ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3458.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3458/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. L. H., proti žalovanému K. R., zastoupenému advokátem, o zaplacení 40.902, Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 210/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 25. 5. 2006, č. j. 15 Co 249/2006-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 8. 11. 2005, č.j. 1 C 210/2004-124, jímž byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 40.902,- Kč včetně úroků z prodlení ve výši vymezené ve výroku I. rozsudku. Žádnému z účastníků nebyla stanovena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, podle něhož žalovaná částka představovala dlužné nájemné za nájem čerpací stanice pohonných hmot v L., a to na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor a technického vybavení ze dne 28. 4. 2000 s dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne 11. 3. 2002. Na platnost nájemní smlouvy nemělo vliv ani případné porušení zástavní smlouvy ohledně čerpací stanice, která byla uzavřena mezi žalobcem (jako zástavcem) a společností S. M., s. r. o. (jako zástavním věřitelem); šlo o odlišný závazkový vztah jak z hlediska subjektů, tak i obsahu. Odvolací soud odmítl provést další důkazy ve věci navržené v odvolání žalovaným, neboť byly uplatněny v rozporu s ustanovením §205a odst. 1 o. s. ř.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které opíral o přípustnost pro otázku zásadního právního významu a jeho důvodnost spatřoval v nesprávném právním posouzení věci a v existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel považoval za stěžejní posouzení otázky platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor a technického vybavení ze dne 28. 4. 2000. Tvrdil, že předmětná smlouva nemohla být platně uzavřena, neboť žalobce v době jejího uzavření nebyl vlastníkem pronajímaných nemovitostí a zároveň porušil zástavní právo – uzavřel smlouvu bez souhlasu zástavního věřitele. Dovolatel dále vytýkal odvolacímu soudu, že nepřipustil jeho návrh na výslech dalších svědků. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
4. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
II.
5. Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku.
6. Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
7. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
8. Ze soudního spisu nevyplývá skutečnost tvrzená dovolatelem, že by pronajímatel (žalobce) nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí při uzavírání nájemní smlouvy (viz č.l. 66). Nelze souhlasit ani s názorem dovolatele, že bez předchozího souhlasu zástavního věřitele nemohlo dojít k platnému uzavření nájemní smlouvy. Zástavní právo zásadně nebrání vlastníku zástavy (zástavnímu dlužníku) nakládat se zástavou. Nestanoví-li zákon něco jiného, může zástavní dlužník zástavu zcizit, znovu ji zastavit, zřídit k ní věcné břemeno, dát ji do nájmu nebo do jiného užívání apod. Ujednání, kterými by byl zástavní dlužník v rozporu se zákonem vyloučen nebo omezen v takovém nakládání se zástavou, jsou neplatná podle §39 občanského zákoníku (srov. R 64/2004).
9. Zásadní právní význam navíc nemůže být rozhodnutí nižší instance (právní otázce pro něj určující) dovolacím soudem též přiznán, jestliže tvrzení dovolatele, jimiž je dovolací soud vázán, označují za podstatnou takovou otázku, která svou povahou není posouzením právního aspektu věci (otázky aplikace či interpretace práva), ale zpochybněním skutkového základu věci, jak byl zjištěn nižšími instancemi. Tímto skutkovým základem je však dovolací soud – jenž je soudem právního přezkumu, nikoli soudem „skutkovým“, resp. nalézacím – vázán a není oprávněn jej měnit (viz konstantní výklad zásad dovolacího řízení včetně komentáře zejména k §243a o. s. ř.). K návrhu dovolatele na výslech dalších svědků, tj. na uplatnění nových důkazů, nemůže dovolací soud přihlédnout (viz též §241a odst. 4 o. s. ř.). Brání tomu navíc konstantní výklad přípustnosti dovolání – i když může být dána podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neznamená to, že by při této variantě přípustnosti mohl být uplatněn jiný dovolací důvod než podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (viz usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132).
10. Nelze tedy dovodit kontradikci judikatury vyšších soudů ani to, že by byla otázka nastolená dovolatelem řešena v rozporu s hmotným právem. Podmínky přípustnosti dovolání tedy nejsou splněny a dovolací soud žalobcovo dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítá.
11. Protistraně nevznikly v tomto řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu