ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1122.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 1122/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc. v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 378/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2006, č. j. 22 Co 2379/2006-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo uzavřít se žalovaným smlouvu o převodu pozemku podle §11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Svůj návrh odůvodnil postoupením restitučního nároku od oprávněné osoby.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 4. 5. 2006, č. j. 9 C 378/2005-52, žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že uplatněný restituční nárok na vydání náhradních pozemků, který žalobce získal postoupením, zanikl podle §13 odst. 6 a 7 zákona o půdě a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. k 31.12.2005. Dále uvedl, že tato ustanovení o „restituční tečce“ Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaném pod č. 531/2005 Sb., avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám (a jejich dědicům) podle §4 zákona o půdě (dále jen „původním restituentům“), zatímco ve vztahu k postupníkům je ponechal v platnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích svým rozsudkem ze dne 26. 10. 2006, č. j. 22 Co 2379/3006-74 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a věc i správně právně posoudil. Neztotožnil se s odvolací námitkou žalobce o tom, že pro zachování lhůty podle čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. („restituční tečka“) je postačující uplatnění nároku na vydání náhradního pozemku před restituční tečkou. Naopak uvedl, že předmětná lhůta je v zákonu konstruována tak, že k zániku práva došlo bez dalšího jejím uplynutím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Brojil proti právnímu názoru soudů nižšího stupně, že restituční tečka uplynula bez dalšího dne 31. 12. 2005 a naopak zastával názor, že jeho nárok nezanikl, neboť jej uplatnil před tímto datem. Dále uvedl, že opačný výklad by posvětil nezákonné a liknavé praktiky žalovaného a že rozlišení mezi původními restituenty a postupníky odporuje smyslu a účelu zákona o půdě a nachází odraz až v rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 6/05, citovaném výše.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání „zamítl“, neboť nárok žalobce zanikl podle ustanovení o restituční tečce. Přitom s odvoláním se na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedl, že pro zánik práva na poskytnutí náhradního pozemku není rozhodné podání žaloby před uplynutím restituční tečky, tedy před 31. 12. 2005.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřednictvím advokáta, splňující formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř. a opírající se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolání však není přípustné. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, bylo by dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. v případě, že by dovolací soud učinil závěr, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Takový závěr dovolací soud neučinil, protože právními důvody, obsaženými v dovolání, se již dříve zabýval.
Dovolací soud v dnes již konstantní judikatuře: rozsudku z 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, usnesení z 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 167/2007 a 28 Cdo 209/2007 a usnesení z 19. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 604/2007 vyslovil, že „[o]bjektivně stanovená lhůta k splnění závazku poskytnout náhradní pozemek, tj. 31. 12. 2005 nezávisela na jednání oprávněné osoby, ale na činnosti Pozemkového fondu, jehož jednání oprávněná osoba nemohla v podstatě ovlivnit. Není proto ani rozhodující, zda nárok na poskytnutí náhradního pozemku byl uplatněn…“ Pokud žalobce poukazuje na to, že rozdělení na původní restituenty a postupníky odporuje smyslu zákona o půdě, nic to nemůže změnit na skutečnosti, že ustanovení o restituční tečce jsou ve vztahu k postupníkům platnou částí českého právního řádu.
Protože tedy daná právní problematika byla již dovolacím soudem řešena a rozsudek odvolacího soudu je s ní v souladu, neshledal dovolací soud dovolání přípustným a podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. června 2007
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu