ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1556.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 1556/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně Ing. A. M., , zastoupené advokátkou, za účasti A. Š., zastoupeného advokátkou, o opravě chyby v katastrálním operátu, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 500/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005, č. j. 32 Co 26/2005 - 113, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, č. j. 32 Co 26/2005 - 113, a rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. 3. 2005, č. j. 5 C 500/2003 - 76, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, č. j. 5 C 500/2003 - 76, zastavil podle §96 odst. 1 o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby podané podle §244 a násl. o. s. ř. řízení proti původním účastníkům K. ú. pro S. k. a Z. a k. i. v P., žalobu, jíž se žalobkyně domáhala „stanovení povinnosti K. ú. pro S. k. se sídlem
v P. zapsat na list vlastnictví č. 2846 pro katastrální území S. B. parcelu č. 1585 o výměře 4231 m2 v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří, část obec S. B., číslo budovy č. p. 122 a způsob využití bytový dům“, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že geometrickým plánem ze dne 5. 4. 1962 došlo
k rozdělení pozemku p. č. 1585 o výměře 4231 m2, který je t. č. v ideálním spoluvlastnictví žalobkyně a účastníka řízení, na pozemky p. č. 1585/1 až 1585/8, přičemž vlastníkem - uživatelem každé oddělené části původního pozemku byl jiný subjekt. Z dohody o vydání věci uzavřené dne 16. 10. 1991 dále zjistil, že povinná osoba státní podnik T. vydala žalobkyni a účastníkovi řízení mimo jiné st. parcelu č. 1585, sestávající z p. č. 1585/1 až 1585/8 se stavbami na nich stojícími. K. ú. P. rozhodnutím ze dne 14. 6. 2001, č. j. 190 - OR- 22/2001, opravil chybu v katastrálním operátu v souladu s geometrickým plánem z roku 1962 tak, že původní evidovanou st. parcelu č. 1585, včetně budov na ní stojících, zapsal jako parcely č. 1585/1 až 1585/8; toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím Z. a k. i. v P. ze dne 20. 9. 2002, č. j. 0 - 58/527/2001 - 2/Pav. K opravnému prostředku žalobkyně byla žaloba, jíž se domáhala přezkoumání citovaného rozhodnutí Z. a k. i. v P., usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2003, č. j. 28 Ca 782/2002 - 40, odmítnuta a žalobkyně byla poučena o možnosti podat žalobu podle části páté o. s. ř. u okresního soudu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedený postup správních orgánů byl správný, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že v dohodě o vydání věci z roku 1991 byly vydávané pozemky označeny jako pozemek č. 1585 a následně jako pozemky č. 1585/1 - 1585/8, neboť je nepochybné, že došlo k nepřesnému označení pozemků. Dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že námitky žalobkyně o nejasnosti důvodu vzniku geometrického plánu z roku 1962 byly vyvráceny rozhodnutím Z. a k. i. v P., z něhož je zřejmé, že
k vypracování tohoto plánu, který má všechny náležitosti, došlo v rámci převodu správy pozemků v knihovní vložce č. 122. Protože rozhodnutí správních orgánů jsou správná, okresní soud žalobu podanou podle §244 a násl. o. s. ř. zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2005, č. j. 32 Cdo 26/2005 - 113, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování důkazu dohodou o vydání věci ze dne
16. 10. 2001, jíž st. podnik T. P. jako osoba povinná vydal žalobkyni
a účastníkovi řízení pozemek p. č. st. 1585, a po provedení dalších důkazů, a to výpisem z evidence nemovitostí zapsaných na LV č. 2846 vydaným S. g. P. dne 30. 9. 1991, dohodou o převodu správy národního majetku uzavřenou mezi M., p. a c. K. a T. P. ze dne 22. 9. 1962 a kopiemi vložek pozemkové knihy č. 122 a č. 737 pro k. ú. S. B., vzal za prokázáno, že pozemek p. č. 1585 - mlýn zapsaný v knihovní vložce č. 122 pozemkové knihy pro katastrální obec S. B., která byla takto označena
po přečíslování st. parc. č. 122, byla ke dni 1. 11. 1962 podle dohody o převodu
ze dne 22. 9. 1962 a plánu ze dne 5. 4. 1962 rozdělena na p. č. 1585/1 mlýn čp. 122,
p. č. 1585/2 garáž, parc. č. 1585/3, p. č. 1585/4, p. č. 1585/5, p. č. 1585/6, p. č. 1585/7 a p. č. 1585/8 silo. Ke stejnému dni pak byly z této vložky č. 122 pozemkové knihy odepsány st. p. č. 1585/1 mlýn čp. 122, p. č. 1585/3, p. č. 1585/4, p. č.1585/5, p. č. 1585/6, p. č. 1585/7 do vložky č. 730 této pozemkové knihy. Podkladem pro rozdělení p. č. 1585 a zápisu tohoto rozdělení v pozemkové knize byl jednak geometrický plán ze dne 5. 4. 1962, č. 646 – 05 - 209 – 920/62, o rozdělení této parcely na p. č. 1585/1 - p. č. 1585/8 a dále dohoda o převodu správy národního majetku uzavřená dne 9. 10. 1962 mezi národním podnikem M., p. a c. se sídlem K. jako podnikem předávajícím a N. p. T. se sídlem P., jako podnikem přejímajícím. Na základě této dohody podnik přejímající převzal do své správy mezi jinými i st. parc. č. kat. 1585/1 - mlýn čp. 122, p. č. 1585/3, 1585/4, 1585/5, 1585/6 a 1585/7, zapsané ve vložce č. 122, vytvořené podle geometrického plánu ze dne 5. 4. 1962 s odůvodněním, že budovy
na shora uvedených parcelách jsou již z dřívějška ve správě přejímajícího podniku, tyto pozemky přešly při delimitaci na přejímající podnik a dohody je zapotřebí k provedení knihovního pořádku a k převodu z předávajícího podniku, v jehož účetní evidenci pozemky již nejsou. Pozemky p. č. st. 1585/2 s garáží a p. č. st. 1585/8 se silem zapsané na LV č. 2845 pro kat. úz. S. B. byly převedeny do správy n. p. T. se sídlem v P. hospodářskou smlouvou o převodu správy národního majetku, kterou tento podnik uzavřel s n. p. M. a t. se sídlem v P. dne 21. 4. 1986. Odvolací soud dovodil, že k rozdělení původního pozemku podle PK p. č. 1585 v kat. území S. B.
na 8 pozemků v roce 1962 geometrickým plánem, který byl národním majetkem, nebylo zapotřebí žádného rozhodnutí (§6 odst. 1 a ust. §2 bod 3. zákona č. 65/1951 Sb.,
o převodech nemovitostí a o pronájmech zemědělské a lesní půdy). O tom, že došlo k rozdělení původního pozemku svědčí i skutečnost, že část nově vzniklých pozemků byla z původní vložky pozemkové knihy č. 122 odepsána do jiné vložky č. 730. Vzhledem
k tomu, že údaje obsažené ve výpisu z evidence nemovitostí nebyly pro sepisování smluv závazné a výpis z katastru nemovitostí nebyl dokladem osvědčujícím pravdivost údajů o nemovitostech a o vlastnictví k nim, což platí i o výpisu z evidence nemovitostí vyhotoveného S. g. 30. 9. 1991, v němž je uveden i pozemek p. č. 1585 s čp. 122 zastavěná plocha ve vlastnictví státu – T. n. p. P., na základě kterého byla uzavřena dohoda o vydání věci, nelze výpis pokládat za závazný údaj o nemovitosti. Podle názoru odvolacího soudu došlo právě v době předání evidence pozemků z pozemkových knih na střediska geodézie u předmětného pozemku ke zřejmé chybě, neboť do evidence nemovitostí byly převzaty původní, již neaktuální údaje o pozemku. Katastr nemovitostí, který vznikl s účinností od 1. 1. 1993, převzal z evidence nemovitostí, která poskytovala pouze orientační údaje, tento mylný zápis, a proto byl správný postup katastrálního úřadu, když tuto evidentní nesprávnost údajů o parcele postupem podle ust. §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb. napravil,
a správné je proto i citované rozhodnutí Z. a k. i. v P., stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně. Navrhovanou „změnu žaloby“, jejíž připuštění žalobkyně žádala v průběhu řízení před soudy obou stupňů, nepokládal krajský soud vzhledem k obsahu navrhovaných změn za změnu návrhu na zahájení řízení ve smyslu ust. §95 o. s. ř., ale pouze za jeho úpravu, a proto
o připuštění změny návrhu nerozhodoval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam, neboť řeší právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, a že ji řeší v rozporu s hmotným právem. Nesouhlasí s právním závěrem soudů obou stupňů, že k rozdělení pozemku
p. č. 1585 došlo platně na základě geometrického plánu z roku 1962, neboť předmětný plán není dokladem, na základě kterého by bylo možno předmětnou zastavěnou parcelu č. 1585 rozdělit. Namítá, že kromě nezávazného zápisu v pozemkové knize neexistuje žádný doklad o tom, že by budovy a parcela byly rozděleny, a dále že k takovému rozdělení pozemku by musel být vydán souhlas příslušného stavebního úřadu.
Je přesvědčena o tom, že rozdělením předmětného pozemku na osm dílů byla poškozena
a omezena ve svých vlastnických právech a že za dané situace je celý objekt obtížně prodejný, protože k jakékoliv stavební úpravě nebo změně je nutno, aby byla povolena
a zkolaudována. Existenci dovolacího důvodu podle ust. §241 a odst. 1 písm. a)
o. s. ř. spatřuje v tom, že jí soudy obou stupňů nebylo doručeno vyjádření účastníka řízení z 22. 9. 2005 k jejímu odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, takže neměla možnost se k němu vyjádřit a vznést námitky, čímž došlo k porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Účastník řízení ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas (§240 odst. 1
o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem
(§241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.
§237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu
a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b)]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat
o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva
a povinnosti.
V posuzované věci odvolací soud řešil právní otázku, zda rozhodnutí K. ú. P.
ze dne 14. 6. 2001, č. j. 190 20- OR- 22/2001, potvrzené rozhodnutím Z. a k. i. v P.
ze dne 20. 9. 2002, č. j. 0 - 58/527/2001 - 2/Pav, jímž byla provedena oprava chyby v katastrálním operátu rozdělením pozemku p. č. 1585 zapsaném na LV č. 2846
pro k. ú. S. B. na pozemky p.č. 1585/1 až 1585/8 na základě geometrického plánu
z 5. 4. 1962, bylo učiněno v souladu s ust. §8 odst. 1 písm. a) zák. č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Posouzení této otázky soudem v sobě zahrnuje
i bez výslovného vyjádření kladný závěr o tom, že k rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o opravě chyby v katastrálním operátu je dána věcná příslušnost obecného soudu rozhodujícího podle části páté občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že tuto otázku řešil odvolací soud v rozporu s již ustálenou judikaturou zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, a protože posouzení uvedené otázky bylo
pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je v tomto směru přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ust. §242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné, neboť rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o opravě chyb v katastrálním operátu brání nedostatek věcné příslušnosti obecného soudu rozhodujícího podle části páté občanského soudního řádu.
Podle §244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
Podle §246 odst. 1 o. s. ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen
na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 28 Ca 782/2002 - 40, odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí Z. a k. i. v P. ze dne 20. 9. 2002, č.j. 0-58/527/2001-2/Pav, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí K. ú. P. ze dne 14. 6. 2001, č. j. 190 20-OR-22/2001, ve věci opravy chyby v katastrálním operátu podle ust. §8 zákona č. 344/1992 Sb., jímž byl zrušen zápis pozemku p. č. 1585 na LV č. 2846 pro k. ú. S. B. a byly zapsány pozemky p. č. 1581/1 až 1585/8. V odůvodnění tohoto usnesení městský soud dovodil svoji věcnou nepříslušnost k projednání žaloby podle ust. §68 písm. b) s. ř. s., neboť v daném případě se jedná o spor o opravu údaje na listu vlastnictví, který vyplývá ze vztahu občanského práva vzniklého na základě dohody o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., z čehož podle něj vyplývá, že mu v rámci správního soudnictví nepřísluší napadené rozhodnutí přezkoumat a ve věci rozhodnout. Městský soud v Praze odkázal na právní úpravu části páté o. s. ř. účinnou od 1. 1. 2003 a provedenou zákonem č. 151/2002 Sb., podle níž se účastníci řízení mohou domáhat přezkumu rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci návrhem v občanském soudním řízení podle ust. §244 a násl. o. s. ř., a současně žalobkyni poučil
o možnosti „domáhat se svého práva podání žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení (ust. §46 odst. 2 s. ř. s.) u okresního (obvodního) soudu, v jehož obvodu je nemovitost (§249 odst. 1, §250 2 o. s. ř.), a to tak, aby v této lhůtě žaloba došla soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení (§82 odst. 3
o. s. ř.)“, a dále o možnosti podat proti tomuto usnesení kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení usnesení. Kasační stížnost žalobkyně proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2004, č. j. 7 As 2/2004 - 75, z důvodu, že rozhodnutím katastrálního úřadu a následně i Z. a k. i. v P. došlo k zásahu do vlastnického práva stěžovatelky k nemovitosti, tudíž, že šlo nesporně o rozhodnutí o občanskoprávní věci, o níž správním soudům nepřísluší rozhodovat.
Uvedený právní názor Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu obsažený v rozsudku ze dne 25. 3. 2004, č. j. 7 As 2/2004 - 75, byl překonán usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 2. 9. 2004, č. j. Konf 62/2003 - 15, v němž byl zaujat názor, že je-li podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), je věcně příslušný rozhodnout o ní soud ve správním soudnictví. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se dále uvádí, že institut opravy chyb
v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin; není prostředkem k rozhodování o správnosti zápisu věcného práva k nemovitostem a opravou chyb v katastrálním operátu se tak nemění právní vztahy k nemovitostem. K. ú. ani Z. a k. i. v P. nepřísluší rozhodovat
o vlastnickém právu k nemovitostem; rozhodováním v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu se řeší pouze otázka, kdo bude evidován jako vlastník určitých nemovitostí v katastru. Rozhodnutí z takového řízení vzešlé tak nemá hmotněprávní, nýbrž jen evidenční účinky, a nezasahuje se jím do soukromoprávních vztahů. Rozhodování o žalobách brojících proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu není svěřeno obecným soudům rozhodujícím podle části páté o. s. ř. (srov. též usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 7. 10. 2004, č. j. Konf 31/2004 - 16, usnesení
ze dne 7. 10. 2004, č. j. Konf 91/2004 - 5, a usnesení ze dne 29. 9. 2006, č. j. Konf 25/2006 - 9).
Podle §104c odst. 1 o. s. ř. náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, nepostupuje se podle
§104b, jestliže soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, ve stejné věci pravomocným rozhodnutím odmítl návrh s tím, že šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení soud v případě uvedeném v odstavci 1 navrhne senátu zřízenému podle zvláštního zákona (zák. č. 131/2002, o rozhodování některých kompetenčních sporů), aby rozhodl tento spor o věcnou příslušnost.
Nelze se proto ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že v dané věci je třeba žalobu zamítnout jako nedůvodnou, nýbrž byly-li naplněny podmínky uvedené v ust.
§104c odst. 1 o. s. ř., je namístě postupovat podle odstavce 2 tohoto ustanovení
a navrhnout senátu zřízenému podle zvláštního zákona, aby rozhodl tento spor
o věcnou příslušnost.
Z uvedeného vyplývá, že názor implicitně obsažený v rozhodnutí odvolacího soudu, že je dána věcná příslušnost obecného soudu rozhodujícího podle části páté občanského soudního řádu k rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
o opravě chyb v katastrálním operátu, není správný. Protože dovoláním napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do věcné příslušnosti soudů
v občanském soudním řízení [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a protože uvedenou vadou řízení je postiženo i rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky tyto rozsudky - aniž se mohl dále věcí zabývat - zrušil (§243b odst. 3
o. s. ř.) a věc vrátil Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu