ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2275.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 2275/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou D. U., zastoupenou opatrovníkem Městským úřadem v L., dále zastoupeným advokátem, dceru otce Ing. J. U., a zemřelé I. U., za účasti navrhovatelky J. U., o nezrušitelné osvojení, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 8 Nc 606/2004, o dovolání opatrovníka nezletilé proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2006, č. j. 9 Co 958/2005 - 34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 20. 7. 2005, č. j. 8 Nc 606/2004 - 22, rozhodl, že nezletilá D. U., dcera zemřelé I. U. a Ing. J. U., rozeného U., je od právní moci tohoto rozsudku osvojenkou J. U., rozené B., že příjmení osvojence je „U.“ a že J. U., rozená B., dcera J. B. a V. B., rozené V., se zapíše v knize narození Městského úřadu v L. ve svazku 42, ročník 1996, na straně 27, pod číslem řadovým 345 na místo matky nezletilé I. U., a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že navrhovatelka se s otcem nezletilé seznámila v roce 2002, že od té doby s ním žije ve společné domácnosti a dne 20. 9. 2003 spolu uzavřeli manželství, že navrhovatelka se spolupodílí na výchově nezletilé, kterou má velmi ráda, nezletilá ji oslovuje „maminko“ a považuje ji za svou matku. V rodině dále vyrůstá nezletilá N., která je dcerou navrhovatelky z předcházejícího vztahu a která byla osvojena otcem nezletilé D. Navrhovatelka má dobrou pověst, s otcem nezletilé žijí ve spořádaném manželství a z hlediska zdravotního jí v osvojení nezletilé nic nebrání. Soud dále zjistil, že nezletilá má dobré vztahy k rodině zemřelé matky, je s ní v kontraktu, ví o tom, že její matka zemřela. Vztahy mezi babičkou I. B. a otcem nezletilé nejsou dobré, na žádost babičky byl soudem upraven její styk s nezletilou, který navrhovatelka a otec nezletilé hodlají umožňovat i nadále v době, kdy by úprava styku pozbyla v důsledku osvojení účinnosti. Soud prvního stupně uzavřel, že zákonné podmínky uvedené v §64 odst. 1 zákona o rodině pro nezrušitelné osvojení nezletilé D. J. U. byly splněny, a proto návrhu vyhověl.
K odvolání opatrovníka nezletilé Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem
ze dne 7. 12. 2006, č. j. 9 Co 958/2005 - 34, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením, že zákonné podmínky pro nezrušitelné osvojení nezletilé manželkou otce ve smyslu §64 zákona o rodině jsou naplněny. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že základní podmínkou osvojení je, aby bylo ku prospěchu dítěte. Zájem dítěte předpokládá vhodný výběr osoby osvojitele, neboť na něm bude záviset, zda osvojení bude ku prospěchu osvojence a společnosti. Ustanovení §64 zákona o rodině, v němž je stanoveno, že osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti, je třeba vykládat tak, že osvojitel musí jak svými osobnostními vlastnostmi, svou motivací pro osvojení nezletilého dítěte, tak i ostatními předpoklady a dispozicemi (bytovými, majetkovými apod.) poskytovat stabilní prostředí pro výchovu osvojence. U nezrušitelného osvojení dochází též k rozhodnutí o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodiče. Tato skutečnost má ještě přispět k posílení poměru mezi osvojitelem a osvojencem a přiblížit jej co nejvíce poměru pokrevního rodiče a dítěte. Právě u nezrušitelného osvojení, kdy nezletilé dítě osvojuje manžel, který žije s rodičem dítěte v manželství, a kdy nezletilé dítě nemění své dosavadní rodinné prostředí, je důležité, aby se faktický stav upravil po stránce právní tak, aby dítě mělo otce i matku, kteří ho budou vychovávat jako jeho zákonní zástupci. Krajský soud uzavřel, že v souzené věci je nepochybné, že navrhovatelka splňuje předpoklady pro to, aby se mohla stát osvojitelkou, neboť je k tomu způsobilá vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, přiměřenému věkovému rozdílu k osvojovanému dítěti, jakož i k existenci založených citových vazeb mezi ní a nezletilou D., jež jsou na úrovni vztahů mezi rodičem a dítětem a které jsou dány a rozvíjeny společným soužitím trvajícím od roku 2002, což je dostatečně dlouhá doba z hlediska hodnocení stability rodiny navrhovatelky a otce nezletilé. Za prvořadý je přitom nutno považovat zájem nezletilé, aby nadále byla vychovávána v rodině, kde jsou založeny vztahy mezi dětmi a oběma rodiči - tedy otcem i matkou a též osvojenou dcerou N., oproti zájmu nezletilé na tom, aby potencionálně osvojením nebyly ohroženy citové vazby k pokrevní rodině zemřelé matky, které existují a které chce nezletilá, vědoma si toho, že její matka zemřela a že navrhovatelka není její pokrevní matkou, mít pochopitelně zachovány. Je tak tomu proto, že nezletilá je ve věku, kdy dokáže jasně formulovat svoji potřebu styku s babičkou, přičemž navrhovatelka i otec prohlašují, že i přes nedobré vztahy mezi otcem a babičkou ze strany matky styk umožní, neboť jsou si vědomi toho, že nezletilá rodinu pokrevní matky zná, dosud se s ní stýká a nebylo by vhodné ji v tomto ohledu omezovat. Dbát o to, aby citové vazby k rodině pokrevní matky nebyly v zájmu nezletilé poškozovány, je podle odvolacího soudu ostatně povinností rodičů, a to i adoptivních.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal opatrovník nezletilé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a má za to, že otázky nastolené napadeným rozhodnutím - tedy „střet zájmů dítěte ohledně vztahů k rodině pokrevní matky a k manželce jejího otce, která ji momentálně vychovává“, nebyly judikaturou dosud řešeny. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má zásadní právní význam, neboť s ohledem na neúplné dokazování byla věc nesprávně právně posouzena. Poukazuje na to, že ačkoli se navrhovatelka i otec nezletilé zavázali, že kontaktům D. a manželů B. nebudou bránit, „poslala nezletilá ihned po rozsudku odvolacího soudu babičce zprávu, že k ní již nechce, a že otec babičce napsal, že už nezletilá babičku nemá, neboť krajský soud jim dal za pravdu“. Nezletilá však není ve věku, kdy by sama byla schopna vyjádřit svá přání ve věci osvojení a uhájit své zájmy v rodině. Zpřetrhané vazby s babičkou ze strany zemřelé matky bude v dospělosti znovu navazovat jen těžko. Je jasné, že zájem babičky nemůže být postaven nad zájem nezletilé vyrůstat v modelu klasické rodiny, ale zůstává otázkou, co je v zájmu nezletilé; znemožnění styku s prarodiči po zemřelé matce a vyrůstání v modelu klasické rodiny s novými příbuznými ze strany osvojitelky nebo vyrůstání v rodině otce a jeho manželky s možností kontaktů i s prarodiči ze strany zemřelé matky. Pro řádný rozvoj nezletilé by tedy bylo vhodnější, aby k osvojení nedošlo a rodina byla nucena rozhodnutím soudu akceptovat styky prarodičů a nezletilé. Zůstává rovněž otázkou, jaké jsou osobnostní vlastnosti navrhovatelky, která sama jako matka a žena dopustí to, aby ihned po rozsudku krajského soudu došlo k přerušení kontaktů s prarodiči. Dále namítá, že soud neprovedl důkaz psychologickým vyšetřením celé rodiny, a vyslovuje názor, že osvojitelka právě vzhledem ke svým „osobním“ vlastnostem podmínku stát se osvojitelkou nesplňuje. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou oprávněnou, opatrovníkem nezletilé, zastoupeným advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.
§237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1
písm. c) o.s. ř. přichází v úvahu pro řešení právních otázek, které v rámci právního posouzení věci odvolacím soudem byly odvolacím soudem řešeny.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Dovolací soud při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, C 3080 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, sešit 31). Opatrovník nezletilé v dovolání proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem namítl jen to, že „ačkoli se navrhovatelka i otec nezletilé zavázali, že kontaktům D. a manželů B. nebudou bránit, poslala nezletilá ihned po rozsudku odvolacího soudu babičce zprávu, že k ní již nechce, a že otec babičce napsal, že už nezletilá babičku nemá, neboť krajský soud jim dal
za pravdu“, z čehož pak dovozuje, že osvojitelka (navrhovatelka) právě vzhledem
ke svým „osobním“ vlastnostem podmínku stát se osvojitelkou nesplňuje. K tomu je třeba předně uvést, že popisované jednání se vůbec netýká navrhovatelky, a kromě toho jde o novou skutečnost ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř. uplatněnou až v dovolacím řízení, k níž dovolací soud nemůže přihlížet, neboť účelem dovolacího řízení je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Obecně pak platí, že pokud dovolatel žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, v rámci lhůty k podání dovolání neuvede, nebo takovou otázku z výše uvedeného důvodu (jako tzv. novum) dovolací soud zkoumat nemůže (jako v daném případě), dovolacímu soudu nezbývá než podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání, které může být shledáno přípustným pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jako nepřípustné odmítnout.
S ohledem na to, že opatrovník nezletilé dovolání postavil jen na námitce, jež se týká okolností nastalých až po rozhodnutí odvolacího soudu, nemohl dovolací soud rozhodnout jinak, neboť předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě nebyly naplněny, když ani námitka, že v řízení nebyl proveden důkaz psychologickým vyšetřením celé rodiny, která představuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit; dovolací soud se totiž tímto dovolacím důvodem může zabývat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když dovolatel s ohledem
na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu