ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.785.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 785/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2007 o dovolání podaném obviněným J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 4 To 253/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 39/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 4 T 39/2001, v trestní věci obviněných E. Z., J. B. a J. Z., byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., který spočíval ve společném jednání obviněných popsaném pod bodem 4/ a) až c) výroku rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný J. B. je povinen společně a nerozdílně s obviněnými E. Z. a J. Z. zaplatit na náhradě škody poškozené firmě V. P. p. P. – J. V., a poškozené firmě T. T. T. částku 47.580,- Kč.
O odvolání obviněného J. B. proti tomuto rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 4 To 253/2003, jímž ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu ve věci rozhodl, že se obviněný uznává vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve znění novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterého se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „společně s E. Z. a J. Z. po zjištění, že na vnitřním trhu není uspokojen zájem spotřebitelů o černouhelné kaly jako palivo pro vytápění, využili poznatku, že společnost M. O. S. P., spol. s. r. o., B. obchoduje s tzv. flotační hlušinou, což je směs černouhelného prachu, vody, popela nebo písku a je podobná černouhelným kalům a na vnitřním trhu se užívá jako surovina při výrobě cihlářských výrobků, přičemž její cena je výrazně nižší, pod hlavičkou firmy „P. p. P. T.“ postupně nakoupili celkem 492 t hlušiny v ceně maximálně 75 Kč/t a pod nepravými jmény ji nabízeli jako černouhelné kaly a takto v době od 1. 2. do 15. 2. 1999 poškodili: P. N. J., o částku 170.785,20 Kč, firmu V. – P. p. P. o částku 85.982,- Kč, firmu T. T. T. o částku 47.580,- Kč.“ Za tento trestný čin byl obviněný podle §250 odst. 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby společně a nerozdílně s již odsouzenými E. Z. a J. Z., kterým byla povinnost k náhradě škody stanovena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 4 T 39/2001, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 4 To 316/2002, zaplatil poškozené firmě V., P. p. P. – J. V. škodu ve výši 85.982,- Kč a poškozené firmě T. T. T. škodu ve výši 47.580,- Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 1. 2004 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým napadl výrok o vině, výrok o trestu i výrok o náhradě škody. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že odvolací soud pochybil v tom, že nehodnotil jeho jednání podle zásad o tzv. negativním skutkovém omylu a spokojil se s tím, že u něj dovodil zavinění alespoň v nepřímém úmyslu. Přestože s názorem odvolacího soudu týkajícím se otázek spolupachatelství lze podle dovolatele v podstatě souhlasit, bylo na druhé straně třeba vzít v úvahu, že dovolatel z důvodů, které vyložil již ve svém řádném opravném prostředku (odvolání), nemohl vědět, že jeho spoluobvinění obchodují s flotační hlušinou a nikoliv s černouhelnými flotačními kaly. V uvedené souvislosti dovolatel zdůraznil, že u nákupu inkriminovaného materiálu nebyl osobně přítomen a rovněž nebyl nikdy v budově sídla M. O. S. v B. To znamená, že v takovém případě nemohl mít ani podezření, že by bylo obchodováno s něčím jiným než s kaly. Právě v tom, že dovolatel nevěděl, že se místo černouhelných kalů kupuje a prodává flotační hlušina, je podle něj třeba spatřovat jednání ve skutkovém omylu (negativním), protože jednal za stavu, kdy neznal rozhodnou okolnost tvořící skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Nevěděl totiž, že kupující jsou uváděni v omyl, resp. že dochází k využití jejich omylu. Trestný čin podvodu přitom nelze spáchat z nedbalosti, neboť zákon vyžaduje zavinění ve formě úmyslu. Protože dovolatelovo jednání bylo založeno na skutkovém omylu, je podle něj zřejmé, že zákonem požadovaný úmysl v jeho případě chybí. To znamená, že předmětný skutek není trestným činem. Na tomto základě pak dovolatel vyslovil přesvědčení, že správně měl být podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. Z těchto důvodů je podle něj třeba považovat napadený rozsudek odvolacího soudu za vadný, a to jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu i ve výroku o povinnosti nahradit poškozeným škodu.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud ve smyslu §265m tr. ř. napadený rozsudek zrušil a sám rozhodl tak, že se obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprošťuje a že se poškozené firmy odkazují s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „jen státní zástupce“) a uvedl, že obviněný v dovolání opakuje v podstatě tutéž argumentaci, jakou předtím uplatnil v rámci svého odvolání jako řádného opravného prostředku. Podle státního zástupce se již odvolací soud dostatečně vypořádal s námitkami obviněného, že si nebyl vědom podvodné povahy obchodování s černouhelnými kaly, které realizoval společně s obviněnými J. Z. a E. Z. Odvolací soud dospěl v daném případě k závěru, že toto tvrzení odporuje dalším důkazům, jež byly v dané věci provedeny. V návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně vycházel z toho, že bylo spolehlivě prokázáno, že obviněný si byl dobře vědom, že společně se svými spolupachateli dodává odběratelům namísto černouhelných kalů (paliva) nepoměrně levnější a z hlediska palivového prakticky bezcennou flotační hlušinu (užívanou jako surovinu ve výrobě stavebních hmot). Z tohoto důvodu nemůže podle státního zástupce námitka negativního skutkového omylu na straně dovolatele obstát, neboť odporuje výsledkům provedeného dokazování. Dovolatel ji navíc uplatňuje na základě odlišných skutkových východisek, než jsou popsána v odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem uzavřel státní zástupce vyjádření k dovolání obviněného tak, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou napravitelnou cestou dovolání. Proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí aby za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Obviněný J. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), kterému bylo podané dovolání i se spisem předloženo soudem prvního stupně teprve dne 29. 6. 2007, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V souvislosti s výkladem shora uvedeného dovolacího důvodu je současně třeba vzít v úvahu, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
S ohledem na shora rozvedené skutečnosti je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ty námitky, v jejichž rámci dovolatel sám hodnotí výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav věci pak interpretuje se závěrem, že nemohl vědět ani mít podezření, že jeho spoluobvinění obchodují s flotační hlušinou namísto černouhelných kalů. Dovolatel v uvedeném směru totiž ve skutečnosti neuplatnil žádné hmotně právní důvody, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se ve svůj prospěch domáhal revize (přehodnocení) skutkových závěrů, ze kterých soudy ve svých rozhodnutích vycházely (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a zejména str. 4, 5 napadeného rozsudku odvolacího soudu).
Naproti tomu byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelem uplatněn právně relevantně v té části dovolání, v níž namítl, že odvolací soud vadně posoudil otázku jeho úmyslného zavinění (§4 tr. zák.), když ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. se nevypořádal s námitkou, že dovolatelovo jednání ve skutkovém omylu (negativním) jeho úmysl vylučovalo. Při zavinění toliko z nedbalosti by jej přitom nebylo možno činit trestně odpovědným za trestný čin podvodu podle §250 tr. zák.
Při posuzování opodstatněnosti této části podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je především zapotřebí uvést, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatím tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Jde o trestný čin úmyslný (§3 odst. 3, §4 tr. zák.), přičemž k naplnění jeho skutkové podstaty je nezbytné, aby úmysl pachatele zahrnoval všechny znaky jeho objektivní stránky (tj. podvodné jednání v některé v výše uvedených forem, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem). Ke způsobení následku, který zákon předpokládá v tzv. kvalifikované skutkové podstatě, pak může vzhledem k ustanovení §6 písm. a) tr. zák. dojít i z nedbalosti, jestliže i zde není zákonem výslovně vyžadováno zavinění úmyslné. Dále je třeba poznamenat, že ve smyslu ustanovení §250 tr. zák. o trestném činu podvodu se za naplnění zákonného znaku „uvede někoho v omyl“ považuje takové jednání pachatele, kterým předstírá okolnosti, jež nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Půjde tedy o rozpor mezi představou podváděné osoby a realitou, tzn. že podváděná osoba (zpravidla v důsledku poskytnutí nepravdivých informací pachatelem) buď nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat.
K námitkám dovolatele vztahujícím se k absenci zavinění ve formě úmyslu, považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že úmyslné zavinění vždy předpokládá, že si pachatel je alespoň v obecných rysech vědom existence skutečností spadajících pod zákonné znaky určitého úmyslného trestného činu, a že toto vědomí nevybočuje z rámce daného těmito znaky. Podle právní nauky jde o skutkový omyl tehdy, jestliže pachatel měl nesprávnou představu o skutečnostech podmiňujících jeho trestní odpovědnost; buď je neznal (tzv. skutkový omyl negativní), anebo je naopak mylně předpokládal (tzv. skutkový omyl pozitivní). Důsledek tzv. negativního skutkového omylu pak spočívá v tom, že pokud pachatel nevěděl o nějaké skutečnosti požadované pro naplnění zákonných znaků trestného činu, bylo by vyloučeno jeho vědění (jako intelektuální složka zavinění) a tedy i jeho odpovědnost za úmyslný trestný čin.
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, nelze odvolacímu soudu vytknout, že by jeho rozhodnutí trpělo dovolatelem namítanými vadami. Skutek, jak byl na podkladě provedených důkazů zjištěn a popsán již v rozsudku soudu prvního stupně (a v téže podobě převzat do napadeného rozsudku odvolacího soudu), soud správně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (zde srov. též §16 odst. 1 tr. zák.), pokud svůj právní názor založil na zjištění, že jednání obviněného (dovolatele) bylo součástí předem připraveného a promyšleného jednání několika spolupachatelů (§9 odst. 2 tr. zák.), které spočívalo v podvodném obchodování s flotační hlušinou, vydávanou odběratelům za černouhelné kaly (palivo). Dovolací soud zároveň v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. ve svém rozsudku vyložil, které důkazy považoval ohledně obviněného (dovolatele) za významné pro závěr o tom, že jeho úmysl zahrnoval všechny skutkové okolnosti rozhodné z hlediska objektivních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Dovolateli tedy nebylo možno přisvědčit, že jednal ve skutkovém omylu negativním, který by vylučoval jeho úmyslné zavinění.
Z důvodů uvedených v předcházejících odstavcích je pak třeba napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovat za věcně správné. Nejvyšší soud proto podané dovolání (ani v jeho relevantně uplatněné části) neshledal jakkoliv opodstatněným.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo dovolání obviněného J. B. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler