ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1561.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 1561/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce A. T., zastoupeného advokátem, proti žalované O. a.s., zastoupené advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 28/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2005, č.j. 16 Co 248/2005-107, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2005, č.j. 16 Co 248/2005-107, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jeseníku 24.3.2005, č.j. 4 C 28/2003-89, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. [soud prvního stupně v tomto rozsudku rozhodl stejně jako v předchozím rozsudku ze dne 30.9.2004, č.j. 4 C 28/2003-49, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 14.12.2004, č.j. 16 Co 342/2004-67, zrušen (oběma rozsudky žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Žalobce - jak je zřejmé z obsahu dovolání - právní posouzení věci (závěr soudu o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. I když v dovolání uvedl, že je podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., žádnou právní otázku neoznačil; z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že odvolacímu soudu vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) vychází. Podstatou všech jeho námitek je kritika procesního postupu odvolacího soudu, zejména nesouhlas s tím, že odvolací soud se nezabýval jeho tvrzením v odvolání (že „žalovaná porušila princip rovného zacházení zaměstnavatele se všemi zaměstnanci, neboť podstatnou okolností při rozhodování žalované společnosti o tom, který z devíti pracovníků střediska kotelny bude propouštěn, byl zdravotní stav žalobce“) s odůvodněním, že se jedná o nové tvrzení, které nemůže být odvolacím důvodem, neboť nejsou splněny podmínky uvedené v ustanovení §205a o.s.ř., a nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy; na rozdíl od názoru odvolacího soudu dovozuje, že „po skutkové stránce od počátku poukazoval na to, že podstatnou okolností při rozhodování žalované o tom, který z devíti zaměstnanců kotelny bude propuštěn, byl jeho zdravotní stav“, že „tímto postupem spor po skutkové stránce skutečně vypořádal u 1. stupňového soudu“ a že „v odvolacím řízení pouze použil právní hodnocení takového postupu žalované, když ho označil za porušení principu rovného zacházení“. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují námitky žalobce v dovolání uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 1.325,- Kč [srov. §7 písm. c), §17 odst. 1 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.), celkem ve výši 1.325,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalované tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu