ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.866.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 866/2006
sp. zn. 21 Cdo 890/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Z. Š., zastoupeného JUDr. M. M., proti žalovanému Ing. P. Ch., zastoupenému advokátem, o 15.191,80 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 11 C 42/2003, o dovoláních žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2004, č.j. 21 Co 519/2004-169, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2005, č.j. 21 Co 434/2005-204, takto:
Dovolání žalovaného se odmítají.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 15.191,80 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 10% od 1.2.2000 do zaplacení, a to na dlužné mzdě za měsíc prosinec 1999 a za část měsíce ledna 2000. Žalobu odůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 18.6.1998 byl zaměstnancem žalovaného na jeho provozovně v Č. K., a to nejdříve jako prodavač, od 1.9.1998 jako zástupce vedoucího prodejny a od 1.2.1999 jako vedoucí prodejny; žalovaný mu nezaplatil mzdu za měsíc prosinec 1999 ve výši 11.686,- Kč dle platového výměru číslo 039 02 99 a poměrnou část mzdy za měsíc leden 2000 ve výši 3.505,80 Kč (za dobu od 1.1.2000 do 9.1.2000, když tohoto dne s ním žalovaný zrušil okamžitě pracovní poměr).
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 1.6.2004, č.j. 11 C 42/2003-141, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.078,70 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 10% od 1.2.2000 do zaplacení, ohledně částky 113,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% od 1.2.2000 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku 10,- Kč „na účet“ Obvodního soudu pro Prahu 5 a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 1.750,- Kč.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.
Podáním ze dne 2.6.2004 doručeným soudu prvního stupně dne 7.6.2004 (současně s odvoláním proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1.6.2004, č.j. 11 C 42/2003-141) žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků z důvodu, že „jeho osobní stav v celkové komplexnosti, návaznosti, okolnostech i všech pro věc rozhodných či determinujících skutečnostech mu ani při vynaložení bez výjimky jakéhokoliv vlastního samostatného úsilí či jakéhokoliv vlastního rozhodnutí dosud neumožňuje uhradit soudní poplatek“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23.9.2004, č.j. 11 C 42/2003-156, žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal s odůvodněním, že neměl možnost přezkoumat žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný ve stanovené lhůtě 14 dnů „soudu zpět nezaslal“ vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, který převzal dne 17.8.2004.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.11.2004, č.j. 21 Co 519/2004-169, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud neshledal pochybení v napadeném rozhodnutí soudu prvního stupně a považoval je za věcně správné. S poukazem na obsah spisu zdůraznil, že soud žalovanému doručil „doklad“, kterým měl prokázat své osobní, majetkové a výdělkové poměry, a že sice „ze spisu nelze zjistit, zda je pravdivá námitka žalovaného, že kromě nevyplněného formuláře mu jiná výzva se stanovením termínu doručena nebyla“, že však žalovaný svoji povinnost nesplnil ani do doby rozhodování odvolacího soudu o několik měsíců později. Námitku žalovaného, že takový formulář již v řízení předkládal, považoval za nedůvodnou, neboť „soud při svém rozhodování musí vycházet z aktuální situace žadatele a jediný vyplněný doklad žalovaným ve spise je z ledna 2004“.
Podáním ze dne 9.3.2005 doručeným soudu prvního stupně dne 10.3.2005 (současně s dovoláním proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.11.2004, č.j. 21 Co 519/2004-169) žalovaný požádal o „ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 1.8.2005, č.j. 11 C 42/2003-198, návrh žalovaného, aby mu byl „ustanoven právní zástupce pro dovolací řízení“, zamítl. Vycházeje z toho, že žalovanému nebylo pravomocným rozhodnutím soudu přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř. a že žalovanému byla pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24.6.2003, č.j. 28 C 83/2000-118, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2005, č.j. 25 Co 16/2005-295, přiznána částka 2.460.467,70 Kč, dospěl k závěru, že žalovaný nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; z uvedeného důvodu nejsou dány ani podmínky, aby mu byl soudem ustanoven zástupce podle ustanovení §30 odst. 1 o.s.ř.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 7.10.2005, č.j. 21 Co 434/2005-204, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný pro ustanovení zástupce nesplňuje zákonné předpoklady vyplývající z ustanovení §30 o.s.ř.; nejsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř.
Jak proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29.11.2004, č.j. 21 Co 519/2004-169, tak proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7.10.2005, č.j. 21 Co 434/2005-204, podal žalovaný dovolání, jejichž přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že obě dovolání proti pravomocným usnesením odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadená usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřují proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř. [§238 odst. 1 písm. b) a §238 odst. 2 o.s.ř.], ve věci konkursu a vyrovnání [§238a odst. 1 písm. a) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. c) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. d) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. e) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. f) a §238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř. [§238a odst. 1 písm. g) a §238a odst. 2 o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a a §75b o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ze dne 29.11.2004, č.j. 21 Co 519/2004-169, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým žalovanému nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a usnesení odvolacího soudu ze dne 7.10.2005, č.j. 21 Co 434/2005-204, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh žalovaného, aby mu byl ustanoven „právní zástupce pro dovolací řízení“.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usneseními odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou (v posuzovaném případě nárok na zaplacení dlužné mzdy ve výši 15.191,80 Kč s úrokem z prodlení), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.8.1997, sp.zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků, a usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl žádost žalovaného o ustanovení zástupce podle ustanovení §30 o.s.ř., jsou rozhodnutími výlučně procesní povahy, která věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a nejsou tedy rozhodnutími ve věci samé. Dovolání nejsou přípustná ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, ani proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, nejsou přípustná (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2002, sp.zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné pod č. 152 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2003, sp.zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 151 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
Protože dovolání žalovaného směřují proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c, §151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu