ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.560.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 560/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. I. s., a. s., člena skupiny Č. zastoupené advokátem, proti žalované K., a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 5,000.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17(16) Cm 136/98, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2006, č.j. 2 Cmo 305/2006-219, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 952,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. června 2006, č.j. 17(16) Cm 136/98-203, odmítl odpor podaný žalovanou proti platebnímu rozkazu ze dne 26. března 1998, č.j. 8 Ro 2361/97-26 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované usnesením ze dne 18. srpna 2006, č.j. 2 Cmo 305/2006-219, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), ztotožňuje se s jeho závěrem o opožděnosti odporu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí o odmítnutí odporu vychází z nesprávného zjištění o doručení platebního rozkazu dne 3. dubna 1998, přestože byl doručen až 8. dubna 1998 a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť bylo rozhodnuto po sedmi letech od podání odporu. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné a opožděné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalované tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř.
Přípustností dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost podle ustanovení §174 odst. 3 o. s. ř., se ostatně Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 2059/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 proti takovému výroku, není přípustné. V usnesení ze dne 21. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 626/2001, uveřejněném v témže časopise č. 9, ročník 2002, pod číslem 177, uzavřel, že odmítá-li soud odpor proti platebnímu rozkazu vydanému před 1. lednem 2001 v době od 1 ledna 2001, a nejde-li o případ uvedený v bodě 13., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., postupuje podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 a není podstatné, jak dlouhou dobu před datem 1. ledna 2001 řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době po tomto datu.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500,- Kč podle ustanovení §14 odst. 3, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, z paušální náhrady 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., rovněž ve znění účinném od 1. září 2006 za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 152,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu