ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1189.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1189/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce I. s. š. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. P., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 437/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, č. j. 38 Co 345/2001-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení..
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně svým rozsudkem výše uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, č. j. 4 C 437/2000-67, kterým byl zamítnut návrh na určení, že vlastníkem stavební parcely č. 6054/5, vedené v k. ú. H., je Česká republika - Středisko praktického vyučování H., Štefánikova 3. Odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V průběhu odvolacího řízení byl ke dni 1. 1. 2003 původní žalobce – Středisko praktického vyučování H., Štefánikova 3, vyřazen ze sítě škol a školských zařízení podle §13 odst. 1 písm. a) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Byla též vydána dvě usnesení Zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dnů 7. 11. 2002 a 18. 12. 2003, na něž reagoval odvolací soud usneseními ze 7. 6. 2004 a z 2. 3. 2005. Usnesení soudu vycházela ze sukcese na straně žalující na základě dvojího sloučení školských zařízení, přičemž právním nástupcem byl vždy subjekt odlišný od dosavadního a zaniknuvšího; odvolací soud tu odkázal na §107 odst. 1, 3 o. s. ř. Právním nástupcem, s nímž bylo pokračováno v řízení, se nakonec stala Integrovaná střední škola H. Podle závěrů odvolacího soudu došlo k procesnímu stavu, při němž zůstala stále v petitu žaloby Česká republika – Středisko praktického vyučování H. Na určení vlastnictví neexistujícího právního subjektu však nemohl mít žalobce naléhavý právní zájem podle §80 písm. c) o. s. ř., a odvolací soud proto potvrdil prvostupňový rozsudek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž poukázal na přijetí zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů. Proto podal dne 23. 2. 2005 návrh na „změnu okruhu účastníků“ podle §107a o. s. ř. a o tomto návrhu nebylo dosud „příslušným soudem“ rozhodnuto. Poněvadž došlo k přechodu majetku na Jihomoravský kraj, „upravil“ žalobní petit a navrhl, aby bylo rozsudkem určeno, že vlastníkem předmětného pozemku je tento kraj. Dovolatel zároveň žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se žalovaný stručně vyjádřil v tom smyslu, aby je dovolací soud zamítl.
Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Při shodě výroků rozsudků nižších instancí mohlo být dovolání přípustné jen pro zásadní právní význam napadeného rozsudku (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.). V případě přípustnosti dovolání by námitky dovolatele odpovídaly dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy tvrzené vadě řízení s následkem nesprávného rozhodnutí ve věci samé.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel nevzal v úvahu, že Nejvyšší soud je instancí, jež přezkoumává průběh řízení na základě dovolání, podaného jako mimořádného opravného prostředku. Namísto toho činí vůči dovolacímu soudu návrh na vydání usnesení podle §107a o. s. ř., jakoby byl tento soud nalézacím soudem se všemi plnými procesními oprávněními podle části třetí o. s. ř. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. však §107a o. s. ř. nelze v dovolacím řízení použít.
Dovolací přezkum řízení před nižšími instancemi je navíc limitován alternativou přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že v případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí nemůže být přihlédnuto k těm okolnostem, které dovolatel obsahově tvrdí v rámci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. (usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, bod I. právních vět publikovaných v Soudní judikatuře č. 7/2004). Nebyla-li tedy v dovolání jasně vytyčena ani konkrétní právní otázka, dovolací soud nebyl oprávněn učinit předmětem dovolacího přezkumu tvrzení dovolatele, neboť ta – s poukazem na změny v hmotném právu – nepřímo vytýkala nižším instancím procesní pochybení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Jen jako obiter dictum tedy dovolací soud poznamenává, že
- Jihomoravský kraj sdělil prostřednictvím svého majetkového odboru odvolacímu soudu dne 2. 6. 2004 (č. l. 106), že je vlastníkem nemovitého majetku jím zřízené příspěvkové školské organizace a těmto organizacím pouze svěřuje nemovitosti do správy;
- k dovolání bylo připojeno podání opatřené prezentačním razítkem OS Hodonín ze dne 23. 2. 2005 (č. l. 145, 146), kterým se žádá o rozhodnutí, na jehož základě by se Jihomoravský kraj stal procesním nástupcem žalobce; toto podání však nebylo založeno ve spise v průběhu řízení před odvolacím soudem.
Poněvadž tvrzení obsažená v dovolání žádný ze znaků přípustnosti dovolání v intencích §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (judikatorní přesah či kontradikce, právní otázka řešená v rozporu s hmotným právem) nenaplnila, dovolací soud žalobcovo dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. května 2007
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu