ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2743.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2743/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. M., proti žalovanému Z. d. D., o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané S. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000-283, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 174/2001, o dovolání žalobkyně a S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2005, č.j. 16 Co 25/2005-108, takto:
I. Dovolání žalobkyně a S. M. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
S. M. se žalobou „na obnovu řízení a pro zmatečnost“ podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 10.9.2001 (datovanou dne 7.9.2001) domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000-283. Napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22.2.2000, č.j. 14 C 13/96-251, jímž nebylo připuštěno, aby S. M. vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 7.3.2002, č.j. 14 C 174/2001-23, žalobu S. M. na obnovu řízení vyloučil k samostatnému projednání.
Usnesením ze dne 29.11.2004, č.j. 14 C 174/2001-101, pak Okresní soud v Šumperku žalobu S. M. na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že žaloba je nepřípustná, neboť „ve smyslu ustanovení §228 odstavec 1 o.s.ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé“.
K odvolání S. M. a žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 3. 2005, č.j. 16 Co 25/2005-108, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „okresní soud zcela správně žalobu na obnovu řízení ve věci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000-283, zamítl, neboť žalobu na obnovu řízení může podat toliko účastník řízení, což odvolatel není, a rovněž lze žalobou na obnovu řízení napadnout toliko pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, a napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věci samé“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali S. M. i žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst. 1 písm.a), §238 odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
S. M. a žalobkyně dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání S. M. a žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatelé tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Podle ustanovení §228 o.s.ř. jsou způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení rozsudky (částečné, mezitímní, konečné, pro uznání nebo pro zmeškání), usnesení, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé, usnesení o schválení smíru, platební rozkazy a směnečné a šekové platební rozkazy, a to jen tehdy, jestliže jsou pravomocné. Pro žalobu na obnovu řízení je typické, že může směřovat jen proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a kterým bylo (současně) rozhodnuto o věci samé.
V posuzovaném případě S. M. napadá žalobou na obnovu řízení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně nepřipouštějící jeho vstup do řízení jako vedlejšího účastníka (srov. §93 o.s.ř.). Takové usnesení zjevně není usnesením, kterým by soud rozhodoval o věci samé. S ohledem na tento závěr nemůže mít dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání S. M. a žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř..
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu