Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.05.2007, sp. zn. 28 Cdo 1648/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1648.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1648.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1648/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Společenství vlastníků bytových jednotek domu Karlovy Vary , se sídlem v Karlových Varech, Šumavská 1736/28, zastoupeného JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou v Karlových Varech, Krymská 5, proti žalovanému J. H. , K. V., zastoupenému JUDr. Jaromírem Malým, advokátem v Karlových Varech, třída T. G. Masaryka 42, o 47.607,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 345/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2005, č. j. 18 Co 489/2005-111, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 5. 2005, č. j. 15 C 345/2004-74, kterým byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 47.607,- Kč s příslušenstvím (blíže specifikovaným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně), a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl zavázán k zaplacení nákladů odvolacího řízení, jež protistraně vznikly v částce 15.515,- Kč. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky v osmém podlaží obytného domu v katastrálním území T., obec a okres K. V., jakož i spoluvlastnického podílu na společných částech domu ve výši 6446/248610. Žalovaný byl povinen platit úhrady a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, tak jak byly předepisovány správcem - Bytovým družstvem Karlovy Vary. Za období od 1. 6. 2002 do 16. 2. 2004 dlužil žalovaný žalobci částku 47.607,- Kč s příslušenstvím, a přestože si žalovaný byl vědom své povinnosti a dluh částečně uznal, nebyl ochoten jej zaplatit. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit dluh na úhradách za služby ve shora uvedené výši, a to podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu; tutéž zásadu pro tento druh plateb zakotvily i stanovy žalobce (viz ustanovení citovaná odvolacím soudem). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolatel 1) namítal nesprávné označení žalobce v rozsudcích soudů obou stupňů, 2) tvrdil, že nebyl v celém soudním řízení zastoupen advokátem, přičemž soudu prvního stupně bylo známo, že není schopen sám dostatečně ochraňovat své zájmy, 3) nesouhlasil s výší úhrad za poskytované služby, které nevycházely ze skutečně naměřených hodnot, 4) zpochybňoval oprávněnost nároků na úhradu nákladů spojených se správou domu, neboť žalobce nedoložil zásady, na které se odvolává mandátní smlouva o správě bytového fondu žalobce a smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví dovolatele (předpisy úhrad navíc předkládal jiný subjekt – s. r. o. ALFABYT). Otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku spatřoval v porušení §15 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. - podle něho sděluje výši částky a den její splatnosti vlastníkům jednotek výbor nebo pověřený vlastník, což se v dané věci nestalo. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněné dovolací důvody, které by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. a) , b) o. s. ř. (tvrzené nesprávné právní posouzení věci a vada řízení s následkem nesprávného rozhodnutí). Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. První dvě shora vypočtené námitky není dovolací soud oprávněn přezkoumat, neboť v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. lze učinit předmětem přezkumu jen ta tvrzení dovolatele, jež obsahově odpovídají dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (viz usnesení NS ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Soudní judikatuře č. 7/2004). Zmíněné námitky resp. tvrzení ad 1), 2) však jsou svou povahou tvrzeními o procesních vadách ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Další námitka ad 3) je námitkou skutkovou, směřující proti průběhu a zejména výsledkům hodnocení důkazů soudy nižších instancí. Takové námitky však dovolací soud nemůže přezkoumávat, neboť není soudem nalézacím a není oprávněn zasahovat do skutkového základu věci, zjištěného nižšími instancemi (viz §243a o. s. ř. a jeho konstantní výklad). Zbylé dvě námitky dovolatele, tedy argumentace zde označená 4) a tvrzená otázka zásadního právního významu, se též nestaly předmětem přezkumu Nejvyšším soudem. Položené právní otázky postrádají z hlediska rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam, neboť nejde o otázky s judikatorním přesahem či provázené kontradikcí judikatury vyšších soudů, ale o právní otázky spojené s posuzováním zcela jedinečného skutkového základu se vztahem jen k této konkrétní věci (usnesení NS ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1731/99, publikované v Souboru rozhodnutí NS, sv. 2, C 203). Dovolací soud současně nemá pochybnost o tom, že pro věc určující právní závěry odvolacího soudu o právním titulu vzniklého dluhu jsou v souladu s hmotným právem. Zákonné podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tedy nebyly naplněny a dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl. Strana žalující sice měla v dovolacím řízení úspěch, nevznikly jí však žádné náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 22. května 2007 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2007
Spisová značka:28 Cdo 1648/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1648.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28