ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1413.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1413/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně A. Ž., proti žalované A. V., s. r. o., zastoupené advokátem, o uložení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 C 897/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. prosince 2006, č. j. 17 Co 373/2004-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zdržet se zásahů do jejího vlastnického práva. Žalovaná vybudovala na hranici mezi dvěma pozemky žalobkyně, z nichž jeden má žalovaná v pronájmu, oplocení, a tím žalobkyni znemožnila volný průchod a průjezd na její zahradu.
Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. srpna 2004, č. j. 8 C 897/96-150, rozhodl, že „žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit jím postavený drátěný plot na železných sloupcích na hranicích pozemku parc. č. 1338/4 k. ú. V. a pozemku parc. č. 897/7 k. ú. Z. u V. v délce 12 m stojící od levého roku parcely č. 1338/4 k. ú. V. při pohledu z pozemku parc. č. 897/7 k. ú. Z. u V. a táhnoucí se do pravého rohu pozemku parc. č. 1338/4 v k. ú. V. při pohledu z pozemku parc. č. 897/7 k. ú. Z. u V.“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí obou shora uvedených pozemků; pozemek parc. č. 897/7 má v pronájmu žalovaná podle §22 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „zákon o půdě“). Mezi oběma pozemky vybudovala žalobkyně oplocení včetně železné brány, které účastnice řízení nijak neomezovalo. Žalovaná přesto necelý metr za tímto oplocením vybudovala nový plot, kterým znemožnila žalobkyni přístup na její pozemek č. 1338/4, který užívá jako zahradu. Žalovaná postavení plotu zdůvodnila tím, že pozemek č. 897/7 používá jako komunikaci mezi svými hospodářskými budovami a oplocení celého svého hospodářského komplexu provedla jako ochranu svého majetku včetně zvířectva proti zavlečení nákazy. Dále zjistil, že v dané oblasti neprobíhají pozemkové úpravy ve smyslu §19 zákona o půdě. S odkazem na §123, §124 a §126 občanského zákoníku („ObčZ“) shledal žalobu důvodnou.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. prosince 2006, č. j. 17 Co 373/2004-173, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Namítá, že pokud odvolací soud poskytl žalobkyni ochranu podle §126 odst. 1 ObčZ s cílem zpřístupnit jí její zahradu přes pozemek pronajatý žalované, poskytl jí víc práv, než jí přísluší, přičemž vymáhání takového práva z její strany je v rozporu s dobrými mravy. Nevzal v úvahu §665 ObčZ podle něhož je pronajimatel oprávněn požadovat přístup ke své věci jen za účelem kontroly; nemůže proto při existenci nájemního vztahu pronajatý pozemek spoluužívat. Nevzal rovněž v úvahu, že žalobkyně má náhradou za pozemek č. 897/7 plnohodnotný nájemný vztah k jiným pozemkům. Jestliže soud přiznává žalobkyni plnohodnotný rozsah nájemních práv k náhradním pozemkům a přiznává jí i práva k pozemku dalšímu, pak druhou stranu sporu omezuje. Jde o nerespektování zásady rovnosti stran a o rozpor ve smyslu §3 ObčZ. Z hlediska přípustnosti dovolání jde o věc zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 OSŘ. Dovolatelka uzavírá, že se žalobkyně domáhá vstupu do uzavřeného hospodářského komplexu, kde jsou uskladněny stroje a zemědělské produkty v řádu milionů korun a kde nutno respektovat přísné bezpečnostní a hygienické předpisy. Dodává, že žalobkyně i členové její rodiny volného pohybu po areálu zneužívali. Plot je prevencí proti takovým zásahům a škodám a je svépomocným opatřením. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání upozorňuje, že žalovaná není vlastníkem, ale toliko jedním z uživatelů hospodářského komplexu – areálu bývalého JZD. V něm podniká více subjektů, mezi nimi i dva její synové. Ti vlastní hospodářské budovy a techniku uskladněnou v hospodářském středisku a mají tam kdykoliv přístup. Odkazuje na důkazní materiál shromážděný ve spise a na „protokol mimo jednání z 9. 6. 2006“, který k vyjádření přikládá.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.
Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. b) OSŘ, ve kterém se uvádí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Podle konstantní judikatury se právním názorem ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) OSŘ rozumí názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popř. jak má být právní názor vyložen. Nejsou jím pokyny odvolacího soudu k odstranění vad návrhu. V dané věci však odvolací soud v usnesení ze dne 13. prosince 2003, č. j. 17 Co 168/2002-69, pouze uložil soudu prvního stupně odstranit postupem uvedeným v §43 odst. 1 OSŘ rozpor mezi žalobními tvrzeními a žalobním návrhem; odvolací soud nevyslovil závazný právní názor k posouzení věci samé. Proto dovolání není přípustné podle zmíněného ustanovení.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Rozhodnutí odvolacího soudu se opíralo o dvě skutečnosti: jednak o zjištění, že plot postavený žalovaným na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, ke kterému svědčí žalované právo nájmu, znemožňuje žalobkyni přístup k pozemku, který vlastní a užívá, a dále o to, že sporný plot byl zřízen na pozemku ve vlastnictví žalobkyně bez jejího souhlasu. Dovolatelka nepopírá, že plot neumožňuje žalobkyni vstup na její pozemky a že tak brání ve výkonu jejího práva. Za této situace tu není nic, co by činilo rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadním, proti kterému by bylo možno připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Na tomto závěru by nic nezměnilo ani zjištění, že žalovaná měla právo pozemek, který měla v nájmu, oplotit; toto právo totiž nemohlo být vykonáno na úkor práva žalobkyně užívat její pozemek.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu