ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2808.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2808/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému O., a.s., zastoupenému advokátem, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 25 C 36/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. dubna 2006, č.j. 16 Co 376/2005-117, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.465,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2006, č.j. 16 Co 376/2005-117, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 7. 2005, č.j. 25 C 36/2002-89, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 113.689,- Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení (jako doplatku 30% na odškodnění pracovního úrazu žalobce ze dne 16. 6. 2000 – z toho na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 39.713,- Kč za dobu od 16. 6. 2000 do 31. 12. 2000, 53.959,- Kč za dobu od 1.10.2001 do 31. 8. 2001 a 20.017,- Kč na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 9. 2001 do 28. 2. 2002)], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že právní závěry odvolacího soudu [výklad ustanovení §191 odst. 2 písm. a) zák. práce o částečném zproštění odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem ze dne 16. 6. 2000 (v rozsahu 30%) ani jeho aplikaci na soudy zjištěný skutkový stav] nezpochybňuje a v dovolání žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam, neoznačuje. Jestliže dovolatel namítá, že „soudy bez zcela konkrétního zkoumání a posouzení míry zavinění žalovaného“ dospěly k závěru, že „žalovaný se zprostil odpovědnosti zčásti“, že „podíl zavinění žalobce a žalovaného je úměrný míře porušení bezpečnostních předpisů ze strany žalobce“, a že „akceptovaly zjištění znalce, který prohlídku konkrétního pracoviště, kde došlo k pracovnímu úrazu, neprohlédl a svůj závěr učinil ze zjištění po prohlídce jiného obdobného pracoviště“, z čehož dovozuje, že „nebyl-li úraz řádně šetřen, nemohly být příčiny úrazu objektivně vyšetřeny a stanovena míra zavinění“, že „znalec neměl k dispozici potřebnou dokumentaci týkající se zjištění míry zavinění a důkazu o této vině zaměstnavatele a spokojil se s názorem žalovaného o jeho podílu na příčinách u tohoto pracovního úrazu“, a jestliže polemizuje se závěry znaleckého posudku, podrobuje kritice pouze skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází. Podstatou jeho námitek je totiž nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy přihlédly, jak tyto důkazy (zejména výpovědi žalobce, svědků a znalecký posudek z oboru bezpečnosti práce) hodnotily, k jakým skutkovým závěrům z těchto důkazů dospěly, a také skutečnost, že soudy nevzaly v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele významné (zejména, že „nebylo možné dřevěné výztuhy v klanicovém vozíku umístit přidrátováním“ a že „s ohledem na výšku mezi vozítkem a zavěšeným břemenem bylo nutno postupovat tak, jak postupoval a jak postupují všichni ostatní zaměstnanci na tomto pracovišti“). Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; dovolatel tedy těmito námitkami neuplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže založit - jak uvedeno výše - ani námitka žalobce, že „oba napadené rozsudky jsou nepřezkoumatelné“ a že „v řízení nebyly provedeny jím navržené důkazy (zejména opakovaný výslech svědka K. N. a výslech „ostatních zaměstnanců“), kterou uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Žalobce podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu také - jak výslovně uvádí - „proti výroku v části II.“, tedy proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Z ustanovení §167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §237 až §239 o.s.ř.). Přípustnost dovolání proti těmto výrokům rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §237, §238 a §238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm taxativně uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 5.390,- Kč (srov. §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.), celkem ve výši 5.465,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradil; žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu