ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1323.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1323/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce MUDr. J. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. M. J., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně V. o. s. J. a 2) Mgr. J. L., jako správci konkursní podstaty úpadkyně J. m., s. r. o., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 93/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. května 2005, č.j. 23 Co 358/2004-285, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. dubna 2004, č.j. 18 C 93/2001-250, určil, že V. o. s. J. (dále jen „první úpadkyně“) je vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - v prvé řadě dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Byl totiž v době od 12. července 1990 do 20. dubna 1998 společníkem první úpadkyně, přičemž mu z tohoto titulu ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), vznikla daňová povinnost ve vztahu k příjmu vzniklému první úpadkyni na základě úhrady ceny podle kupní smlouvy ze dne 29. ledna 1997, kterou první úpadkyně převedla sporné nemovitosti na J. m., s. r. o. V situaci, kdy „odvolací správní orgán - Finanční ředitelství v H.“ ve svém rozhodnutí ze dne 11. srpna 2003 posuzoval otázku platnosti výše uvedené kupní smlouvy jako otázku předběžnou podle ustanovení §28 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a dospěl k závěru, že tato kupní smlouva je platná, a kdy „soud takové hodnocení předběžné otázky nesdílí“, je z důvodu odlišného posouzení předběžné otázky a možnosti obnovy daňového řízení dán i naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení.
Cituje ustanovení §20 odst. 1 a §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a §85 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), dále soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouvu za první úpadkyni - v rozporu se společenskou smlouvou - uzavřel pouze společník J. N., aniž by k tomu měl speciální plnou moc, pročež shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k odvolání druhého žalovaného rozsudkem ze dne 19. května 2005, č.j. 23 Co 358/2004-285, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. až IV.).
Odvolací soud - jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí - přezkoumal především správnost právního závěru soudu prvního stupně o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení [§80 písm. c) o. s. ř.].
Žalobce „zlepšení svého právního postavení odvíjí od tvrzení“ - pokračoval odvolací soud - že „pro případ vyhovění jeho určovacímu návrhu se zlepší jeho právní postavení v dosud běžícím (byť nyní již pravomocně ukončeném) daňovém řízení“, když bude jinak (a to v jeho prospěch) vyřešena předběžná otázka vztahující se k jeho daňové povinnosti.
V situaci, kdy ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že daňové řízení před Finančním úřadem v H. a posléze před Finančním ředitelstvím tamtéž, jako otázkou předběžnou ve vztahu ke konečnému rozhodování o výši daňové povinnosti, „se podle §28 zákona č. 337/1992 Sb. zabývalo nikoli aktuálním stavem vlastnictví ke sporným nemovitostem, ale platností či neplatností kupní smlouvy z 29. ledna 1998“, nemůže být „případný kladný výrok“ tím podkladem, z něhož by daňový orgán musel vycházet a byl jím vázán. Jelikož by se právní postavení žalobce v daňovém řízení nezlepšilo ani v případě úspěchu v projednávané věci, nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
Proto odvolací soud, aniž se dále zabýval otázkou platnosti kupní smlouvy a s tím spojeným vlastnictvím ke sporným nemovitostem, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva první úpadkyně ke sporným nemovitostem podle přesvědčení žalobce vyplývá ze zákona o daních z příjmů. Podle ustanovení §7 odst. 1 písm. d) tohoto zákona totiž tvoří příjmy z podnikání fyzických osob též podíly společníků veřejné obchodní společnosti na jejím zisku. Daňovým subjektem pro určení daně z příjmů tak není veřejná obchodní společnost, nýbrž její společníci, kteří si v daném případě rozdělovali zisk ke zdanění rovným dílem. Žalobci tak „na základě převodu nemovitosti“ vznikla daňová povinnost za rok 1997 ve výši 766.920,- Kč, přičemž v situaci, kdy by bylo určeno, že vlastníkem sporných nemovitostí je první úpadkyně, by mu tato daňová povinnost nevznikla. Jelikož bez požadovaného určení vlastnického práva je postavení žalobce nejisté, požaduje, a to i s odkazem na důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2003, sp. zn. 29 Odo 767/2002, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal především správnost právního posouzení věci odvolacím soudem co do výkladu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobci domáhají (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod číslem 21). Platí též, že žaloba o určení není zpravidla na místě tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b/ o. s. ř. (srov. v judikatuře např. již rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci není pochyb o tom, že případný výrok rozhodnutí soudu, jímž by bylo určeno vlastnické právo první úpadkyně ke sporným nemovitostem, neřeší otázku výše podílu žalobce jako bývalého společníka první úpadkyně na jejím zisku za rok 1997 [srov. ustanovení §7 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů], ani tomu odpovídající výše daně z příjmů.
Právní posouzení věci odvolacím soudem co do výkladu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. je tedy správné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dán není. Tvrzená existence dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je pak odůvodněna týmiž argumenty, jež Nejvyšší soud shledal nedůvodnými již v rovině právního posouzení věci.
Jelikož vady řízení, k nimž přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), neplynou ani z obsahu spisu, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), dovolání zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu