.2003, č.j. 7 C 28/2000-102, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem ze dne 19.1.2000 je neplatné, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a zároveň rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.612,50 Kč k rukám advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19.1.2000 je platným právním úkonem, neboť byly splněny všechny formální předpoklady tohoto zrušovacího projevu (vyplývající z ustanovení §55 a §266a zák. práce, §40 odst. 5 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. ve zněné účinném do 31.12.2000) a bylo prokázáno, že žalobkyně vytýkaným jednáním (neomluveným zameškáním práce v době od 3.1. do 11.1.2000) porušila pracovní kázeň, přičemž její jednání dosáhlo intenzity zvlášť hrubého porušení pracovní kázně. Při posouzení stupně intenzity porušení pracovní kázně přihlédly soudy zejména k tomu, že nešlo o krátkodobé, nýbrž o déletrvající (celkem šest pracovních dnů) neomluvené zameškání práce, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, že jí zaměstnavatel na dobu od 3.1. do 10.1.2000 určil čerpání dovolené, a že se neomluveného zameškání práce dopustila jako zaměstnankyně vykonávající též práci personalistky, která z tohoto důvodu měla být ostatním zaměstnancům při dodržování pracovní kázně příkladem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla pouze to, že je „odůvodní ve lhůtě do 15. října 2005“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení §240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst. 1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni (její zástupkyni advokátce) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 28.7.2005, že žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o.s.ř. (žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátkou).
Dovolání žalobkyně sepsané dne 29.9.2005 však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že „toto dovolání odůvodní žalobkyně ve lhůtě do 15. října 2005“. Protože žalobkyně v dovolání neuvedla rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá, ani nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř., mohla dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v projednávané věci uplynula dnem 29.9.2005 (srov. §57 odst. 2 o.s.ř.). Tím, že dovolání nebylo o tuto zákonem požadovanou náležitost v uvedené lhůtě doplněno, žalobkyně zabránila dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.), aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu