ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.404.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 404/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně P., s.r.o. v l., zastoupené advokátem, proti žalované R. M., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 7 C 97/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. září 2006, č.j. 61 Co 399/2006-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 9. 2006, č.j. 61 Co 399/2006-119, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 5. 2006, č.j. 7 C 97/2005-96, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním podaným osobně u soudu prvního stupně dne 4. 12. 2006 a sepsaným advokátem, v němž toliko specifikovala napadaný rozsudek odvolacího soudu a uvedla, že odůvodnění dovolání „dodá do pátku tohoto týdne“. Odůvodnění dovolání, rovněž sepsané zástupcem dovolatelky, pak bylo u soudu prvního stupně podáno dne 11. 12. 2006.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a „o.s.ř.“) shledal, že dovolání nelze věcně projednat.
Podle §241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 (povinné advokátní zastoupení dovolatele), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout; jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout.
V dané věci se z obsahu spisu podává, že citovaný rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni – k rukám jejího zástupce s procesní plnou mocí – doručen dne 3. 10. 2006. Účastníci byli v tomto rozsudku řádně poučeni o lhůtě k podání dovolání, o soudu, u něhož se dovolání podává, a dále také o tom, že dovolání je přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší ve věci samé otázku zásadního právního významu. Žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátem. Proto od data doručení napadeného rozsudku, tj. od 3. 10. 2006, počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na pondělí 4. 12. 2006 (§57 odst. 2 věta první o.s.ř.). Posledního dne této lhůty, tj. 4. 12. 2006, podala dovolatelka pouze podání, které vzhledem k jeho obsahu lze považovat za tzv. blanketní dovolání, tj. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů a v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. K doplnění uvedeného podání, které bylo podáno až po 4. 12. 2006, nelze již přihlížet.
Vzhledem k uvedenému lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – uzavřít, že dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení musí být odmítnuto, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu