ECLI:CZ:NS:2007:29.ND.333.2007.1
sp. zn. 29 Nd 333/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně O. o. p. s. p. o. p. N. p. ú., proti žalovanému N. p. ú., o uložení povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 27 C 122/2006, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 27 C 122/2006 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v O.
Odůvodnění:
Žalobou ze 12. prosince 2006, ve znění podání ze dne 3. března 2007, se žalobkyně domáhá u Obvodního soudu pro P. odstranění následků diskriminace. Podáním ze dne 2. srpna 2007 navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v O. Návrh odůvodňuje svými majetkovými poměry, které vedly k jejímu osvobození od soudních poplatků a které jí, v porovnání s poměry žalovaného, „výrazně omezují možnost přístupu k soudu vzdálenému od jejího sídla a tím znesnadňují uplatňování jejích procesních práv“.
Žalovaný s přikázáním věci z důvodu vhodnosti vyjádřil nesouhlas, zdůrazňuje své ústavní právo na rozhodnutí věci zákonným soudcem a poukazuje na to, že skutečnosti uváděné v návrhu na delegaci nemohou odůvodnit prolomení tohoto práva postupem dle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případné přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a I. ÚS 144/2000).
Sama skutečnost, že žalobkyně je pro své majetkové poměry osvobozena od soudních poplatků, nezakládá důvod pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu má své sídlo. Nelze přehlédnout, že takový postup by zbavil žalovaného, jenž s přikázáním věci nesouhlasí, práva na projednání věci před jeho obecným soudem (§84 o. s. ř.). Z návrhu ani z obsahu spisu pak nelze ani dovodit, že by věc mohla být Okresním soudem v O. projednána hospodárněji a rychleji.
Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 5 Nd 74/2001 je pak zcela nepřípadný, neboť v uvedené věci, narozdíl od věci projednávané, byla založena příslušnost procesního soudu dohodou o prorogaci dle §89a o. s. ř. (žalovaná se domáhala přikázání věci jejímu obecnému soudu, jenž by, nebýt dohody o prorogaci, byl jinak příslušným), její návrh byl odůvodněn závažnými změnami v jejích osobních, sociálních a majetkových poměrech (byla nezaměstnaná, bez příjmu, pečující o dítě), nastalými po uzavření prorogační dohody, přičemž bylo možno přijmout závěr, že u obecného soudu žalované bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Obdobné mimořádné okolnosti, jež by odůvodňovaly delegaci vhodnou, v projednávané věci nejsou dány.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v O. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. prosince 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu