ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3728.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3728/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně F. N. P., zast. advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o 114.681,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 19 C 234/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. května 2007, č. j. 18 Co 78/2007-90, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. května 2007, č. j. 18 Co 78/2007-90, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Právní předchůdkyně žalobkyně (dále též „žalobkyně“) v žalobě ze dne 2. 8. 2004, kterou se domáhala náhrady škody ve výši 114.681,- Kč s příslušenstvím, označila jako žalovaného Ministerstvo spravedlnosti ČR včetně uvedení jeho sídla. Soud prvního stupně přípisem ze dne 30. 8. 2004 vyzval žalobkyni, aby správně označila žalovaného. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 21. 9. 2004, v němž za žalovanou označila Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti České republiky.
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 24. 6. 2005, č. j. 19 C 234/2004–61, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 1. 2007, č. j. 19 C 234/2004 – 86, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 114.681,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 5. 3. 2004 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl náhradě nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 5. 2007, č. j. 18 Co 78/2007-90, rozsudek soudu prvního stupně zrušil v napadených výrocích I. a III., řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. S odkazem na §79 odst. 1, věty druhou a třetí, o. s. ř. a na ustálenou judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 366/2002) řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, neboť žalobkyně v žalobě ze dne 2. 8. 2004 označila jako žalovaného Ministerstvo spravedlnosti ČR, tedy organizační složku státu, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, na které odvolací soud odkazuje, se nemůže na daný případ pro relevantní odlišnosti uplatnit, avšak lze z něho dovodit, že byly dány důvody pro postup podle §43 o. s. ř., neboť je zřetelný rozpor mezi původním označením žalovaného a obsahem žaloby, kde je v čl. III jednoznačně uvedeno, že „žalobce je toho názoru, že mu byla způsobena škoda za kterou odpovídá stát“, z čehož je zřejmý úmysl žalobkyně požadovat náhradu škody po státu. Namítá, že označení strany žalované upřesnila podáním ze dne 21. 9. 2004, doručeným soudu prvního stupně dne 22. 9. 2004, čímž došlo ke zhojení vady podání (žaloby), v řízení tak bylo možné dále pokračovat a žalobu meritorně projednat. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že dovoláním napadené usnesení považuje za správné, a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je i důvodné.
Podle §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Podle §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Je-li označení účastníka v žalobě nepřesné nebo neúplné, jde o vadu žaloby a je to důvodem k postupu podle §43 o. s. ř., nikoliv k zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. O vadné podání ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. jde nejen tehdy, neumožňuje-li označení účastníka v žalobě jeho přesnou identifikaci, či v jeho označení došlo k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti, ale i tehdy, je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, tedy jestliže obsah žaloby vzbuzuje pochybnosti o tom, zda žaloba směřuje proti tomu, kdo podle skutkových tvrzení v žalobě je odpovědným subjektem. Podle §104 o. s. ř. soud postupuje v případě, že byl žalovaný řádně označen a nejsou pochybnosti o tom, kdo má být žalován; v takovém případě je postup podle §43 o. s. ř. vyloučen. Jestliže je z obsahu žaloby zřejmé, že směřuje proti státu, a nikoliv proti organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama nemůže být účastníkem řízení, nemá podání náležitosti stanovené v §79 odst. 1 o. s. ř. a je třeba účastníka řízení postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění této vady podání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2391/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3744, sešit 33, ročník 2006, nebo ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 33 Odo 699/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3624, sešit 33, ročník 2006).
V posuzované věci je v žalobě ze dne 2. 8. 2004 jako žalovaný označeno Ministerstvo spravedlnosti ČR s uvedením jeho sídla, avšak zároveň v bodu III. žaloby je uvedeno, že „žalobce je toho názoru, že mu byla způsobena škoda za kterou odpovídá stát“. Z toho je zřejmé, že žaloba obsahuje logický rozpor mezi označením žalovaného a žalobním tvrzením o tom, kdo žalobkyni odpovídá za škodu, jejíž náhrady se domáhá. Žalobkyně pak na výzvu soudu prvního stupně (§43 odst. 1 o. s. ř.) v podání ze dne 21. 9. 2004 označila za žalovaného Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti České republiky a odstranila tak pochybnosti o tom, kdo má být žalován ve smyslu §79 odst. 1, věty druhé, o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, proto je dovolací soud zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. listopadu 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu