ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3535.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3535/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Ivy Brožové o dovolání dovolatele a. s. D. p., U. (v likvidaci), zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 28. 8. 2006, sp. zn. 18 Co 431/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 31/2006 (žalobce D. p., U., a. s. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalované T. S.-K., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti dohody o vydání věci), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalující akciové společnosti, podané u soudu 21. 3. 2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město z 30. 5. 2006, čj. 13 C 31/2006-32. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba akciové společnosti (v likvidaci) D. p., U., P., o určení, že je neplatná dohoda o vydání ideálních 4/10 domu čp. 120 v P., Františkánská 7, uzavřená dne 20. 9. 1992 mezi státním podnikem D. p. P. a žalovanou T. S., a registrovaná bývalým Státním notářstvím P. pod sp. zn. RE 821/92. Žalující akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 10.225, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalující akciové společnosti (v likvidaci) proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 28. 8. 2006, sp. zn. 18 Co 431/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město z 30. 3. 2006, čj. 13 C 31/2006, potvrzen ve výroku o věci samé (označeném I.). Ve výroku o nákladech řízení (označeném II.) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalující akciová společnost je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.350,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalující akciové společnosti nebylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a ze zjištěného skutkového stavu dovodil právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil.
Odvolací soud poukazoval na to, že předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení práva nebo právního vztahu (§80 písm. c/ občanského soudního řádu); určovací žaloba má povahu preventivní a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak není na místě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly a kde je žalobci k dispozici žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) občanského soudního řádu. Odvolací soud z toho dovozoval, že „i v případě, v němž lze žalovat o splnění povinnosti, je dán naléhavý právní zájem na určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu, jestliže ovšem je rozhodnutí o určovací žalobě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (a naopak určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky)“.
Pokud tu šlo o určení neplatnosti dohody o vydání věci, uzavřené podle zákona č. 403/1990 Sb., vycházel odvolací soud z právního názoru, dovozovaného ze soudní praxe, že by i vyhovění žalobě o určení neplatnosti takové dohody nestačilo k navrácení v předešlý stav, k obnovení vlastnických poměrů, panujících v době před účinností uvedené dohody, protože rozhodnutí určující neplatnost právního úkonu, týkajícího se nemovitosti, evidované v katastru nemovitostí, není listinou, která by byla způsobilá pro zápis vlastnického práva záznamem do katastru nemovitostí. Odvolací soud z toho dále dovozoval, že „žalobce by mohl mít právní zájem na určení neplatnosti dohody o vydání věci pouze v případě, že by doposud na základě takové dohody nebyl proveden vklad práva do katastru nemovitostí“.
Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalující akciové společnosti o neplatnost dohody o vydání ideálního podílu na nemovitosti podle ustanovení §5 zákona č. 403/1990 Sb., která byla uzavřena 20. 9. 1992 mezi právním předchůdcem žalující akciové společnosti (jímž byl státní podnik D. p. v P.) a žalovanou T. S., a tato dohoda byla registrována bývalým Státním notářstvím P. (pod sp. zn. RE 821/92) a byla pak také předložena k zápisu do katastru nemovitostí Katastrálnímu úřadu P.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalující akciovou společnost v řízení zastupoval, dne 27. 9. 2006 a dovolání ze strany této žalující bylo podáno dne 5. 10. 2006 u Okresního soudu Plzeň-město, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věcí (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatelka ve svém dovolání zdůrazňovala, že sama „při zpětné kontrole nároků oprávněných osob“ zjistila, že při uzavření dohody o vydání dílu nemovitosti žalované došlo k pochybení ze strany vydávajícího státního podniku D. p. P., když byl žalované T. S. vydán ideální podíl 4/10 na domě čp. 120 v P., Františkánská ulice č. 7, třebaže žalovaná nebyla oprávněnou osobou podle zákona č. 403/19990 Sb.; původní vlastník domu R. K. byl strýcem K. S., otce žalované T. S.-K., takže žalovaná není oprávněnou osobou podle §3 zákona č. 403/1990 Sb.
Přípustnost dovolání dovolávající se akciové společnosti bylo tu třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě posuzovaly soudy obou stupňů žalobu o určení neplatnosti dohody o vydání nemovitosti, k jejímuž uzavření došlo podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.
Podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Naléhavý právní zájem na určení (§80 písm. c/ občanského soudního řádu) je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, anebo kde by bez tohoto určení se právní postavení žalobce stalo nejistým (srov. k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, jakož i závěry pod č. 53/1973, str. 187, téže Sbírky).
V nálezu Ústavního soudu ČR z 20. 6. 1995, III. ÚS 17/95 (uveřejněném pod č. 35 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo k ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu vyloženo: „O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právo stalo nejistým, což znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotně právní situaci, v níž by objektivně, v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě“.
Prakticky nepřichází v úvahu výlučná určovací žaloba jednoho z účastníků na neplatnost smlouvy v případech, kdy již došlo k vzájemnému plnění a kde lze tedy žalovat o vrácení plnění (srov. č. 26/1975, str. 148 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (§80 písm. c/ občanského soudního řádu) (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V řízení, v němž se žalobce domáhá vyklizení nemovitosti, může soud předběžně posoudit otázku platnosti smlouvy, i když účastníky řízení nejsou všechny osoby, které smlouvu uzavřely, jak tomu jinak zásadně je (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 53/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V nálezu Ústavního soudu ČR z 20. 9. 2000, I. ÚS 45/2000 (uveřejněném pod č. 133 ve svazku 19 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo k otázce neplatnosti dohody o vydání nemovitosti podle předpisu restituční povahy připuštěno posouzení této otázky podle ustanovení §39 občanského zákoníku.
V občanském soudním řízení v této právní věci, v níž šlo o posouzení platnosti dohody o vydání nemovitosti, uzavřené na jedné straně státním podnikem a na druhé straně fyzickou osobou, měly soudy obou stupňů k dispozici i vyjádření České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, územního pracoviště P., z 5. 4. 2006. Uvedený úřad sdělil soudu, že do tohoto soudního řízení (sp. zn. 13 C 31/2006 Okresního soudu Plzeň-město) nevstoupí za stát jako vedlejší účastník řízení podle ustanovení §9 zákona č. 201/2002 Sb., neboť tu neshledává zájem státu na výsledku tohoto řízení, jež se netýká majetku, kterým je příslušná hospodařit státní organizace, protože ze žaloby je zřejmé, že žalobcem v této právní věci je akciová společnost (v likvidaci).
Za těchto uvedených okolností a za přihlížení k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů i z nálezů Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud vychází i v této právní věci, nelze přesvědčivě dospět k závěru, že by tu odvolací soud ve svém rozsudku z 28. 8. 2006 (sp. zn. 18 Co 431/2006 Krajského soudu v Plzni) řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem (jmenovitě s hmotněprávními ustanoveními zákona č. 403/1990 Sb., případně občanského zákoníku), popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR).
Odvolací soud tu obecně nevyloučil možnost posouzení platnosti či neplatnosti uzavřené dohody o vydání spoluvlastnického podílu na nemovitosti, k níž došlo podle ustanovení §5 odst. 2 zákona č. 403/1990 Sb. (o zmírnění následků některých majetkových křivd), když měl správně za to, že tomuto posouzení nebrání ustanovení zákona č. 403/1990 Sb., ani ustanovení občanského zákoníku, případně jiného obecně závazného právního předpisu. Žalující akciovou společností podanou „žalobu na vyslovení neplatnosti dohody o vydání věci“, uzavřené dne 20. 9. 1992 bývalým státním podnikem D. p. v P. a žalovanou T. S., odvolací soud posuzoval pak důsledně podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu, zejména ohledně naléhavého právního zájmu na straně žalující akciové společnosti D. p., U. (v likvidaci) v P. a ohledně její aktivní věcné legitimace k uplatnění žalobního určovacího návrhu. Výslednému závěru odvolacího soudu o tom, že na straně žalující akciové společnosti (v likvidaci) neshledal ohrožení jejího práva nebo znejistění jejího právního právního postavení, jako obecně dovozovaných zákonných předpokladů naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle §80 písm. c) občanského soudního řádu, nelze přesvědčivě upřít opodstatněnost; požadované rozhodnutí o určení neplatnosti dohody o vydání nemovitosti, uzavřené podle předpisu restituční povahy, by neopravňovalo žalující k dosažení změny zápisu v katastru nemovitostí ani k účinné obraně proti nároku žalované na realizaci uváděné dohody z 20. 9. 1992, uzavřené právním předchůdcem žalující akciové společnosti před 14 roky. Tímto právním předchůdcem žalující akciové společnosti (v likvidaci) pak byl státní podnik, který měl právo hospodaření k majetku státu, jenž mu byl svěřen (včetně nemovitosti, o niž jde v tomto soudním řízení); ohledně majetku někdejšího státního podniku D. p. P. sdělil soudu za Českou republiku Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, že tu neshledává, že by tu šlo o právní věci týkající se majetku, se kterým přísluší hospodařit státní organizaci podle zvláštního předpisu, aby tak mohl Úřad podle §9 zákona č. 201/2002 Sb. vystupovat v daném sporu jako účastník soudního řízení s poukazem na právní zájem státu na výsledku tohoto řízení. V žalobě žalující akciové společnosti uváděný podíl 4/10 domu čp. 120 v P., vyžadovaný od D. p., U., a. s. (v likvidaci) žalovanou T. S. – K. mimosoudně k vydání (nikoli tedy žalobou o vydání věci, proti níž by mohly být ze strany akciové společnosti právní prostředky obrany jejích práv), byl tedy i podle údajů žalující akciové společnosti převzat z její strany fakticky a nikoli a jako po právu doložený (převodem či přechodem) převzatý podíl na nemovitosti.
Právní závěr odvolacího soudu o tom, že na straně žalující akciové společnosti není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení vůči žalované, týkající se platnosti vydání podílu na nemovitosti, získaného od bývalého státního podniku D. p. P., nelze proto označit za odporující ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu, jak má za to dovolávající se akciová společnost D. p., U. (v likvidaci).
Neshledal proto dovolací soud u dovolání dovolávající se akciové společnosti žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, tj. že by toto dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu řešícímu některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, nebo otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům zaujatým Ústavním soudem ČR), anebo právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně jednotlivými odvolacími soudy anebo dovolacím soudem přímo v konkrétní právní věci téže právní povahy, kterou se tu zabýval odvolací soud ve svém rozsudku z 28. 8. 2006 (sp. zn. 18 Co 431/2006 Krajského soudu v Plzni).
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí žaloby žalující akciové společnosti podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalované v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. února 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu