ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.117.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 117/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobkyně M. V., zast. advokátem, proti žalované L. B., zast. advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 28 C 206/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 7.2005, čj. 14 Co 591/2004-391, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 7. 2005, čj. 14 Co 591/2004-391, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 21. 6. 2004, čj. 28 C 206/2000-356, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 3, II. kategorie, o velikosti 4 + 1, včetně příslušenství, nacházejícího se ve 3. podlaží domu čp. 2076 v P., Schwarzově ulici 11, s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím 3 měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený předat do 15 dnů od zajištění přístřeší; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 7. 2005, čj. 14 Co 591/2004-391, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu, stanovil, že nájemní poměr k bytu skončí uplynutím 3 měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozhodnutí, a uložil žalované povinnost uvedený byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že došlo-li ve výpovědi k záměně patra za podlaží, v němž se předmětný byt nachází, nezpůsobuje to v daném případě neplatnost výpovědi a přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný pod č. R 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poté se odvolací soud zabýval důvodností výpovědi k okamžiku doručení výpovědi, podané podle ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák., ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“), a dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně posoudil zjištěný skutkový stav. V době doručení výpovědi byli žalovaná a její manžel – Ing. F. B., který později zemřel – společnými nájemci předmětného bytu a dále měli ve vlastnictví rodinný domek v L., jehož jednu polovinu vlastnil manžel a druhá polovina byla ve společném jmění manželů. Rodinný domek byl způsobilý k trvalému bydlení a Ing. B. tuto nemovitost do své smrti užíval.
Odvolací soud na základě zjištění, že práce žalované vyžaduje časovou flexibilitu, tj. přizpůsobení se potřebám klientů, a že je odkázána na veřejnou dopravu, že se žalovanou žila v době doručení výpovědi v předmětném bytě ve společné domácnosti zletilá dcera, která je zaměstnána v P. a je též odkázána na veřejnou dopravu a že by výkon zaměstnání obou byl ztížen dojížděním veřejnou dopravou do P., a proto, že prostorové řešení rodinného domku neodpovídá potřebám důstojného bydlení a vzhledem k tomu, že nelze přehlédnout, že vztahy k nemovitosti (rodinnému domku) v L. nejsou v dědickém řízení dořešeny, dospěl k závěru, že na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden byt, a to byt v L., a proto není výpovědní důvod dle ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. naplněn.
Vzhledem k tomu, že k výpovědi z nájmu bylo přivoleno pouze z důvodu podle ust. §711 odst. 1 písm. a) obč. zák. a v takovém případě má žalovaná podle ust. §712 odst. 2 obč. zák. právo na přiměřený náhradní byt, odvolací soud změnil příslušný výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno shora; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.
Dovoláním ze dne 15. 11. 2005 napadla žalobkyně výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v části výroku, jímž „soud přivolil k výpovědi pouze z důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. a) obč. zák. a v části výroku, podle něhož je žalovaná povinna uvedený byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu“ a dále žalobkyně napadla i výrok o náhradě nákladů řízení. Dovolání žalobkyně podala z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně odkázala na důkazy obsažené ve spise, především na výpovědi žalované, na znalecký posudek ohledně bytu v L. a bytu žalobkyně a dále odkázala na jízdní řády autobusové dopravy mezi obcí L. a P., v němž se nachází druhý byt. V dovolání žalobkyně dále uvedla, že dům ve Schwarzově ul. v P. koupili s manželem v roce 1978 s úmyslem zlepšit si v budoucnosti svoji bytovou potřebu, v současné době v domě obývá sklepní prostory, které nejsou bytem, je jí 85 let.
Odvolací soud podle dovolatelky vycházel z toho, že důvod k výpovědi z nájmu byl naplněn u výpovědního důvodu uvedeného v ust. §711 odst. 1 písm. a) obč. zák. a nesprávně, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že výpovědní důvod dle ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. nebyl naplněn, neboť na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden byt. V řízení bylo prokázáno, že v době výpovědi byla ve společném jmění manželů (žalované a jejího manžela F. B.) jedna polovina domku v L. a druhou polovinu domku vlastnil manžel žalované. Dovolatelka je toho názoru, že rozhodující je stav v době podání výpovědi a nikoliv stav, který poté nastal po smrti manžela žalované, popř. který zřejmě nastal na základě dohody o vypořádání dědictví, podle níž se má žalovaná stát spoluvlastnicí uvedeného domku s podílem ve výši jedné čtvrtiny, tj. rozhodla se dobrovolně získat menší podíl, než by jí v dědickém řízení příslušel ze zákona.
Dovolatelka dále uvedla, že ze znaleckého posudku vyplývá, že rodinný domek umožňuje důstojné bydlení, obsahuje byt 3 + 1 a že jedna místnost je používána jako sklad, není větrána a proto se zde občas objevuje plíseň, a to nemůže vést k závěru, že v domě je byt o velikosti 2 + 1; dům je vytápěn ústředním topením a je zateplen. Tento byt nelze podle dovolatelky co do kvality srovnat s prostory, které užívá ona sama. Dále je též nepravdivé tvrzení žalované o tom, že dům v L. byl opakovaně zasažen povodněmi, což vyplývá ze znaleckého posudku znalce pana B.
Podle názoru dovolatelky lze na žalované spravedlivě požadovat, aby užívala jeden byt, a to byt v domě v L., neboť jde o první obec za hranicí města P., od P. je vzdálena několik minut a spojení s P. je dostatečně zajištěno autobusovou dopravou v krátkých časových intervalech a není bez významu, že žalovaná je v důchodovém věku a svoji finanční situaci si vylepšuje prací pojišťovací agentky a nejde tedy u ní o jediný zdroj obživy.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle obsahu spisu se žalovaná k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá výrok I. rozsudku odvolacího soudu v části, jíž „soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu pouze z důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. a) a v části výroku, podle něhož je žalovaná povinna uvedený byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu“; dále žalobkyně dovoláním napadla i výrok II. o náhradě nákladů řízení. V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Z obsahu dovolání je tedy zřejmé, že dovolatelka napadá nesprávné právní posouzení existence výpovědního důvodu dle ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. a s tím spojené rozhodnutí o formě bytové náhrady, neboť bylo-li k výpovědi z nájmu přivoleno podle ust. §711 odst. 1 písm. a) obč. zák. (tj. potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe) přísluší nájemci bytová náhrada ve formě přiměřeného náhradního bytu a pokud by bylo přivoleno k výpovědi z důvodu uvedeného v ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák., přísluší nájemci bytová náhrada ve formě přístřeší (§712 odst. 2 a 5 obč. zák.).
Přípustnost dovolání proti dovoláním napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu, a to ve vztahu k přivolení k výpovědi z nájmu bytu dle ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. vyplývá z ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť i když odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze v části týkající se formy bytové náhrady, jsou obě rozhodnutí rozdílná i v otázce přivolení k výpovědi z nájmu dle uvedeného ustanovení, byť je odvolací soud ve zbývajících výrocích ve věci samé formuloval jako potvrzující (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 2. 2005, sp. zn. 26 Cdo 909/2004 a rozsudek z 9. 12. 2004, 26 Cdo 453/2004, pod R 33/2005).
Právní posouzení věci je nesprávné tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo jestliže odvolací soud právní normu správně určenou, nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt. Skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele dle výše uvedeného výpovědního důvodu, stačí při vyklizení poskytnout přístřeší (§712 odst. 5 obč. zák.).
K výpovědi z nájmu bytu může soud přivolit pouze tehdy, byl-li ke dni doručení výpovědi nájemci v ní uplatněný výpovědní důvod skutečně naplněn (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1706/92, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/1999 pod. č. 43).
Ze skutkových zjištění, která nebyla v dovolání zpochybněna, vyplývá, že ke dni podání výpovědi, která byla součástí žaloby podané u soudu prvního stupně dne 27. 7. 2000, svědčilo žalované, spolu s jejím manželem, právo nájmu k předmětnému bytu a zároveň byli vlastníky rodinného domu v L., v němž je byt o velikosti 3 + 1 (jedna polovina domu byla ve společném jmění manželů a druhou polovinu vlastnil manžel žalované), způsobilý k trvalému bydlení. V době výpovědi svědčil žalované právní důvod bydlení v uvedeném domě z titulu společného jmění manželů, v posuzovaném případě spojený s právním titulem bydlení odvozeným z rodinněprávního vztahu k manželovi, jemuž svědčil k témuž domu spoluvlastnický podíl z jedné poloviny. Žalovaná tak měla v té době dva právní tituly zakládající ji právo k bydlení trvalé povahy (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 10. 2000, sp. zn. 26 Cdo 2471/99 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2135/2000). Tím byla splněna první podmínka nutná k tomu, aby bylo možné konstatovat, že byl naplněn výpovědní důvod dle ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák.
Pokud jde o druhou podmínku nutnou pro naplnění výpovědního důvodu dle uvedeného ustanovení, a to že na nájemci nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt, rozhodnutí odvolacího soudu, a jeho závěr, že na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby užívala pouze byt v domě v L., vychází z toho, že v době doručení výpovědi žila se žalovanou v předmětném bytě její dcera, která byla zaměstnána v P., že žalovaná je též zaměstnána, její práce vyžaduje časovou flexibilitu, obě jsou odkázány na veřejnou dopravu, prostorové řešení domu v L. není odpovídající bydlení tříčlenné rodině dospělých (v domě do své smrti bydlel manžel žalované), v současné době jde o dvě osoby a dále vlastnické vztahy domu v L. nejsou s konečnou platností vyřešeny (dědické řízení).
Při posouzení otázky, zda lze na nájemci spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt, je nutné brát v úvahu pouze skutečnosti existující v době doručení výpovědi z nájmu (tehdy žalované a jejímu manželovi).
V posuzovaném případě z dokazování provedeného soudem prvního stupně zejména vyplývá, že dům v L. je vhodný pro trvalé bydlení a je schopen zajistit bydlení tříčlenné rodiny (viz znalecký posudek znalce B.), že domek nebyl poškozen povodněmi v roce 2002 a v lednu 2003, že obec L. je na periferii města P. s častým autobusovým spojením, že žalovaná vlastní osobní automobil atd.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že při posouzení důvodnosti výpovědního důvodu dle ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák. vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak tento skutkový stav jinak právně posoudil. Při posouzení otázky, zda lze na žalované spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden byt, však odvolací soud mj. vycházel z toho, že prostorové řešení domku v L. neodpovídá potřebám důstojného bydlení pro tříčlennou rodinu dospělých, tj. vycházel z jiného skutkového závěru, než soud prvního stupně.
Podle §213 odst. 2 o.s.ř. může odvolací soud zopakovat dokazování; dokazování zopakuje vždy, má-li za to, že je z důkazů možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Podle §242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud mj. přihlédne též k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
V posuzovaném případě je zřejmé, že řízení je postiženo tzv. jinou vadou řízení spočívající v tom, že odvolací soud, dospěl-li k jinému skutkovému zjištění, než soud prvního stupně ohledně způsobilosti domku v L. k trvalému bydlení, nepostupoval podle ust. §213 odst. 2 o.s.ř., neboť nezopakoval dosud provedené důkazy a tato vada řízení mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud s ohledem na ust. §242 odst. 3 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že v dané věci je dovolání přípustné, k uvedené vadě řízení přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna. Protože řízení je uvedenou vadou postiženo, nezbývá než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit, a to ve všech jeho výrocích a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
V dalším řízení je nezbytné, aby odvolací soud při posuzování otázky, zda byl naplněn výpovědní důvod dle ust. §711 odst. 1 písm. g) obč. zák., zejména zda nelze na žalované spravedlivě požadovat, aby užívala pouze jeden byt, neopomenul příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu řešící tuto problematiku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 16. 2. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2460/2005).
Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 2, věty za středníkem o.s.ř. rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3, 3. věta o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, 2. věta o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu