ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2640.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2640/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce L. Á., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému O. a.s., zastoupenému advokátem, o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 26 C 56/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. ledna 2006, č.j. 16 Co 421/2005-127, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.675, - Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.1. 2006, č.j. 16 Co 421/2005-127, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5.8.2005, č.j. 26 C 56/2002-111, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru“, v dovolání žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam, neoznačil. Kromě toho, že žalobce rekapituluje průběh řízení v této věci a popisuje svůj zdravotní stav, podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází [vytýká soudům nesprávný závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 20.7.1981 a vznikem škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání částečné invalidity) za období od 8.6.2001 do 12.11.2001 (ve výši 39.208,- Kč)], nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví MUDr. R. M., CSc., podle něhož žalobce sice nebyl schopen od 8.6.2001 vykonávat výkopové práce ze zdravotních důvodů, ovšem nikoliv pro následky pracovního úrazu, ale pro jiná obecná onemocnění) a předkládá vlastní skutkový závěr (že „následky utrpěného pracovního úrazu způsobily zhoršení jeho zdravotního stavu a byly důvodem, proč byl odmítnut k výkonu práce na pozici kopáče u fy. T. U.“, že „nebýt pracovního úrazu mohl dále pracovat jako horník u žalovaného“ a že „spatřuje souvislost mezi úrazem a ztrátou na výdělku po rozvázání pracovního poměru a také mezi úrazem a škodou“). Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže založit – jak uvedeno výše - ani námitka žalobce, že nebyly provedeny jím navržené důkazy (výslech svědka T. U. a „odstranění rozporu mezi znaleckým posudkem vypracovaným MUDr. L. H. a prim. MUDr. R. M. CSc.“), kterou uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu - jak výslovně uvádí – „v celém rozsahu“ (a „do všech jeho výroků“), tedy také ve výroku, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Z ustanovení §167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že jak rozhodnutí, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, tak rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům o nepřipuštění změny žaloby a o nákladech odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §237 až §239 o.s.ř.). Přípustnost dovolání proti těmto výrokům rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §237, §238 a §238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm taxativně uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nepřipuštění změny žaloby ani proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné (ve vztahu k nepřípustnosti dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání, v němž navrhl odmítnutí dovolání pro nepřípustnost), které spočívají v paušální odměně ve výši 2.600,- Kč (srov. §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.), celkem ve výši 2.675,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradil; žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu