ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.388.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 388/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. V. B. zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. V. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně A. D. s. s. r. o., o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 16/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2006, č.j. 8 Cmo 22/2006-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 10. června 2005, č.j. 40 Cm 16/2005-41 (správně „40 Cm 16/2005-53“), jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí uvedených ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) z konkursní podstaty úpadkyně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého na sporných nemovitostech vázlo zástavní právo k zajištění pohledávky vůči úpadkyni, o jehož existenci žalobce věděl. Žalovaný tak postupoval „řádně“ podle ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), a sporné nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně „zapsal právem“. Přitom zdůraznil, že žalobce „zajištěné pohledávky nevyplatil a nesložil ani cenu věci, kterou byly pohledávky zajištěny“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že se soudy zabývaly jen otázkou nesplacení úvěru (zajištěného zástavním právem ke sporným nemovitostem), přičemž pominuly to, že „do závazkových vztahů vůči bankám a jiným věřitelům vstoupila firma K. P. s. r. o., která legální cestou na sebe převzala veškeré závazky firmy A. D. s. s. r. o.“. Současně akcentuje, že „byl jako obdarovaný přesvědčován, že úvěry vůči bance budou podnikáním zaplaceny“ a že „nesplacení úvěrů, které byly neoprávněně bankou uzavřeny s A. D. s. s. r. o. bez podpisu stutárních zástupců, musí částečně hradit za někoho nuceným prodejem své nemovitosti“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud „rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové“ zrušil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
V usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Je tomu tak již proto, že právní závěry, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá, založené na aplikaci a výkladu ustanovení §27 odst. 5 ZKV a §151d odst. 2 občanského zákoníku (v rozhodném znění), nebyly dovoláním zpochybněny.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2007
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu