ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2727.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2727/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. L. K., zastoupeného advokátem, proti žalované O., B., a.s., o 1.020.545,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 231/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. července 2005, č.j. 16 Co 177/2005-93, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2005, č.j. 16 Co 177/2005-93, ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2004, č.j. 26 C 333/2001-84, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku postavení zaměstnance odvolaného z funkce podle ustanovení §65 odst. 3 zák. práce ve znění do 31. 12. 2000 konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1998, sp. zn. 2 Cdon 662/97, uveřejněný pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, a odvolacím soudem zmiňované rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 382/97, uveřejněný pod č. 174 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, a ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1547/2000); ani dovolatelem uplatněné důvody, že „soud neprozkoumal všechny žalobcem tvrzené skutečnosti, navrhované důkazy a jejich souvislosti“ (§241a odst. 3 o.s.ř.) a že „řízení je postiženo dalšími vadami“ [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], přípustnost dovolání nemohou vyvolat [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Polemika odvolatele s tím, jak měl být upraven právní režim postavení zaměstnanců odvolaných z funkce obsazované jmenováním před 29. 2. 2004 a zejména do 31. 12. 2000, námitky, že věc měla být posouzena podle ustanovení §65 odst. 3 zák. práce ve znění po 1. 3. 2004 a že odvolacím soudem aplikovaná judikatura je „nepoužitelná“, přehlíží, že žalobce byl odvolán z funkce obsazované jmenováním ke dni 30. 11. 1999, že proto odvolací soud na věc správně aplikoval ustanovení §65 zák. práce ve znění v té době platném a že také judikatura odvolacím soudem použitá vychází z ustanovení §65 zák. práce ve znění do 31. 12. 2000. K definičním znakům právního státu totiž patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).
Proti měnícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2005, č.j. 16 Co 177/2005-93, ve věci samé není k podání dovolání žalobce subjektivně legitimován, neboť v této části mu nebyla způsobena újma - bylo mu vyhověno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněný pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) a c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu