ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1600.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 1600/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. Ž., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. Ž., zastoupenému advokátkou, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 334/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 23 Co 504/2005-228, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2006, č. j. 23 Co 504/2005-240, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 7 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. září 2005, č. j. 15 C 334/2004-203, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků. Výroky pod body VII., VIII. a IX. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalobkyně a nezahrnul do společného jmění částku 241.000,- Kč. Tuto částku podle tvrzení žalovaného postupně půjčila matka žalovaného účastníkům a žalovaný ji poté matce vrátil; soud vzal toto tvrzení za prokázané.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. ledna 2006, č. j. 23 Co 504/2005-228, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2006, č. j. 23 Co 504/2005-240, rozhodl, že „rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VI. mění tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 150.463,- Kč; jinak se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na něž odkázal; neshledal důvodnými námitky žalobkyně ohledně uvedeného dluhu, mimo jiné též z důvodu, že žalobce v případě jeho existence, kterou žalobkyně popírala, plnil na dluh již promlčený a tudíž plnil bez právního důvodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jež odůvodňuje tak, že „předchozí řízení je jednak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a konečně, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“. Tyto výhrady vztahuje k půjčce 241 000,- Kč poskytnuté údajně žalobci jeho matkou, k níž soudy obou stupňů neprovedly podle jejího názoru dostatečná zjištění; dovolatelka poukazuje i na nesprávné posouzení námitky promlčení půjčky soudy obou stupňů a odkazuje na §563 občanského zákoníku („ObčZ“). Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítá, že změna rozsudku soudu prvního stupně provedená odvolacím soudem nenaplnila přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), neboť šlo pouze o upřesnění částky na vyrovnání podílů a dovolatelka „nezdůrazňuje, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“. Námitka promlčení dluhu vznesená žalobkyní a připomenutá v dovolání byla soudy posouzena podle §564 ObčZ, nikoliv podle §563 ObčZ, jde však o zcela irelevantní záležitost. Jak soud prvního stupně uvedl, šlo o závazek účastníků vzniklý za trvání manželství a byl součástí SJM. Závazek byl uhrazen před zánikem SJM a tuto záležitost nelze v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění po rozvodu vypořádat. Promlčený nárok neznamená, že došlo k zániku pohledávky jeho matky. Byl uhrazen za existence SJM, byl splněn před rozvodem manželství a nedošlo k plnění bez právního důvodu. Nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že skutkové zjištění soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně nepředložila jediný důkaz vyvracející výpověď matky žalovaného. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, pokud nedojde k závěru, že jsou důvody pro jeho zamítnutí.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Námitka, že půjčka, kterou měla účastníkům poskytnout matka žalobce nebyla prokázána, je námitkou skutkovou, která nemůže v tomto případě založit přípustnost dovolání. Dovolatelka též vytýká soudům, že nesprávně posoudily počátek běhu promlčecí doby pohledávky matky žalovaného na vrácení uvedeného dluhu. Tato otázka však nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí, neboť její posouzení soudy obou stupňů bylo nadbytečné. Promlčením právo nezaniká, jen jeho vymahatelnost u soudu se stává podmíněnou tím, že dlužník nevznese námitku promlčení. I plnění promlčené pohledávky je totiž plněním dluhu a nezakládá bezdůvodné obohacení (viz §455 ObčZ). Pro rozhodnutí v této věci tak otázka promlčení dluhu nebyla otázkou zásadní.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Žalobkyně je povinna podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokátce za zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání a činí podle §3 odst. 1 bod 5., §4 odst. l, 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění a čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb. 7 500,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb., celkem 7 575,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto usnesení, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. července 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu
.