ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.212.2006.1
sp. zn. 29 Odo 212/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce B. V., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. Š., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. – G. H. a. s., zastoupené advokátkou, za účasti Krajského státního zastupitelství v P., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 66/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2005, č.j. 15 Cmo 59/2005-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 15. září 2005, č.j. 15 Cmo 59/2005-85, potvrdil rozsudek ze dne 14. prosince 2004, č.j. 22 Cm 66/2003-53, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o vyloučení věcí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, provedené důkazy správně vyhodnotil a dovodil z nich správný právní závěr o nedůvodnosti žaloby. Podle odvolacího soudu provedené důkazy nejsou dostatečné pro přijetí závěru, že žalobce splnil svou povinnost dle kupní smlouvy ze dne 1. ledna 2002 a úpadkyni uhradil kupní cenu v částce 756.400,- Kč. Příjmový doklad ze dne 25. října 2002 byl - podle názoru soudů obou stupňů - vystaven dodatečně, účelově a s chybami, nehledě na to, že potvrzuje pouze předání hotovosti Z. P., kterýmžto „plněním“ závazek žalobce k úhradě kupní ceny splněn nebyl.
V situaci, kdy žalobce neprokázal zaplacení kupní ceny sporných věcí úpadkyni, žalovaná od kupní smlouvy ve smyslu ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) platně odstoupila a „v důsledku toho ve smyslu §351 obchodního zákoníku zanikla všechna práva stran ze smlouvy o převodu těchto věcí a strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí“.
Žalovaná tak - pokračoval odvolací soud - postupovala v souladu se zákonem o konkursu a vyrovnání a sporné věci v souladu s ustanovením §6 odst. 2 ZKV zapsala do soupisu majetku konkursní podstaty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel akcentuje, že svědkyně P. potvrdila, že převzala finanční prostředky od žalobce na základě zmocnění J. F., předsedy představenstva úpadkyně a dle jeho pokynu také s finančními prostředky dále naložila, tj. vyplatila je věřitelům úpadkyně. Podle dovolatele úpadkyně jednající předsedou představenstva zmocnila Z. P. jako fyzickou osobu k převzetí finančních prostředků od žalobce ve smyslu ustanovení §23 a §31 občanského zákoníku. V situaci, kdy se odvolací soud (ani soud prvního stupně) s možností „zmocnění přímo Z. P. jako fyzické osoby nevypořádal“ a neprovedl navrhované doplnění dokazování výslechem svědka J. F., zatížil řízení vadou. Nedostatečně zjištěný skutkový stav je - pokračoval dovolatel - také příčinou nesprávného právního posouzení věci.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
O případ podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci) a oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud, ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého na to, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (k tomu srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, může Nejvyšší soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popř. podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dána povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde.
Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. tak jsou právně nevýznamné výhrady, jejichž prostřednictvím dovolatel namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. námitky, jimiž dovolatel soudům nižších stupňů vytýká neprovedení navrhovaných důkazů. Poukazuje-li dovolatel z výše uvedených důvodů na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, uplatňuje (navíc formálně nepřesně) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který ale u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemá.
V situaci, kdy na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem dovolatel usuzuje prostřednictvím argumentů podřaditelných dovolacím důvodům podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243 odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2007
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu