ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.292.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 292/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobce T. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému B. d. B., zastoupenému advokátem, o návrhu na vstup A. K. jako další žalobkyně do řízení o převodu bytu do vlastnictví, vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 74/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 28. února 2006, č. j. 11 Cmo 294/2005-69, takto:
Dovolání žalobce se zamítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že nepřipustil, aby jako další žalobkyně do řízení přistoupila A. K. (blíže identifikována v usnesení).
Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že institut záměny účastníka nemůže být obcházen tím, že žalobce nejprve navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník, a pak vzal žalobu zpět. Je-li zřejmé, že původní účastník v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, lze nápravu zjednat jen pomocí jeho záměny.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání s odůvodněním, že nesouhlasí se závěry soudu odvolacího o nedostatku jeho věcné legitimace. Dovolatel tvrdí, že v době podání žaloby byl aktivně legitimovaný. Členská schůze žalovaného družstva jej sice již 26. března 1997 vyloučila, on však podal v zákonné lhůtě u příslušného soudu žalobu na určení neplatnosti usnesení členské schůze žalovaného družstva. Takto podaná žaloba má vzhledem k účinnosti rozhodnutí členské schůze odkladný účinek, a tedy do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žalobě (tedy do 29. července 2003) byl členem jmenovaného družstva. Své stanovisko odůvodňuje principem přezkoumatelnosti všech právních úkonů, jimiž se rozhoduje o odjímání řádně získaných práv a povinností subjektů práva a je nerozhodné, zda tato práva jsou odjímána orgány státu či jinými subjekty, ať již se jedná o právnické či fyzické osoby. Poukazuje v tomto směru na právní úpravu rozhodování o vyloučení společníka ze společnosti s ručením omezeným. Pokud by skutečně platila premisa, že odvolání proti rozhodnutí o vyloučení z družstva nemá odkladný účinek, bylo by třeba odpovědět na otázku, co se stane s členstvím toho člena, u nějž soud po několika letech dospěje k názoru, že rozhodnutí členské schůze družstva o vyloučení je neplatné. Bylo-li by rozhodnutí členské schůze družstva o vyloučení člena konečné, pak vzhledem k tomu, že neexistuje ustanovení o obnovitelnosti členství, muselo by se v každém případě dospět k závěru, že člen družstva se ani po rozhodnutí soudu o neplatnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva nestává jeho členem. Na tomto podkladě dospěl dovolatel k závěru, že podaná žaloba k soudu proti rozhodnutí o vyloučení člena z družstva má odkladný účinek, a proto byl žalobce v době podání žaloby aktivně věcně legitimovaný. V době, kdy se stal členem bytového družstva, byl již ženatý. Členkou družstva se tedy stala i jeho manželka A. K., o jejímž vyloučení z bytového družstva nebylo nikdy rozhodováno. Dovolatel tedy argumentuje s odvoláním na stanovy družstva a na ust. §707 odst. 2 a ust. §703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, že jeho členství v družstvu se „opět obnovovalo, a tak trvá“. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se po té, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem, zabýval otázkou přípustnosti a došel k závěru, že dovolání je přípustné dle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), neboť napadeným rozhodnutím odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o přistoupení dalšího účastníka.
Dovolání je však nedůvodné.
Dovolatel staví své dovolání na argumentu, že podání žaloby proti rozhodnutí členské schůze družstva o vyloučení člena družstva má odkladný účinek, a že tedy v době podání žaloby v dané věci byl aktivně věcně legitimovaný, neboť rozhodnutí soudů, která potvrdila platnost tohoto rozhodnutí členské schůze, nabyla právní moci až po dni podání žaloby.
S tímto právní názorem však nelze souhlasit. V právní teorii i praxi se sice objevují rozdílné názory na to, zda odvolání směřující proti rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení člena z družstva k jeho členské schůzi má nebo nemá odkladný účinek, avšak to, že podání žaloby na neplatnost rozhodnutí členské schůze tento účinek nemá, zpochybňováno není. Tento právní závěr lze dovodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, ročník 2005, svazek č. 8, pod č. 70, v němž je uvedeno, že proces vyloučení člena družstva je zákonem koncipován jako dvouetapový (to na rozdíl od úpravy vyloučení společníka v obchodních společnostech rozhodnutím orgánu společnosti ), s tím, že stanovy jej mohou zjednodušit tak, že svěří rozhodování o vyloučení přímo členské schůzi. Rozhodnutím představenstva o jeho vyloučení nekončí účast člena v družstvu; je jím učiněn pouze první zákonem předvídaný krok směřující k vyloučení, přičemž členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání), teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě (až) marným uplynutím lhůty k podání odvolání ke členské schůzi.
Z právě uvedeného nepochybně plyne, že členství v družstvu rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena končí, přičemž na věci nic nemění skutečnost, zda proti tomuto rozhodnutí byla podána žaloba či nikoliv.
Dovolatel nemá pravdu, ani když tvrdí, že takto pojatý účinek rozhodnutí o vyloučení člena z družstva by zakládal nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Sama členská schůze je orgánem družstva, který přezkoumává rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení člena a navíc má vyloučená osoba možnost obrátit se na soud, a to dle ustanovení §231 odst. 4 zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2000 (v současnosti §231 odst. 5). Rozhodnutí soudu o neplatnosti vyloučení člena je schopno toto vyloučení zvrátit, což plyne i z odůvodnění výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu: „…ke zvrácení rozhodnutí družstva o vyloučení člena a tedy k ochraně jeho práv, postačuje, aby soud rozhodl o neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena…“
Přisvědčit nelze ani argumentu dovolatele o obnovování jeho členství v družstvu v důsledku existence manželského vztahu mezi ním a paní A. K. Otázka, zda paní A. K., jejíž přistoupení na straně žalobce navrhuje, je či není členkou Bytového družstva Bohemia, nebyla v odvolacím řízení prokazována a rozhodnutí odvolacího soudu na ní postaveno ani není. I kdyby však byla tato okolnost objektivně zjištěna, nelze se na ní odvolávat jako na skutečnost, která by vedla k opětovnému nabývání členství v bytovém družstvu na základě členství manželky v něm. Tomuto výkladu nesvědčí žádné ustanovení příslušné právní úpravy – ani ta, jichž se dovolatel nepřiléhavě dovolává.
Nelze tedy uzavřít jinak, než že žalobce nebyl v době zahájení řízení aktivně věcně legitimován, a tudíž platí bezvýhradně závěry soudu odvolacího o nepřípustnosti obcházení zákonného institutu záměny účastníka (dle ust. §92 odst. 2 o. s. ř.) postupem dle §92 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce nejdříve navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník, a pak vezme žalobu zpět. Tím by de facto obešel souhlas žalovaného potřebný při záměně účastníka. Tento právní závěr je podpořen i v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Lze uvést zejména rozhodnutí ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR, ročník 2007, svazek 1, pod č. 1, či ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, ve kterém bylo uvedeno, že „soud nepřipustí přistoupení dalšího žalobce nebo žalovaného do řízení (§92 odst. 1 o.s.ř.) také tehdy, je-li zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že tedy žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení sleduje obejití institutu záměny žalobce nebo žalovaného prováděné podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř.“
Z výše uvedených důvodů dovolací soud považoval rozhodnutí soudu odvolacího za zcela správné a souladné s ustálenou judikaturou. Jiné dovolací důvody nebyly dovolatelem uplatněny a dovolací soud žádné jiné relevantní vady v napadeném rozhodnutí neshledal. Proto dovolací soud dovolání na základě ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu