ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.381.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 381/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně 1. j. z. s., zastoupené advokátem, proti žalované E., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva a vydání věci, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 178/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2006, č. j. 19 Co 1876/2006-56, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí traktoru zn. J. F., rok výroby 1996, číslo podvozku S., a dále, aby žalované byla uložena povinnost uvedený traktor žalobkyni vydat, eventuelně zaplatit na náhradu škody částku 1 569 000,- Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě leasingových smluv uzavřených se společností C. L., a. s. 25. 6. 1999 a 22. 5. 2000 nabyla zaplacením poslední splátky 6. 11. 2003 vlastnictví k tomuto traktoru. K návrhu žalované byl sice Okresním soudem v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně) v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 65/2004 vydán rozsudek, kterým bylo žalobkyni uloženo, aby traktor žalované vydala, a to na základě tvrzení žalované, že vlastnictví nabyla koupí od žalobkyně smlouvou z 23. 10. 2003, že žalobkyně užívala traktor na základě nájemní smlouvy z 24. 10. 2003 a že nájem zanikl výpovědí. V důsledku formalistického pojetí bez provedení dokazování nebyla otázka vlastnictví traktoru v uvedeném řízení vůbec řešena. Kromě toho je kupní smlouva z 23. 10. 2003 neplatná, neboť byla za žalobkyni podepsána osobami, které měly být jmenovány členy jejího představenstva na valné hromadě 9. 4. 2003. Ta však nebyla řádně svolána a nebylo dosaženo potřebného hlasovacího kvora. Dále žalobkyně uvedla, že v čl. II kupní smlouvy z 23. 10. 2003 byl také sjednán zajišťovací převod práva k věci movité, kterou byl předmětný traktor, neboť účastnice uzavřely 16. 10. 2003 smlouvu o půjčce, kterou žalovaná poskytla žalobkyni půjčku 420 145,- Kč. I když je i tato smlouva o půjčce neplatná z téhož důvodu jako kupní smlouva z 23. 10. 2003, žalobkyně z opatrnosti 29. 4. 2004 částku 420 145,- Kč „včetně případného příslušenství“ žalované zaplatila. Tím došlo i k zániku všech zajišťovacích instrumentů, i kdyby byly sjednány platně, což však žalobkyně popírá. Žalobkyně ještě z opatrnosti přípisem z 30. 4. 2004 „od smlouvy ze dne 23. 10. 2003 o zajišťovacím převodu vlastnictví odstoupila“. Protože se žalovaná 15. 8. 2004 traktoru protiprávně traktoru zmocnila, domáhala se žalobkyně také jeho vydání.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 12. října 2006, č. j. 19 Co 1876/2006-56, potvrdil usnesení Okresního soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. června 2006, č. j. 18 C 178/2006-41, jímž bylo řízení zastaveno. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního k závěru, že pro nedostatek podmínky řízení - překážku věci rozsouzené ve smyslu §159a odst. 5 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) muselo být řízení podle §104 odst. 1 věta prvá OSŘ zastaveno. Soud prvního stupně uvedl jen nesprávně, že šlo o §159 odst. 3 OSŘ, což nebylo v době jeho rozhodování platné znění tohoto zákona, ale obsahově je totožné. O shodné žalobě mezi týmiž účastnicemi v opačném postavení byl již v minulosti veden spor u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 65/2004. Tehdejší žalobkyně (nyní žalovaná) v něm jako vlastnice požadovala, aby jí tehdejší žalovaná (nyní žalobkyně) vydala výše specifikovaný traktor, když žalobkyně tvrdila, že žalovaná užívala traktor na základě nájemní smlouvy z 24. 10. 2003 a nájem zanikl výpovědí ke dni 20. 5. 2004. Rozsudkem z 26. 8. 2004, č. j. 34 C 65/004-33, který nabyl právní moci 12. 1. 2005, bylo tehdy žalované (nyní žalobkyni) uloženo, aby předmětný traktor žalobkyni (nyní žalované) vydala se všemi součástmi a příslušenstvím do 30 dnů od právní moci rozsudku. Za nevýznamné odvolací soud považoval, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání a že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 58/2006, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalovaná domáhala na žalobkyni zaplacení 62 634,- Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalobkyně získat na úkor žalované užíváním předmětného traktoru. Odvolací soud také zdůraznil, že soud prvního stupně zastavil řízení správně ohledně obou uplatněných nároků - určení vlastnictví k traktoru a vydání traktoru, neboť pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění (o vydání traktoru) představuje překážku věci pravomocně rozsouzené i pro žalobu na určení. K tomu odkázal mimo jiné na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2/93.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ) však odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že rozsudek pro uznání vydaný v řízení pod sp. zn. 34 C 65/2004 podle ustanovení §114b odst. OSŘ je toliko právní fikcí, která žádným způsobem „neřeší skutkový stav věci ani neurčuje skutečné vlastnictví“, a proto k němu odvolací soud neměl přihlížet. Zdůrazňuje, že má naléhavý právní zájem k žalobě na určení svého vlastnictví k traktoru, neboť z titulu vlastnického práva ke zmíněnému traktoru je vedeno několik dalších sporů, avšak otázka právních vztahů k němu dosud nebyla autoritativně vyřešena. Odkazuje na řízení vedené mezi účastnicemi u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 58/2006, v němž soud dospěl k závěru, že žalovaná není vlastnicí traktoru. Dále předkládá smlouvu o převodu předmětného traktoru do svého vlastnictví, kterou uzavřela 8. 11. 2006 se společností C. L. Nesouhlasí ani s aplikací nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2/93 na daný případ, neboť se netýkal věci, ve které bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Závěrem žalobkyně namítá, že ve věcech sp. zn. 34 C 65/2004 a sp. zn. 18 C 178/2006 se nejedná o stejný předmět řízení, neboť v tomto dalším řízení vznesla nová skutková tvrzení, kterými se soud v předcházejícím řízení nezabýval. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) OSŘ, že byl uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Podle ustanovení §159a odst. 5 OSŘ jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení (§103 OSŘ), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení (§104 odst. 1 OSŘ). Předpokladem ovšem je, že jde skutečně o totožnou pravomocně rozhodnutou věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se totožných osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn ze stejného skutku - viz rozsudek ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 401 ve svazku 4.
Dovolací soud také v usnesení ze dne 21. dubna 2005, sp. zn. 32 Odo 151/2005, publikovaném pod C 3601/svazek 33 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, dospěl k závěru, že „překážka věci pravomocně rozhodnuté není dána, jde-li sice v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později.“
V daném případě bylo rozsudkem soudu prvního stupně z 26. 8. 2004, č. j. 34 C 65/2004-33, který nabyl právní moci 12. 1. 2005, žalobkyni uloženo, aby vydala žalované předmětný traktor. Šlo o rozsudek pro uznání vydaný podle §153a odst. 3 OSŘ, který vycházel z toho, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznala ve smyslu §114b odst. 5 OSŘ tím, že se ve lhůtě stanovené soudem bez vážného důvodu včas ve věci nevyjádřila. Jestliže žalobou byl uplatněn nárok z titulu vlastnického práva žalované k traktoru, pak žalobkyně uznala, že žalovaná vlastnické právo (platně) nabyla a že vlastnické právo žalované k traktoru trvá. Pokud v tomto dalším řízení žalobkyně žaluje na určení svého vlastnického práva k tomuto traktoru a jeho vydání s tím, že jí uznaný nárok neexistoval, neboť vlastnické právo žalovaná nenabyla platnou kupní smlouvou uzavřenou se žalobkyní, ani v důsledku zajišťovacího převodu práva, rovněž v kupní smlouvě sjednaného, že žalobkyně před uznáním nároku i od případně platné kupní smlouvy se žalovanou odstoupila a pohledávku zajištěnou převodem vlastnického práva k traktoru vůči žalované splnila, pak nejde o žádné nové skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení. Jde o žalobní nárok uplatněný ze stejného skutku, jak byl uplatněn v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 65/2004. Na tomto závěru nemění nic ani zamítnutí žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, vedené mezi účastnicemi u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 58/2006, neboť žalobkyně ani netvrdí, že opírala svůj nárok o jiné nové skutečnosti, které nebyly v době původního řízení vedeného pod sp. zn. 34 C 65/2004. Ohledně smlouvy z 8. 11. 2006 předložené žalobkyní s dovoláním, dovolací soud připomíná, že podle §241a odst. 4 OSŘ v dovolacím řízení nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dovolací soud ještě podotýká, že posouzením naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému traktoru se soudy obou stupňů nezabývaly. Odkaz odvolacího soudu na usnesení Ústavního soudu ze 7. 1. 1994, sp. zn. IV ÚS 2/93, publikované pod č. 5 ve svazku 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, podle kterého „pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci rozsouzené pro žalobu na určení již proto, že jím byla současně posouzena existence či neexistence vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno na plnění rozhodnuto“, je přiléhavý. Není významné, že v době vydání tohoto usnesení občanský soudní řád neupravoval vydání rozsudku pro uznání, když ani §159a odst. 5 OSŘ žádné výjimky ohledně pravomocných rozsudků vydaných pro uznání jako překážky věci rozsouzené neuvádí.
Odvolací soud tak dospěl ke správnému závěru, že pravomocný rozsudek soudu prvního stupně z 26. 8. 2004, č. j. 34 C 65/2004-33, představuje pro řízení vedené pod sp. zn. 18 C 178/2006 překážku věci pravomocně rozsouzené.
Vzhledem k neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení soud prvního stupně řízení správně podle §104 odst. 1 věta prvá OSŘ zastavil a odvolací soud jeho rozhodnutí správně potvrdil.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo zamítnuto (§243b odst. 2 OSŘ).
Žalované by vzhledem k odmítnutí dovolání příslušela podle §243b odst. 5 a §141 odst. 1 OSŘ náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu