ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1063.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1063/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci žalobkyně C. a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované M. M., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. I. C. s. r. o., o nahrazení projevu vůle, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 Cm 9/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2006, č. j. 15 Cmo 19/2006-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 4. října 2005, č. j. 43 Cm 9/2004-65, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl „žalobu“, kterou se žalobkyně (jako zástupce věřitelů ve smyslu §11 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“) domáhala toho, aby soud žalované (jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. I. C. s. r. o.) uložil zapsat do konkursní podstaty úpadkyně označenou nemovitost. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že takovou povinnost může uložit správkyni konkursní podstaty pouze konkursní soud při výkonu dohlédací činnosti podle §12 ZKV, nikoli soud v jiném (samostatném) řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). Konkrétně dovolatelka soudům nižších stupňů vytýká, že s jejím podáním z 5. března 2004 nesprávně nakládaly jako se žalobou, ačkoliv ve smyslu ustanovení §11 odst. 5 ZKV šlo o podání adresované zástupcem věřitelů konkursnímu soudu k rozhodnutí v rámci dohlédací činnosti. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé pak spatřuje v řešení následujících otázek:
1) Je správný postup soudu, který podání posoudí ve shodě s jeho označením jako žalobu, přesto, že podle obsahu šlo o návrh zástupce věřitelů ve smyslu ustanovení §11 odst. 5 ZKV?
2) Může se zástupce věřitelů návrhem ve smyslu ustanovení §11 odst. 5 ZKV domáhat toho, aby soud uložil správci konkursní podstaty zapsat do konkursní podstaty pozemek vyňatý ze soupisu v rozporu s ustanovením §27 odst. 5 ZKV?
3) Umožňuje ustanovení §29 ZKV konkursním věřitelům účinné zjednání nápravy za situace, kdy správce konkursní podstaty vyňal ze soupisu v rozporu s ustanovením §27 odst. 5 ZKV pozemek zajišťující pohledávky konkursních věřitelů?
4) Umožňuje zákon o konkursu a vyrovnání správci konkursní podstaty aby - poté, co pozemek zajišťující pohledávky konkursních věřitelů zapsal do konkursní podstaty proto, že zástavce nesložil do konkursní podstaty obvyklou cenu pozemku - přes odpor zástupce věřitelů zástavce znovu vyzval ke složení ceny zástavy?
Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a postoupil věc k vyřízení konkursnímu soudu vykonávajícímu dohled nad konkursem úpadkyně.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá.
Ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.
Na tomto základě Nejvyšší soud uvádí, že prostřednictvím argumentů spojovaných dovolatelkou s existencí dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé neshledává dovolací soud ani v rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
V řešení otázky číslo 1), tj otázky, zda soud v konkrétní věci nesprávně vyhodnotil obsah konkrétního dovolatelčina podání a zaměnil návrh adresovaný konkursnímu soudu k rozhodnutí v rámci dohlédací činnosti se žalobou, postrádá napadené rozhodnutí příslušný judikatorní přesah (řešení této otázky je významné jen pro věc samu). Napadené rozhodnutí též potud neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (v daném ohledu jde o výklad práva procesního).
Důvod připustit dovolání nemá Nejvyšší soud ani ve vztahu k otázce číslo 2), když to, že postup správce konkursní podstaty při soupisu konkursní podstaty může konkursní soud přezkoumat při výkonu dohlédací činnosti, připouští oba soudy nižších stupňů a na popření této teze napadené rozhodnutí nespočívá.
Řešení otázky číslo 3) pak nemá pro věc význam, není-li dovolání připuštěno k prověření závěru, že podání dovolatelky z 5. března 2004 není žalobou a nezpochybňuje-li dovolatelka správnost závěru, že samostatnou žalobou se nahrazení projevu vůle správce konkursní podstaty v dotčeném směru domáhat nelze.
Na řešení otázek číslo 2) a 4) napadené rozhodnutí rovněž nespočívá.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Toliko na okraj se poznamenává, že dovolatelce i nadále nic nebrání v tom, aby v případě, že jejím cílem bylo (je) prověřit postup žalované formou dohlédací činnosti konkursního soudu, příslušné podání s návrhem na rozhodnutí podle §12 ZKV adresovala konkursnímu soudu.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto, přičemž u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. ledna 2007
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu