ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.4114.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 4114/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce K. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Mysliveckému sdružení T., o určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného je v rozporu se zákonem či stanovami, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 105/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2007, č. j. 26 Co 538/2006-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 22. 5. 2007, č.j. 26 Co 538/2006-81, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově jako soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2006, č.j. 5 C 105/2006-53, jímž byl zamítnut návrh na určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného sdružení ze dne 7. 4. 2006 o vyloučení žalobce ze sdružení je v rozporu se stanovami či zákonem, a rozhodnuto o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl členem žalovaného sdružení, byl mu přidělen v lese krmelec, v němž měl zajišťovat přikrmování zvěře, že za tím účelem obdržel od žalovaného krmivo, že provedenými kontrolami bylo zjištěno, že krmivo nevyužíval v plném rozsahu pro přikrmování zvěře a nebyl schopen vysvětlit, jak jej použil. V uvedeném jednání spatřoval odvolací soud hrubé porušení povinnosti žalobce vyplývající z čl. 5 bodu 2 písm. g/ stanov žalovaného, totiž povinnosti zdržet se jednání, které by poškozovalo zájmy sdružení, a byl proto v souladu s čl. 6 bodem 3 stanov ze sdružení vyloučen. Odvolací soud citované ustanovení stanov, podle něhož „člena, který hrubě nebo opětovně porušil do jednoho roku po uložení opatření podle odstavce 1 členskou povinnost, nebo který porušil právní předpisy o myslivosti, zbraních a střelivu, ochraně přírody a podobně, může členská schůze vyloučit ze sdružení“, vyložil tak, že podmínky pro vyloučení jsou splněny buď tehdy, jestliže člen porušil členskou povinnost opětovně v průběhu jednoho roku, anebo jestliže porušil členskou povinnost hrubě, přičemž v případě hrubého porušení členské povinnosti se nevyžaduje předchozí porušení členské povinnosti.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Žalobce namítal, že po mnohaletém členství byl vyloučen z mysliveckého sdružení na základě neprokázaného tvrzení, že zpronevěřil zrní určené ke krmení zvěře. V minulosti mu nebyl vytknut způsob krmení ani jiné porušení povinností člena sdružení, přesto ztratil možnost věnovat se myslivosti, neboť žádné sdružení jej není ochotno přijmout za člena. Vzniklý stav považuje za nespravedlivý, odporující dobrým mravům i zákonu, neboť vyloučení proběhlo v rozporu se stanovami. Žalovaný předně trvá na tom, že neporušil žádné ustanovení provozního řádu ani stanov sdružení. Krmivo, které od žalovaného převzal, používal výhradně na přikrmování zvěře, sám krmivo dokonce doplňoval a má za to, že nebylo prokázáno, že by krmivo použil jiným způsobem. Kontroly prováděné žalovaným nepovažuje za průkazné z důvodů, jež v dovolání blíže rozebírá. Dovolatel rovněž nesouhlasí s výkladem ustanovení čl. 6 odst. 3 stanov, neboť dle jeho názoru člena sdružení lze vyloučit pouze na základě porušení členské povinnosti v době jednoho roku od uložení jiného opatření. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření zrekapituloval skutkové okolnosti věci a průběh řízení, vyvracel opodstatněnost námitek žalobce a uvedl, že neshledává žádný důvod, proč by Nejvyšší soud měl dovolání žalobce vyhovět.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť nejde o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž by byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, ani podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť nejde o rozhodnutí, jímž by byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen poté, co předchozí odlišný rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a soud prvního stupně byl při novém rozhodování ve věci vázán právním názorem soudu odvolacího.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Zásadní právní význam tedy má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (tzv. judikatorní přesah), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, C 308, dále např. usnesení z 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 261/2003, z 15. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 927/2004, z 22. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 1221/2005, nebo z 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 313/2006).
Žádnou otázku zásadního právního významu ve shora vyloženém smyslu, tedy otázku interpretace či aplikace obecně závazného právního předpisu, dovolatel dovolacímu soudu k řešení nepředložil.
Vzhledem k tomu, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí lze spojovat výlučně s dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), předmětem dovolacího přezkumu nemohou být skutková zjištění soudů nižších stupňů. Námitky vytýkající neúplnost či nesprávnost skutkových zjištění (tj. v daném případě polemika dovolatele se závěrem, že se dopustil jednání, v němž je spatřováno porušení členských povinností) tedy nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Rozpor stanov s hmotným právem dovolací soud neshledal a dovolatel jej ani netvrdil. Interpretace jednotlivého ustanovení stanov konkrétního občanského sdružení (tj. posouzení, zda výkladu ustanovení stanov zaujatému soudy nižších stupňů má být dána přednost před výkladovou variantou předkládanou dovolatelem) pak logicky postrádá potřebný judikatorní přesah.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. za použití §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolání žalobce bylo sice odmítnuto, žalovanému však v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu