ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2918.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2918/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. L. K., zastoupeného advokátem, proti žalované O., B., a.s. o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 65/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2005, č.j. 16 Co 346/2005-67, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2005, č.j. 16 Co 346/2005-67, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2005, č.j. 26 C 65/2004-36, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku určitosti vymezení výpovědního důvodu, splnění nabídkové povinnosti i náležitostí výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §65 odst. 3 zák. práce ve spojení s ustanovením §46 odst. 1 písm. c) zák. práce konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 1997, sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný pod č. 29 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97, uveřejněný pod č. 54 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, a ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 114/2003, uveřejněný pod č. 29 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004); ani dovolatelem uplatněné důvody, že „soud neprozkoumal všechny žalobcem tvrzené skutečnosti, navrhované důkazy a jejich souvislosti“ (§241a odst. 3 o.s.ř.) a že „řízení je postiženo dalšími vadami“ [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], přípustnost dovolání nemohou vyvolat [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Dovolatelem označená zásadní otázka: „Pokud je zákon špatný, je správné jednat v souladu s takovým zákonem nebo se jím neřídit?“ a následné úvahy o tom, jak mělo podle dovolatele znít ustanovení §65 odst. 3 zák. práce přede dnem 29. 2. 2004, jsou toliko kritikou právní úpravy, jež byla v korektním legislativním procesu přijata k tomu Ústavou České republiky povolaným orgánem – Parlamentem, přičemž soudce je při svém rozhodování zákonem vázán [srov. §79 odst. 1 větu první zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)].
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu