ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2344.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2344/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) A., a b) T. m. v B., proti žalované Č. k. a., o určení, že zástavní právo nevzniklo, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 52/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2002 č.j. 21 Co 45/99-229, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. prosince 1998 č.j. 31 C 52/97-80 (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby) se zrušují a věc se v tomto rozsahu postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Žalobci [právní předchůdce žalobce a)] se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhali, aby bylo určeno, že \"zástavní právo pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k parcele č. 4611/15 a nemovitosti na této parcele stojící tak, jak je zapsáno na listu vlastnictví katastrální území K. P., obec B., okres B., v části CLV v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem B., nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\", a že \"zápis zástavního práva pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví katastrální území K. P., obec B., okres B., v části CLV v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem B. je bez právního důvodu a titulu, a tudíž je neplatný\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že žalovaná (její právní předchůdce) není schopna doložit, jak vzniklo zástavní právo na výše uvedených nemovitostech, nyní patřících žalobci b), a že ani v katastru nemovitostí nebyl nalezen žádný \"dokument\", který by potvrzoval vznik zástavního práva. Žalovaná přesto odmítá vydat potvrzení, které by umožnilo provést výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.12.1998 č.j. 31 C 52/97-80 určil, že \"zástavní právo pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k parcele č. 4611/15 a nemovitosti na této parcele stojící tak, jak je zapsáno na listu vlastnictví katastrální území K. P., obec B., okres B., v části CLV v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem B., nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\", zamítl žalobu, aby \"soud prohlásil, že zápis zástavního práva pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví katastrální území K. P., obec B., okres B., v části CLV v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem B. je bez právního důvodu a titulu, a tudíž je neplatný\", a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 14.650,- Kč k rukám advokáta. Na základě provedených důkazů zjistil, že zástavní právo, nyní zapsané na nemovitostech uvedených v listu vlastnictví u Katastrálního úřadu B., vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 29.3.1991, uzavřené mezi I. b., s.p.ú., a státním podnikem T. B., podle ustanovení §129c a násl. hospodářského zákoníku za účelem zajištění pohledávky, vzniklé z \"úvěrových smluv mezi I. b. B. a státním podnikem T. k 31.3.1991 ve výši 123.000.000,- Kčs\". Poté, co byl státní podnik T. B. ke dni 30.6.1992 \"privatizován\" a předmětné nemovitosti byly převedeny na žalobce a), uvedené zástavní právo na žalobce a) nepřešlo, neboť \"uvedený závazek nepřevzal\" a na žalobce a) \"nelze vztáhnout\" ani ustanovení §129c odst.3 hospodářského zákoníku. Žaloba na určení, že předmětné zástavní právo \"nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\", je proto důvodná. Druhý z požadavků žalobců soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že není \"oprávněn přezkoumávat platnost či neplatnost zápisu katastrálního úřadu\" a že z rozhodnutí o žalobě o určení je \"jednoznačně patrno\", že zápis zástavního práva v katastru nemovitostí není vůči žalobcům \"v žádném případě účinný\".
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.9.2002 č.j. 21 Co 45/99-229 rozsudek soudu prvního stupně \"v napadeném přísudečném výroku\" změnil tak, že zamítl žalobu o určení, že \"zástavní právo pro pohledávku K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k parcele č. 4611/15 a nemovitosti na této parcele stojící tak, jak je zapsáno na LV katastrální území K. P., obec B., okres B., v části C listu vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem B., nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že žalobci na požadovaném určení nemají naléhavý právní zájem, neboť zástavní právo zřízené na základě smlouvy podle ustanovení §129c hospodářského zákoníku není \"právem věcným\" a požadovaným určením by se nic na zápisu předmětného zástavního práva v katastru nemovitostí jako \"nikoli věcného práva\" nemohlo změnit.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že na požadovaném určení mají naléhavý právní zájem a že jejich žalobě - i když nebyl žalobní petit zcela přesně formulován - mělo být vyhověno. Dodatečně poukázali na to, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný Městský soud v Brně, neboť spor měl v prvním stupni projednat a rozhodnout krajský soud. Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedla, že zástavní právo k předmětným nemovitostem platně vzniklo podle ustanovení §129d hospodářského zákoníku a že dosud nezaniklo. Žaloba proto nemůže být důvodná.
V průběhu dovolacího řízení bylo zjištěno, že dosavadní žalobce a) M. k. B., družstvo zanikl sloučením s družstvem A. a že dnem 10.9.2003 byl vymazán z obchodního rejstříku. V dalším řízení bylo proto na jeho místě jednáno s družstvem A.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Usnesením ze dne 5.11.2003 č.j. 21 Cdo 1210/2003-257 bylo dovolání žalobců jako opožděné odmítnuto. Vzhledem k tomu, že uvedené usnesení dovolacího soudu bylo nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 3.3.2005 sp. zn. III ÚS 8/04 zrušeno, Nejvyšší soud České republiky dovolání - i když bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. - znovu projednal; po zjištění, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že věc projednal a rozhodl o ní v prvním stupni okresní soud, ačkoliv nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Protože řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době do 31.12.2000, je třeba otázku věcné příslušnosti soudů v této věci i v současné době posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I. bod 2. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §9 odst. 3 písm. b) bodu nn) a pp) o.s.ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory ze smlouvy o úvěru a spory z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn).
Podle ustanovení §104a odst.1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
V posuzovaném případě bylo soudy mimo jiné zjištěno, že na předmětných nemovitostech, zapsaných (podle údajů uvedených v napadeném rozsudku odvolacího soudu) v listu vlastnictví pro obec B., katastrální území K. P., vázne podle údajů uvedených v Katastru nemovitostí ČR zástavní právo, které mělo vzniknout ve smyslu ustanovení §129c a násl. hospodářského zákoníku podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 29.3.1991, uzavřené mezi I. b., s.p.ú., a státním podnikem T. B. za účelem zajištění pohledávky z úvěrových smluv. Žalobci mají za to, že uvedené zástavní právo \"nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\".
Zástavní smlouvy (smlouvy o zřízení zástavního práva) a na jejich základě vzniklá zástavní práva jsou jedním z právních prostředků zajištění závazků [srov. například §129c odst.1 hospodářského zákoníku (účinného v době do 31.12.1991, a tedy i v době, kdy mělo být zřízeno zástavní právo v projednávané věci), a §552 a §151a odst.1 (nyní §152) občanského zákoníku]. V případě, že zástavní právo slouží k zajištění závazků, uvedených v ustanovení §9 odst. 3 písm. b) pod body aa) až nn) o.s.ř., tedy mimo jiné závazků ze smlouvy o úvěru, projednávají a rozhodují spory z právních vztahů vzniklých ze zástavních smluv a ze zástavních práv, zřízených na jejich základě, v prvním stupni - jak vyplývá z ustanovení §9 odst. 3 písm. b) bodu pp) o.s.ř. - krajské soudy s působností ve věcech obchodních, a to bez zřetele k tomu, zda účastníci závazkového vztahu jsou či nejsou podnikatelé. Na určení věcné příslušnosti soudů nemá vliv ani to, zda účastníky řízení jsou účastníci rozhodného závazkového vztahu; z hlediska ustanovení §9 odst. 3 písm. b) bodu pp) o.s.ř. totiž není významné, kdo je účastníkem řízení, ale pouze okolnost, zda jde či nejde o spor z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených v ustanovení §9 odst. 3 písm. b) pod body aa) až nn) o.s.ř. (srov. též právní názor týkající se obdobné věci, vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.12.1999 sp. zn. 21 Cdo 1671/99, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
V posuzovaném případě se žalobci domáhají určení, že \"zástavní právo pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k parcele č. 4611/15 a nemovitosti na této parcele stojící\", které má sloužit k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, ve skutečnosti \"nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\"; v řízení před soudy tedy šlo o spor z právního vztahu, který vznikl při zajištění závazku uvedeného v ustanovení §9 odst. 3 písm. b) bodu nn) o.s.ř. Věc měla být projednána a rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních, kterým byl v době zahájení řízení v této věci Krajský obchodní soud v Brně.
Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením §104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst.1 písm. b) a §221 odst. 2 o.s.ř. nezjednal nápravu. Tím, že věc byla projednána a rozhodnuta v prvním stupni věcně nepříslušným soudem, zatížily soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k této vadě řízení, dovolateli výslovně uplatněné, přihlédl.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby, proti kterému nebylo podáno odvolání a který samostatně nabyl právní moci) a věc v tomto rozsahu postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně, který dnem 1.1.2001 převzal věci projednávané Krajským obchodním soudem v Brně k dalšímu řízení (srov. čl. II bod 1 větu druhou zákona č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§243b odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. června 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu