ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.405.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 405/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Mgr. V. K., zastoupené advokátem, proti žalované Z. š. H., příspěvkové organizaci, zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 112/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2006, č.j. 19 Co 130/2006-73, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2006, č.j. 19 Co 130/2006-73, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2005, č.j. 5 C 112/2004-35, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 23. 3. 2004), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) pouze dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Žalobkyně – jak je zřejmé z obsahu dovolání – právní posouzení věci [aplikaci ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zák. práce na zjištěný skutkový stav ani jeho výklad z hlediska otázky intenzity porušení pracovní kázně a způsobu hodnocení míry této intenzity] nezpochybňuje. I když přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nemá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.; otázka předestřená dovolatelkou, „zda žáka Cerhu napadla či nikoli a zda je výpovědní důvod dán“, není otázkou právní, ale skutkovou. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobkyně – kromě rekapitulace okolností, které předcházely výpovědi z pracovního poměru dané jí dopisem žalované ze dne 23. 3. 2004 podle ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zák. práce, a kritiky skutkových zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází (nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, zejména výpovědi svědkyň M., Mgr. D. a B., a k jakým skutkovým závěrům z těchto důkazů dospěly) - odvolacímu soudu vytýká, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívajícími v tom, že soud prvního stupně rozhodl na základě důkazů listinami, které neprovedl, přičemž odvolací soud toto pochybení nenapravil, že při jednání dne 13. 7. 2005 nepokračoval ve výslechu žalobkyně, ačkoliv její výslech u jednání dne 13. 4. 2005 byl přerušen s tím, že v něm bude pokračováno, že při výpovědích svědkyň B., M. a M. nedal žalobkyni možnost se k některým nepravdivým tvrzením vyjádřit a že nerozhodl o návrzích žalobkyně na výslech svědkyně Mgr. M. K. a na předložení originálů listin uvedených v jejím podání ze dne 22. 4. 2005), z čehož dovozuje, že „došlo k porušení ust. §123 o.s.ř., tedy právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, zakotvené i v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“, a že „bylo porušeno její právo na spravedlivý proces“. Výhradami dovolatelky proti skutkovým zjištěním soudů ani případnou existencí dovolatelkou tvrzených vad, které by mohly představovat (kdyby byly opravdu důvodné) vady řízení ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně zmatečnostní vady podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř., se však dovolací soud nemohl zabývat, neboť kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce. Zmatečnosti pak nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem; dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné, a uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 1250,- Kč [srov. §7 odst. 1 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 1.325,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradila. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.325,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu